Zcela správná zní takto: Stejné titulky nesly články popisující zápas, který před dvěma lety sehrál Liberec, za nějž tehdy Kudrna nastupoval, v Pardubicích. Hrálo se první semifinále a pro dnes osmatřicetiletého hráče to byl při vítězství Liberce 5:3 vůbec první hattrick v play-off české extraligy.
Ve středu večer k němu přidal druhý. "Vzpomínám si na to, za Pardubice jsem dlouho hrál. Teď je zase fajn, že jsem ho dal za Hradec, kde žiju. Je to příjemný pocit hlavně proto, že jsme vyhráli."
Tehdy jste mluvil o štěstí prý hlavně proto, že dva ze tří gólů jste dal tečí střel spoluhráčů. Co řeknete nyní?
Že jsem ho měl zase. A že jsem měl den. Vždyť jsem ze čtyř střel, které jsem v zápase měl, třikrát jen tak plácl do puku a byl z toho gól. K tomu štěstí opravdu potřebujete.
Já bych ale o štěstí mluvil jen u prvních dvou, kdy jste do puku opravdu plácl. U toho třetího, kterým jste dvě a půl minuty před koncem zápas rozhodl, jste přece musel vědět, kam střílíte.
Tak to jo, i když mě trochu překvapilo, že se ke mně ten puk dostal. Rozjel jsem se po pravém křídle, Franta Ptáček mi po buly puk chtěl poslat, ale prošťouchl ho na mě až napodruhé. Pak už jsem věděl, že to brankáři budu chtít trefit pod vyrážečku.
U prvního gólu jste musel čekat na výrok videorozhodčího. Neměl jste obavy, že ho kvůli hře vysokou hokejkou neuzná?
Chvíli jsem váhal, bylo to trochu na hraně a nebyl jsem si jistý, jestli jsem puk nezasáhl moc nahoře. Rozhodčí viděli, že asi ne. Pro nás jen dobře.
U druhého jste puk naopak ve vzduchu zasáhl, to chce pořádný cvik.
Spíš právě to štěstí. Vždyť já ani nevěděl, jakou částí hokejky jsem ho trefil. Pak jsem na videu viděl, že jsem ho zasáhl někde kolem patky hokejky. Kdybych ho trefil čepelí, asi by do branky ani nedoletěl. Takhle to pro nás byl strašně důležitý gól, přišel krátce před druhou přestávkou, kdybychom šli do poslední třetiny s tím, že prohráváme, měli bychom to mnohem těžší. Už proto, že ta druhá se nám moc nepovedla.
Ale dali jste v ní dva góly a drželi jste po ní nerozhodný výsledek.
Jenomže v naší hře bylo hodně děr, které soupeř využíval. Ještě štěstí, že toho Pavel Kantor hodně chytil, ale takhle hrát nemůžeme.
Na druhou přestávku jste odešel předčasně, prý šlo o nějaký zdravotní problém. Je to pravda?
Takový hokej, který se v play-off hraje, bolí a já jsem potřeboval jedno místo zaledovat. Ale nešlo o zranění, které by mě mělo vyřadit ze hry. Do sirény zbývalo pár vteřin, na ledě byla jiná lajna a bylo jasné, že my už hrát nebudeme, tak jsem šel.
Poslední třetina byla hodně vyrovnaná a hlavně opatrná. Z vaší strany to byla taktika?
Záměr byl nedostat gól. A Zlín to asi bral podobně, ostatně oba týmy hrajeme hodně podobným stylem, kde se klade důraz na defenzivu. Proto to asi v poslední třetině vypadalo, že se hraje hodně opatrně.
Jak moc vás strašilo, že druhý den po sobě budete muset hrát prodloužení?
Nad tím se ve hře neuvažuje. Kdyby to přišlo, tak by to bylo náročnější, ale série je na začátku, tak síly ještě jsou.
Přivezli jste si do domácích zápasů nerozhodný stav série, předpokládám, že s tím jste spokojeni.
Něco takového bylo naším cílem, tak ano. Možná paradoxně jsme bod získali ve druhém zápase, protože si myslím, že v prvním jsme hráli líp. Ale takový je hokej.
