„I já čekal, že Pardubice budou někde jinde, ale pořád je to jenom start sezony,“ tvrdí David Pospíšil, televizní expert a bývalý útočník Pardubic, kterého osud klubu nenechává klidným.
Proč by fanoušek Pardubic neměl propadnout skepsi?
Protože se udělalo pár dobrých přestupů - teď mluvím hlavně o Kousalovi s Kolářem. Přišel i Piché nebo Tybor. To jsou všechno hráči, kteří by měli být lepší než ti z minulé sezony. K tomu spoléhám na to, že Láďa Lubina připravil tým po pohybové stránce na sto procent. I proto mě ten začátek udivil.
Nevrátí se tým psychicky tam, kde byl v minulé sezoně?
Vstup do sezony je důležitý, u Pardubic to platí dvojnásob, protože se jim poslední tři roky nedařily. Může se to na hlavách podepsat - ať je to, jak chce, člověk ve většině případů přemýšlí a klukům to začne šrotovat. Není to tak dávno, co hráli baráž. Budou si říkat, co je zase špatně, proč na to nemáme, co se děje... Příčiny musí řešit kabina, trenérský štáb a vedení.
Všiml jste si něčeho při zápasech?
Ani jeden jsem neviděl naživo, ale v sestřihu jsem si všiml, že dostali pomalu všechny góly ze tří metrů kolem brány, což je příšernost. Tým, který se má rvát, být disciplinovaný a hrát zezadu, nemůže dostávat góly okolo brankoviště. To je buď nekoncentrovanost, nedisciplinovanost nebo zmatenost. Nevím, co to je, ale není to dobrý. Když mě někdo přehraje, tak musím uznat, že mám své limity, ale tohle se nedá omluvit.
Zkuste najít důvod, proč by se měly Pardubice zvednout. Proč by tým neměl hrát tak špatně, jak je zvykem?
Pozitivní je, že se tým doplnil o hokejisty, a ne o hráče, kterých je všude plno - bojovníky. To je předpoklad, že by se to mělo zvednout. Obrana také nevypadá špatně - je stejná jako u většiny týmů v extralize. Není horší, ani lepší - je prostě podobná. Proto by to mělo být lepší. Start tomu ale zatím neodpovídá.
Není to dané celkovou atmosférou v klubu?
Nejsem v kabině, takže nevím, co se tam děje. Ale od toho jsou osobnosti v mančaftu, aby si tam udělaly pořádek. Není to o řvaní. Když jsme měli v mančaftu někoho, kdo nepracoval pro tým, tak ho mužstvo během měsíce samovolně vytlačilo. Borec šel nahoru k vedení a řekl sám od sebe, že tam hrát nechce. Že se mu tam nelíbí. To je ta síla týmu.
A ta Pardubicím chybí?
V Pardubicích je to strašně složité. Tým je takový nesourodý. Správně by měl mít zdravé jádro, které nakazí ostatní a udělá si pořádek. Jednotlivci, kteří do dění zasahují negativně, by měli odpadat. Signály by měly jít automaticky k vedení. Ne že by někdo někoho práskal, ale chování na trénincích, při zápasech se vnímá jako celek. Trenéři sami by měli poznat: Aha, tohodle borce tady nechci. Je to strašně složité hodnotit, když nejste uvnitř kabiny a nesledujete mančaft podrobně kolo od kola.
Někdo řekne, že to může být chyba trenéra, další namítne, že nefunguje sportovní management. V Pardubicích se točí strašné množství hráčů. Vypadá to, že to nemá žádnou koncepci.
Já vím, ale máte složitou dobu. Časy, kdy jste se rozhlédl po republice a vybíral si hokejisty, jsou nenávratně pryč.
Nepřijde vám, že se hráči často berou bez přemýšlení, aby se zalepila mezera? Že není dlouhodobá vize, představa, jaký by se měl v Pardubicích vytvořit tým?
Třeba dlouhodobou představu mají, ale bohužel nemáte možnost zrealizovat ji, protože nejsou hráči. A tak to lepíte, pytlíkujete a snažíte se. Ale kdyby byl trh plný, tak byste to postavil jinak a současné hráče vůbec nevzal. Pardubice navíc hrály baráž, takže byly ve složité situaci: mohly oslovit hokejistu, ale ten vám tam nepůjde, dokud neví, jestli se udržíte. Pak přebíráte přebrané. Nebo spoléháte, že se k vám vrátí odchovanci. A tak se hledá v cizině. V Lotyšsku, Bělorusku, ve Francii. Hledali bychom tam před deseti lety? Těžko, ale dnes chybí kvalita.
Neříkají si teď v Pardubicích: ještě že je v lize Kladno?
Jsme na začátku. Vstup je důležitý, ale ledacos se může změnit. Potřebujete samozřejmě nasbírat body, ale i po sedmi kolech se s tím dá něco dělat. Kladno je stejný případ: postoupili z první národní, která je o level níž, a také to neměli kde doplnit. Proto jsou ty nůžky tak rozevřené. Kluby, které mají peníze, si udrží kádr a doplní si ho špičkovými hokejisty. Když jste dole a peníze nemáte, tak je to strašně těžké. Proto se nahoře drží už několik let ti samí a dole také. Ať děláte, co děláte, tak se nic nemění. Jeden nejmenovaný manažer v extralize mi tuhle říká: Ty vole, konečně mám prachy, konečně jsme sehnali sponzory. A fanoušci na mě řvou, že jsem nikoho nekoupil. Ale já sedím měsíc a půl u telefonu, všechno sleduju, ale nemám koho koupit, protože tady nikdo není!
Opravdu je ta situace neřešitelná?
Pokud nemáte základ jako Liberec, Třinec, Hradec nebo Plzeň, tak to není otázka jedné sezony, že se vše změní. Já mám pocit, že brzo budeme jezdit pro hokejisty do Egypta. Evropa je totálně vycucaná. Švédy sem nedostanete, protože top Švédi mají lepší podmínky ve druhé lize. Finové sem nepůjdou a když už, tak z okresního přeboru. Rusy sem nedostanete, protože se tam hraje za dolary. A chceme tady Němce, Švýcary, Rakušany, Maďary nebo Rumuny? To už nejsme velmoc. Extraliga je nafouknutá na čtrnáct týmů a my ji hráčsky neuživíme.
Myslíte, že se Pardubice dostaly po dvou kolech pod tlak?
Pardubice se dostaly pod tlak zhruba před třemi lety. Na hráče se to samozřejmě přenáší. Je to jednoduché: Pardubice jsou tradiční klub s ohromnými ambicemi, dobrým zázemím, fantastickými fanoušky. Tlak je tady přirozeně. Všechno se podělalo už před dvaceti lety.
„Všechno se podělalo před pětadvaceti lety. Bylo tu hodně hokejistů a manažeři se na mládež buď vyprdli, nebo měli pocit, že hráčů je hodně a že si je koupí. Dneska když začnete pracovat s mládeží, tak bude trvat dvanáct let, než ty hráče napíšete na soupisku a budete doufat, že z nich budou hokejisti.“ |
Prosím?
Vemte si, že už neexistuje skvělé pardubické mládí, které chodilo do NHL. Tohle po republice moc klubů nemá, ale Pardubice byla fabrika, která vyplivla každý rok jednoho hráče pro nároďák, dva pro extraligu a dalších pět velice kvalitních hráčů. Dneska to nedokážou doplňovat. Takže chyba je dvacet let zpátky, kvůli tomu chybí střední i mladá generace. Co dvacet let - možná pětadvacet to je!
Až takhle? Vždyť tam byli Koukalové, Průchové a Kolářové.
To jo, ale ti byli vychovaní před dalšími deseti lety. Dneska je rok 2019 a před dvaceti lety jim bylo devatenáct let. Takže jsme fakt pětadvacet let zpátky.
V čem je příčina?
Že tu bylo hodně hokejistů a manažeři se na mládež buď vyprdli, nebo měli pocit, že hráčů je hodně a že si je koupí. Proto jsme v roce 1995. To bylo hráčů a vyhraných mistrovství! Dneska když začnete dobře pracovat s mládeží, tak to bude trvat dvanáct let, než ty hráče napíšete na soupisku a budete doufat, že z nich budou hokejisti.
To zní dost pesimisticky.
Ale je to pravda. Pak támhle v Americe napíšou, že Češi budou při Světovém poháru součástí týmu Evropy. Já se jim vůbec nedivím - vždyť my už dneska nejsme schopni dát dohromady mančaft, který by na to měl. Dneska je Rusko, Finsko, Švédsko, Kanada, Amerika, pak jsme my a Švýcaři a tlačí se na nás Němci a pak je zbytek světa.
Přitom si říkáme, že se situace zlepšuje. Jsou to jen řeči?
Podle mě se nezlepšilo nic. Nebo to zatím nevidím. Vychováváme jeden model hokejisty, ale nevychováváme hvězdy a rozdílové hráče. Vychováváme roboty. Ti kluci za to nemůžou. Někdo je to nějak učí, někdo jim připravuje prostředí. Proto kdo něco umí, tak v šestnácti uteče do Kanady. Protože ví, že růst je tam zaručený. Nebo do Švédska jako Pastrňák.
