Přišel o část dovolené a místo odpočinku makal možná víc, než čekal. Přesto dvaadvacetiletý nový brankář hradeckého Mountfieldu Tomáš Král nelitoval. Už podruhé si vyzkoušel, jaké to vůbec je přiblížit se k boji o místo v klubu NHL.
„Každý, kdo hraje hokej, sní o tom, že by se tam jednou podíval,“ netají brankář, jenž po loňské vydařené sezoně, kterou jako hráč Sparty absolvoval převážně v Litoměřicích, se nyní pokusí prosadit do branky Mountfieldu.
Předpokládám, že myšlenky na dovolenou, o jejíž část jste se tím ochudil, jste asi vůbec neřešil.
To stojí za to obětovat, navíc to zase nebylo tak moc dlouhé, odpočinout jsem si stihl i tak.
Tomáš Král● Dvaadvacetiletý hokejový brankář, který po minulé sezoně přestoupil z pražské Sparty do hradeckého Mountfieldu. |
Bylo to potřeba?
Docela jo, protože letošní kemp byl fyzicky dost náročný. Navíc probíhal uprostřed léta, takže člověk na led není tak zvyklý a třeba hned první den jsme na něm byli asi dvě hodiny. Byl to ale jen začátek, makalo se opravdu tvrdě.
Vy jste ale stejný kemp absolvoval už loni v Ottawě, přesto vás to tak překvapilo?
Překvapilo. Myslel jsem si, že to bude stejné nebo aspoň hodně podobné, je ale vidět, že každá organizace si to dělá po svém. Zatímco teď v Detroitu to bylo hodně o práci na ledě a trénovali jsme dvakrát tolik co v Ottawě, tam to loni nebylo tak fyzicky náročné, ale zase jsme tam dělali mnohem víc věcí. Třeba speciální reakční testy, chodili jsme na 3D vizualizace, na kterých testovali reakci našich očí.
Jak jste dopadl? Řeknou to vůbec hráčům?
Jo, řeknou. A třeba právě tohle mi šlo, s tím jsem problém neměl.
Letošní dřinu jste zvládal?
Ono se to dá, když to člověk vidí kolem sebe. Všichni se ohromně snaží, je tam neskutečná atmosféra stejně jako tréninková morálka. Hlavně kluci, co tam jsou draftovaní, všichni bojují o místo. Na každý trénink se byl podívat celý realizační tým včetně manažerů.
Nějak snažení hráčů na ledě komentovali?
Každý den nám připomínali, že v prvním týmu je dvacet míst a že často hráči z farmy chodí za trenéry a ptají se jich, proč nehrají nahoře, když na to mají.
Co jim odpovídají?
Že vědí, že na to mají, ale ať se podívají na soupisku a ukážou, místo koho mají hrát – jestli místo Pavla Dacjuka, nebo Henrika Zetterberga. To je totiž podle nich zásadní otázka. Není to o tom mít na dobrou výkonnost, ale být lepší než ti, co už tam jsou.
Co řekli vám manažeři Detroitu po skončení kempu?
Proběhlo nějaké hodnocení, bylo hodně pozitivní. Říkali mi, že jsou velmi překvapení, jak jsem technicky dost vyspělý. Zároveň mi ale bylo řečeno, že proporce brankáře, které draftují, musí být nad šest stop a dva palce, což je asi 188 centimetrů. V tom jsem asi trochu pod čarou (Král měří 180 cm - pozn. autor), ale je to o tom makat.
Tomáš Král v litoměřických barvách.
Takže další možnou šanci nenabídli?
Ale dokonce jo. Ptali se, jestli by byla možnost přijet i na hlavní kemp, že potřebují nějakého brankáře. Oni ale začínají až prvního září, a když se dozvěděli, že my už teď uprostřed léta, hned se to smetlo ze stolu a dál se to neřešilo.
Vás teď čeká boj o místo v brance Mountfieldu po sezoně, která vám vyšla, v Litoměřicích jste se vychytal k nejlépe hodnocenému brankáři první ligy. Proč jste po sezoně volil změnu v tom, že jste opustil Spartu, jejímž jste byl hráčem?
Tím, že se mi loňská sezona povedla, se objevilo více variant,proto to asi bylo těžší rozhodování, člověk začal přemítat, co pro něj bude nejlepší. Při tomhle zvažování Hradec vyhrál na celé čáře.
Čím, konkurenci nebudete mít jednoduchou?
V každém týmu je někdo a třeba právě do Sparty přišel Tomáš Pöpperle. Je to stejné, jako říkali klukům v Detroitu – člověk musí být lepší než ti, co už v týmu jsou.
Co když se to nepodaří?
Chtěl jsem jít do klubu, ve kterém je možnost pro případ, že bych nechytal pravidelně v extralize, chytal bych v první lize. Je důležité a loni, kdy jsem odchytal asi nejvíce zápasů ze všech brankářů první ligy, mi to hodně pomohlo. Proto pro mě bylo dost podstatné, že se dala dohromady spolupráce mezi Hradcem a právě Litoměřicemi existuje. Když budou Ondra Kacetl nebo Adam Svoboda chytat dobře a já bych zrovna neměl být v bráně, můžu jet tam, nevypadnu z rytmu a budu se dál zlepšovat. Samozřejmě bych byl nejradši, kdybych chytal v Mountfieldu, ale v Litoměřicích mě hokej bavil, užíval jsem si to a dalo mi to hodně. Takže ani tomu se nevyhýbám.
