„Byl to těžký zápas hned na úvod sezony. Proti klubu, ze kterého jsem odešel. Ale připravil jsem se na to. Věděl jsem, jak to bude těžké, a jsem moc rád, že jsme to zvládli jako tým. Vyhráli jsme.
Dal jste gól, ale vůbec jste neslavil.
Neslavil jsem, myslím, že by se to ani nehodilo. Soustředil jsem se dál na zápas, oslavy přijdou později.
K vidění byla spousta nevyužitých přesilovek. Obrany byly lepší?
Pro nás jen dobře, protože Vítkovice jich měly o hodně více. Skvěle jsme to ubránili, i ve třech. Potom jsme sami rozhodli, i když s tečí. Využili jsme přesilovku, která nám dala klíčový bod navíc.
Do Ostravy jste poprvé přijel jako host. Byl jste předtím vůbec v kabině hostů?
Byl asi před třemi týdny, chodil jsem sem na led. Normální věc.
Cítil jste před zápasem nějaký sentiment?
Věděl jsem o tom. Připravoval jsem se jako na každý jiný zápas, ale víme, že vzadu v hlavě to nebylo úplně jako každý jiný zápas. Měl jsem tu rodinu, hodně přátel. Proto bylo pro mě o hodně důležitější vyhrát. Je nás v kabině víc z Ostravy, ale teď hrajeme za Olomouc a jeli jsme sem vyhrát.
Vypsal jste speciální prémii?
Ne, jako normálně. Dal jsem si na tom záležet, připravoval jsem se na to, takže se mi to sečetlo. První gól, zápisné a ještě k tomu za Ostravu.
Pomohla vám při vaší brance znalost prostředí?
To byla intuice kolem brány, jak člověk hraje, tak to nevnímá, soustředí se na výkon.
První střelou jste trefil vítkovického kapitána Výtiska do helmy, vnímal jste to?
To se stane, chtěl jsem to v přesilovce prostřelit. Věděl jsem, že to tam blokuje, proto jsem střílel výše, protože on padá dolů. Trefilo ho to, písklo se...
Tohle ovšem nebyl váš první zápas proti Vítkovicím. V sezóně 2004/2005 jste hrál za Spartu...
To byla jiná situace a už je to hodně dávno.
Tehdy to gólově nevyšlo, měl jste tehdy v devíti zápasech tři asistence. Trefil jste se až teď.
Ani nevím (smích). Ale je to možné. Je to už hodně dávno.
Byl ten zápas takový, jak jste si ho představoval, nebo jste to neřešil?
Uvažoval jsem nad ním, přemýšlel. Jeli jsme sem vyhrát, to se povedlo. S respektem za dva body. Měli jsme ve druhé třetině místy hodně krušné chvilky, kdy se nám nedařilo vyhodit puk ze třetiny. Vítkovičtí měli velké šance, ale neproměnili je. Hodně dobře jim to jezdilo, s tím jsme měli ve druhé třetině velký problém.
Přišel jste na nějaký rozdíl mezi Olomoucí a Vítkovicemi?
Na to je asi ještě docela brzo. Přijali mě skvěle, úkol do sezony je jasný. Podřizuju se všemu, takže hrabu jakoby od začátku, vybudovat si pozici. Všichni víme, jaké prostředí tam je, jak klub funguje. Nic co bych musel řešit.
Trenér Jan Tomajko řekl, že od vás čeká deset až dvacet gólů za sezonu. Berete to jako úkol?
To jsem ani neslyšel, jdu do každého zápasu vyhrát a jestli dám gól, nebo někdo jiný, tak to u mě nehraje roli. Pokud je dám, budu jen rád, že takhle pomůžu. Ale když to bude jiná věc, tak to nebude vadit.
A neměl jste v zápalu hry nutkání zabočit na domácí střídačku?
Na tohle už jsem trošku dospělý. Když jsem tady trénoval, tak jsem se na tu druhou už soustředil více, takže žádný problém.
