Tři minuty před koncem zápasu si najel na krásnou přihrávku svého spoluhráče z útoku Martina Bakoše a pak přes beton švýcarského brankáře poslal puk do branky. Na tento okamžik čekal Rastislav Dej několik let a více než dvacet zápasů. Stalo se tak ve chvíli, když už to vypadalo, že svůj první reprezentační gól nevstřelí ani na této akci slovenského národního týmu.
Na Slovakia Cupu v Žilině ho totiž Dej nejprve nedal Bělorusům a pak už měl k dispozici jen utkání se Švýcarskem. Dočkal se tři minuty před koncem.
„Skoro už to opravdu vypadalo, že to zase nepřijde, ale nijak jsem nad tím nepřemýšlel. Jsem ale strašně rád, že čekání skončilo, vždyť to bylo už přes dvacet zápasů,“ vypravuje slovenský reprezentant, který výbornou sezonu prožívá i v dresu hradeckého Mountfieldu, v němž se zařadil mezi nejlepší střelce.
Zlomil jste v zápase, který jste vyhráli 4:0, jaký byl?
Nejen z tohohle zápasu jsem měl dobrý dojem. Tým mi přišel dobře složený, vyzařovala z něj pozitivní energie, navíc se hrálo v Žilině skvěle, zápasy byly dlouho dopředu vyprodané. Měli jsme skvělou podporu, z týmu byla vidět chuť hrát, zaslouženě jsme turnaj vyhráli a diváci se bavili, což je vždycky super.
Vy si asi budete víc pamatovat kvůli vašemu gólu zápas se Švýcarskem. Jak se to seběhlo?
Výborná akce, spoluhráči z útoku mi gól skvěle připravili, byl jsem nadšený. Musím říct, že jsem se v Žilině cítil opravdu dobře a říkal jsem si, že to moje gólové čekání by bylo dobré skončit.
Zakončil jste ho i tím, že jste si odvezl puk, se kterým jste ho vstřelil?
Jistě, mám ho doma, výborný suvenýr, který mi bude ten zápas vždycky připomínat.
Pochvalně se o vašich výkonech vyjadřovali i trenéři. Co mistrovství světa, které se blíží?
Bylo by to hezké, už mám věk na to, abych si na něm zahrál. Jsem samozřejmě rád, že se trenér vyjádřil, jak se vyjádřil, já jsem nikdy reprezentaci neodmítal a hraju za ni rád. Teď to ale nijak neřeším a neodvažuji se předpovědět, jak to dopadne, nerad bych o nějakých šancích vůbec mluvil. V Žilině to bylo fajn, ale teď se soustředím na Hradec. Blíží se konec sezony a hlavně play-off, máme před sebou velký úkol, který chceme splnit.
Vám sezona vychází i v Hradci, třeba v počtu gólů jste už překonal své maximum v české extralize.
Důležitý je první předpoklad, kterým je zdraví. A že tam padají góly, za to jsem hodně rád, snad to tak bude i v hlavní části sezony, která se blíží.
V minulých sezonách jste také góly střílel, ale více jste měl asistencí. Letos je to úplně naopak, čím to je?
Těžko říct, ale přišel k nám do útoku Jarda Bednář, výborný, rozdílový hráč, který to umí, chce puk a kromě toho, že umí střílet góly, tak také umí přihrát, má pro to ohromný cit, výborně je rozdává, na mě je, abych si našel vhodné místo. Myslím si, že jsme v útoku našli společnou řeč, takže asi tam někde bude ta změna. Navíc já jsem byl vždycky spíš na obranu, teď se dostanu na led občas i v přesilovkách, což je asi další rozdíl.
