Vedle zákazu koučování ho extempore stálo tisíc eur. „Zaplatím to ze svého. Moje blbost,“ oznámil Fryčer bez obalu.
S postihem se smířil, svému dvouminutovému dynamickému vystoupení se sám usměje. S čím se ale nevyrovnal, to je chování vedení ligy vůči Znojmu.
Dlouhodobě je z klubu cítit hořkost, že EBEL nebere Znojmo vážně. Máte stejný dojem?
Naprosto stejný. Ode dne, co jsem do Znojma přišel, to bylo znát. Myslel jsem si, že je to nějaká přechodná fáze, to se někdy stane. Na řeči nedám, musím si všechno okusit sám, udělat si obrázek.
Už ho máte?
Vidím, že jsme v EBEL braní jako plebs, který lize skoro až vadí. A to zase vadí mně. Jsme v jedné lize a měl by na nás na všechny být stejný metr. Beru to, a doufám, že podobně to vidí mančaft, jako motivaci, abychom dokázali, že plebs nejsme, a že i s rozpočtem, který máme, dokážeme prohnat ty nahoře. Vnímám obavu, co kdyby se Znojmo zase zbláznilo, protože my jsme nevyzpytatelný mančaft. Tu jejich tzv. top pět umíme porazit doma i venku. Je s námi zacházeno arogantně, jako s někým z východního bloku, a na to jsem háklivý hodně.
Fryčer versus EBELIncident ze zápasu Znojma proti Villachu nebyl prvním, který v případě Miroslava Fryčera řešili funkcionáři EBEL. První byl kuriózní: trenér Orlů si vzal time out během listopadového utkání ve Vídni za stavu 7:3 pro jeho týmu. Názor vedení soutěže? Zesměšňoval tím soupeře. „Ještě nikdy jsem nebyl potrestaný za to, že jsem nic neudělal. Nebo ono je někde napsané, za jakého stavu se smí time out vzít?“ rozohnil se Fryčer. Dostal blíže nespecifikovanou pokutu. O šest týdnů později byl postih už výrazně tvrdší. |
Tohle byl spouštěč vašeho extempore, za které pykáte?
Tam byly fauly na nás, rozhodčí stál metr od toho, a neudělal nic. Pak jsme měli trochu tlak a tam nás zabrzdil. Bohužel se nemůžeme odvolat, maximálně z okna nebo na vlakovém nádraží. To je k ničemu. Vyhazovat peníze za to, že budeme odevzdávat podklady, které Kanadýři (vedení ligy) smetou ze stolu, to nemá cenu. Je to pryč. Za mužstvo jsem se ale postavit musel.
Nepřijde vám ten výstup s odstupem času skoro až úsměvný?
(pobaveně) To jo, ale když mi sjedou rolety, tak v ten moment nevnímám. Vidím jenom toho v pruhovaném, a emoce jdou ven. Kdyby se ke mě někdo přiblížil, i z hráčů, asi by dostal loktem. Ať mám berle nebo nemám, jdu.
To je pravda. Na to, že jste nedlouho po transplantaci ledvin, jste po střídačce lítal hodně čiperně.
No právě! To mi kamarádi taky říkali. Z tohoto pohledu je to dobré znamení. Na tyhle krátké vzdálenosti mi sprint ještě jde, když se rozohním. Výbušnost ve mě zůstala.
Možná se ve vás promítl i vliv vznětlivého kouče Johna Brophyho, který vás kdysi dusil v Torontu.
I to se mi od známých z Kanady doneslo. Něco ses od toho Brophyho naučil, hahaha. Možná že se tam něco z jeho povahy zachytilo, i tenhle výlev vzteku, ale v ten moment byli ve mě všichni trenéři, kteří mě kdy vedli.
Zdravotně jste svoji show zvládl dobře?
Na druhý den mě bolel celý člověk. Jak jsem tam mával vším možným, zapojoval jsem svaly, které jsem v sobě objevil zase po letech. (usmívá se) Dlouho jsem je nezapojoval a najednou byly v plné permanenci, takže nějaká bolest v těle navíc byla. Ale tak... jednou za čas i kliďas vyteče.
Chodíte už s mužstvem na led?
Ne, to ještě ne, po té transplantaci to ještě není ono. Musím to šetřit. Ale jsem u ledu, kluci (asistenti Beroun a Jakeš) to dělají dobře. Mluvíme spolu před tréninkem, komunikujeme spolu pořád.
Kde trávíte zápasy během trestu?
Hodinu před zápasem nesmím být v šatně, během zápasu samozřejmě nemůžu na střídačku ani na kabiny, tam se dostanu až půl hodiny po zápase. Co můžu dělat? Stojím opřený na tribuně, a jak je pauza, jdu si zakouřit ven.
Kde jste si našel místo?
Mezi diváky, někde na rohu hřiště. Do VIP nechodím. Na zápas potřebuji svůj klid.
Jak na vás fanoušci reagují?
Stojím bokem, nechci to dramatizovat víc, než je potřeba. Venku (v Salzburgu) to bylo úplně v klidu, doma jsem stál opřený na schodech. Lidi mi popřáli ke svátkům, přání byla vzájemná, a to bylo všechno.
Zrovna v Salcburku vám tým musel udělat radost, tam Znojmo vyhrává výjimečně, a zrovna před pár dny se to podařilo.
Kluci si fakt mákli, od prvního do posledního. Se zraněními, jaká máme, to bylo velké překvapení. Doma nám to pak s Fehérvárem nevyšlo, postavili jsme se k tomu jinak, než jsme měli. Na to je potřeba rychle zapomenout. Čekají nás další těžké zápasy.
Semklo se mužstvo i za vás?
To si nemyslím, Každý se chce nějakým způsobem prosadit, vyhrávat, chceme si udržet úspěšnou vlnu, na které jsme, honí se každý bod. Máme nadohled elitní šestku. Zápasů je ještě dost do konce základní části, ale zas tak tolik taky ne.
