„Pevně věřím, že vyrovnáme,“ řekl sparťan Michal Vondrka. „Rozhodně se nevzdáváme,“ přidal jeho spoluhráč Lukáš Pech.
Tahle bitva je opravdu neskutečně vyrovnaná a na ledě je to poznat. Třinec do pátého duelu vlétl jako uragán a Pražany přehrával takovým stylem, že se téměř celou třetinu nedostali z pásma. Jenže ve druhé části se obraz hry naprosto změnil a všechno bylo rázem naopak.
Veškeré sebevědomí Třince bylo rázem pryč a odevzdaná Sparta najednou dominovala. I laik musel na první pohled poznat, jaká je to bitva. Jak ani jeden hráč nevypustí žádný souboj. Jak všichni bojují o každý puk. Jak si je každý vědom, jak fatální může být jediné zaváhání.
„Na obou stranách je poznat, že to jsou obrovské nervy a strach. Pokaždé je to na krev a rozhodují maličkosti a chyby. Stejné to bude i v pondělí na Spartě,“ tuší třinecký centr Jakub Klepiš.
Třinec je krok od finále a jeho hráči si teď vytkli jasný cíl: musíme se vzepřít osudu a za každou cenu ho porušit. To znamená vyhrát venku. „Všichni máme před sebou vidinu poháru, která nás žene dopředu. I když jsou zápasy strašně náročné po fyzické stránce, tohle nám vždycky dodá energii. Díky tomu dobíjíme baterky,“ pravil obránce Milan Doudera.
Slezané jsou technické a ofenzivní mužstvo, ale v soubojích se Spartou hrají úplně jinak. Když se v sobotu dostali do dvoubrankového vedení, neváhali se zatáhnout hluboko před vlastní branku a klidně vyhazovali puky na zakázaná uvolnění. Raději přerušení, než něco vymýšlet. Raději destrukce než hokejovost a risk. Jde o hodně.
„Člověk si musí vzít poučení. Podívejte, po prvních dvou zápasech jsme vedli 2:0 a všichni víme, jak to dopadlo,“ odráží Doudera myšlenky na momentální psychickou výhodu pro Třinec. Ta skutečně neplatí. „Na tohle nemůžeme vůbec myslet. Musíme jet do Prahy s pokorou a nechat na ledě úplně všechno.“
A ještě jeden faktor bude v pondělí hodně důležitý: jsou jím fyzické síly. Nešlo si nevšimnout, jak jsou vzájemné souboje pro oba týmy ohromně náročné. Energii hodně rychle užírá i vědomí, že člověk nesmí chybovat, že si zkrátka nemůže dovolit vypustit jedinou vteřinu na ledě.
Pak bude stačit být u puku o půlkrok později a bude zle. „A roli bude hrát samozřejmě štěstí. To přeje připraveným. Jako v sobotu nám,“ pousmál se Klepiš. Doudera dodává: „Musíme makat šedesát minut nadoraz, být trpělivější a zodpovědnější dozadu. A také věřit, že to vyjde.“
