„Pro sérii to nic neznamená,“ přesto poznamenal Žižka, který ještě loni nosil dres Komety.
Jak se váš gól zrodil?
Vracel jsem se z trestné a hrál útočníka. Meduna (Jiří Marušák) vyhazoval puk, já ho tečoval rukavicí do jejich beka. Ani nevím, jak jsem ho pak prohodil přes posledního obránce. Ale skončilo to tak, že jsem se trefil do branky. Takový gól padne jednou za deset let.
Vzpomenete si, kdy naposled jste se dostal do brejku?
Párkrát se mi to povedlo, ale abych takhle proskočil obránce, to bylo poprvé.
Zápas jste odehrál s přehledem. Bylo složité dostat se do tempa po desetidenní pauze?
Říkal jsem to už ve Zlíně, že pro nás starší hráče je těžké naskočit do vlaku. Ale stačil jeden zápas, ve čtvrtek to bude v pohodě.
Máte první bod v sérii, přestože Kometa těsně před koncem základní doby srovnala. Bylo těžké se před prodloužením zvednout?
Dostat gól 11 sekund před koncem je smrtící. Je automatické, že jsme byli skleslí. Naštěstí to tam padlo hned ve druhém střídání. Při odchodu z ledu jsme si dělali srandu, proč jsme to takhle natahovali.
Cítil jste v utkání nádech loňského finále?
Od té doby jsme spolu hráli čtyřikrát, byl to normální play-offový zápas. Kometa hrála to, co jsme čekali. Byli agresivní, tvrdí v osobních soubojích. Ničím nás nepřekvapili.
Co tedy čekat od druhého zápasu?
Play-off je o trpělivosti. Když se dokážeme udržet a nebudeme vylučovaní, můžeme to uhrát znovu.
