Táta ho učil bruslit na zamrzlém rybníku. Do lesa za domem vyrážel na běžky. Na hrbolatém plácku se v zuřivých tenisových bitvách přel o těsné auty s bratry a bratranci.
V této sezoně se nepříliš známý útočník hradeckého týmu HC Mountfield prodral mezi ligové celebrity. Sponzorovi dělá skvělou reklamu na ledě i v soukromí, jak vyplývá z následujícího rozhovoru. Stále ho to táhne do přírody: „Pořídili jsme si dřevěnou chatku na Třeboňsku. Potřebuje rekonstrukci. Opravujeme ji svépomocí.“
Co vás na chatě nejvíc baví?
Prostě tam být. Máme klid, okolo jsou spíš starší lidé. Zapálíme ohýnek, opečeme buřty. Chvilku vydržím jen odpočívat, dávám pozor na děti, aby neutekly k vodě. Ale pak musím něco dělat. Sekat trávu, která roste jako ďas, prostříhat keře…
To by z vás měl Béda Trávníček radost. Dal vám sponzor klubu slevu na zahradní techniku?
No jo, samozřejmě, nějaká tam byla. Máme taky dům v Budějovicích, tak jsem to využil.
Kdy ta vaše vášeň vznikla?
Mám k chataření vztah odmalička. Rodiče taky mají chatu, u Spolského rybníka na Třeboňsku, na které jsem strávil kus dětství.
Jak na něj vzpomínáte?
Jako školák jsem chodil na borůvky do lesa, vydělávat koruny. Vždycky to zabralo první dva týdny prázdnin, pak jsme sportovali. Měli jsme kurt na líný tenis a nohejbal. Jezdili jsme na loďce, plavali.
Pořádali jste turnaje?
Mám dva starší bratry, taky bratránci občas přijeli, takže jsme se něco navztekali. Rakety lítaly. Hádali jsme se o každý míček. Žádný rozhodčí, lajny se brzo setřely...
A v zimě jste hráli hokej?
Ano, ale doma v Lišově, to je 10 kiláků od Budějovic. To ještě zimy za něco stály. Přijeli jsme autobusem ze školy a učení šlo stranou. Mazali jsme na led. Já a bráchové jsme vzali hrabla a vyhrnuli hřiště pro všechny, protože jsme nejlíp bruslili.
Branky jste postavili z bot?
Taky, ale pak nám jeden pán svařil branky ze železa. Tenkrát ještě nebyl problém sehnat dost lidí na zápasy. Přišli i dospělí, my špunti jsme poletovali mezi nimi. Právě tam mě táta naučil bruslit.
Měl nějaké zvláštní metody?
Ani ne. Jezdili jsme osmičky, ukázal nám, jak správně přešlapovat. Vpřípravce jsem pak měl před ostatními náskok. Vůbec jsme hodně času trávili venku. Hráli jsme fotbal, do lesa za barákem vyráželi na běžky. Vyšlapali jsme si stopu a ani nemuseli jezdit na Šumavu. V zasněženém lese je krásně. Ale i v létě je to paráda – na kola nebo na houby.
Jste rybář?
Nejsem. Jak jsem říkal, mě nebaví moc dlouho sedět. Radši něco kutím. I proto jsme si pořídili vlastní chatku. K rodičům nemůžu jezdit pořád, teď máme svoje místo. Je to jenom bungalov bez patra. Asi bude obyvatelný jen v létě, zatím neplánujeme ani kamna.
Jaký vás teď čeká hlavní úkol?
S bratry a kamarádem jsme dělali novou plechovou střechu. Manželka natřela chatku zvenčí. Teď se vrhnu na vnitřek, na podlahu.
Vy sám?
Asi jo. Táta byl truhlář, něco jsem od něj pochytil. Mě práce se dřevem taky baví. Pěkně voní. To zvládnu. Není moc co zkazit.
Pakliže se doma něco porouchá, zakročíte vy osobně?
Pokud to není něco velkého… U nás na vesnici jsem se toho naučil dost. Jsem docela zručný typ. Když se rozbil plynový kotel, tak jsem se samozřejmě do opravy nepouštěl. Ale jinak jsem si třeba u baráku postavil přístřešek. Dřeva se nebojím.
Na hokejistu jste nezvykle tichý a usedlý chlap.
No jo, říká se to o mně. V šatně možná působím jako jihočeský kapr. Ale manželka se vždycky diví. Tvrdí, že to není pravda, že se doma vůbec nechovám ušláple.
