„Teď už jsem ale doma a cítím se docela dobře,“ hlásil včera odpoledne dvaadvacetiletý brodský hokejista.
Co přesně jste si pádem na mantinel způsobil?
Mám podvrtnutou krční páteř. A možná lehčí otřes mozku.
Pamatujete si přesně, jak k celé situaci došlo?
Právě, že moc ne. Vím, že jsem šel do souboje s Moučkou a letěl jsem hlavou proti mantinelu. Potom už si jenom vybavuju, jak jsem nad sebou najednou viděl doktora a kluky z týmu.
Bolelo vás v tu chvíli něco?
Skoro všechno. Měl jsem z toho takový nepříjemný pocit. Ono není nic veselého, když nad vámi všichni stojí a tváří se vyděšeně.
Když vás potom zdravotníci odváželi z ledu, tak jste zvedl ruku. To bylo gesto pro fanoušky?
Jo, chtěl jsem jim dát najevo, že už se cítím líp.
Rozhodčí označili Moučkův zákrok za faul a vyloučili ho do konce utkání. Zajímal se o váš zdravotní stav?
Okamžitě. My se dobře známe, hráli jsme spolu v Pardubicích v dorostu. Měl starost, byl za mnou dokonce v nemocnici. Chtěl bych mu poděkovat za to, jak se zajímal.
Navštívil vás ještě ten večer?
Hned. Byl jsem na vyšetření a on čekal venku. A když mě pak vezli na pokoj, šel za mnou a omlouval se.
Výsledek sobotního zápasu 2:4 jste se dozvěděl v nemocnici?
Přesně tak. Strašně moc lidí mi psalo a všichni se taky zajímali, jak mi je. Byl jsem mile překvapený a chtěl bych jim touto cestou poděkovat. Potěšilo mě to.
Jaké jsou prognózy lékařů, stihnete ještě nějaký zápas?
Fakt nevím. Rád bych hrál, chci klukům pomoct, ale nemám představu, jak rychle se to bude zlepšovat. Možná poslední zápas stihnu.
Ve středu hraje Brod v Mostě, budete doma hodně nervózní?
Uvidím, jak mi bude, ale možná pojedu s klukama. A když to nepůjde, tak se na ně určitě přijdu podívat v sobotu do Kotliny.
