Daniel Brodan, bývalý aktivní hokejista a současný trenér filipínské reprezentace, se v polovině února vypravil s partou dobrovolníků do severoindického Kašmíru. V nadmořské výšce přes 4 500 metrů nad mořem vztyčili mantinely dovezené z Rakouska, aby se na hřišti oficiálních rozměrů utkali v nejvýše položeném hokejovém utkání. Nešlo však jen o zápis do Guinessovy knihy rekordů.
„Víc než to mě zaujala možnost pomoci v rozvoji místních dětí,“ přiznává Brodan. Jeho kolegové, zejména kanadští hokejoví trenéři, se ve vysokohorské oblasti angažují už 10 let. Učí malé děti bruslit, rozdávají hokejové vybavení a podporují místní školy ve výuce angličtiny. Tento rok ale chtěli udělat něco extra. „Hrát v takovém prostředí byl obrovský zážitek, ale také velmi náročné.“
Už samotné podmínky výpravy a turnaje pro něj byly velkou neznámou. Příprava na mimořádný výkon začala pozvolna. Na prvním stanovišti ve městě Leh byl k dispozici hotel s teplou vodou, elektřinou, jídlem i internetem. „Abych byl upřímný, trochu nás to namlsalo,“ přiznává český dobrodruh.
V Lehu strávili hokejoví nomádi tři dny aklimatizací, které proložili několika zápasy na místním zamrzlém rybníku. Většina hráčů začala kvůli nadmořské výšce pociťovat bolesti hlavy. „Po dni nebo dvou si ale tělo zvykne na řidší příjem kyslíku,“ říká Brodan.
Místo pití kyslíkové bomby
Výstup mohl pokračovat, podmínky však přitvrzovaly. V táboře položeném výše než 4 000 metrů nocoval Brodan se spoluhráči v domech u místních, kde elektřina fungovala pouze tři hodiny denně. „K dispozici byla jen ledová voda, místo záchodu byla velká díra v zemi. Na topení jsme mohli zapomenout, takže jsme se v noci klepali v -25 stupních ve spacáku a pod pěti dekami,“ vzpomíná na partyzánské podmínky Brodan.
Místní poskytli jemu a jeho týmu to nejlepší, co měli. „Takže rýže s místní omáčkou a nudlemi byly náš každodenní motor. Ale vážili jsme si toho.“
Čeští trenéři učí hrát hokej Filipínce. Dovedli je k první medaili |
25 taxíků a kamion na hokejové vybavení dopravily 80 nadšenců do nadmořské výšky přes 4 500 metrů, kde se samotný turnaj odehrál. Zúčastnilo se ho šest týmů z celého světa, včetně domácích borců z Indie.
Prestižní zastoupení měl post rozhodčího. „Pískal Mike Leggo, arbitr z NHL. Vyprávěl nám neuvěřitelné historky, ale také nezapomněl pochválit výkony českých rozhodčích v zámoří.“
Hrazení kolem ledové plochy se podařilo dovézt z Rakouska, na místě zůstalo i po konci akce jako podpora pro místní sportovce. Netradičním občerstvením na hráčských lavicích byly kyslíkové bomby. „Slováci zase místo energetických nápojů pili borovičku,“ pobavilo Brodana.
Čtyřdenní hokejová eskapáda v extrémních podmínkách nebyla pro každého. Více než desítka účastníků se musela vypořádat s horskou nemocí a nachlazením. Po návratu do Lehu následovala nezbytná rekonvalescence, až poté se mohli novopečení rekordmani rozjet do svých domovů.
„Něco takového už asi nezažiju, moc si toho vážím. Úroveň samotného hokeje bych ani nehodnotil, hráli jsme spíše pro zábavu. Užil jsem si to,“ byl šťastný Brodan, který se musí znovu koncentrovat na vedení filipínské reprezentace, kterou čeká v dubnu Asijský vyzývací pohár.
