Na fanouškovské scéně je známou personou, málokdo mu řekne jinak než přezdívkou „Ptakulín“.
Nyní se stává jedním z vůdců snahy o dialog.
Dialog mezi fankluby a Asociací profesionálních klubů o tom, jak postupovat proti nevkusnému skandování a dalším problematickým projevům, které se ozývají z extraligových tribun.
„Mám radost, že se vyvolala debata a že je ochota nás vyslechnout,“ říká Ptáček dění z posledních dnů. „Věřím, že společně najdeme cestu, kterou se vydat,“ dodává s tím, že by se chování diváků nemělo řešit represemi.
Zástupci moravských celků totiž plánují setkání s reprezentanty kotlů a hodlají řešit neutěšenou situaci. To samé má následovat také v podání českých klubů.
O co přesně kotlům při nedávných protestech, kdy záměrně mlčely, případně ukazovaly transparenty jako „Svoboda fanouškům“ či „S hokejovým svazem padlo ticho na zem“, šlo?
Zaskočilo nás, že se se pro novou sezonu vyběhlo s úpravami disciplinárního řádu, aniž bychom o tom cokoliv věděli. Nám primárně opravdu nejde o vulgarismy, ale o celou pasáž disciplinárního řádu o chování fanoušků, která je napsána tak zeširoka, že je díky ní možné postihnout prakticky cokoliv.
Poněkud nadsazené nápisy na transparentech i záměrné mlčení mohlo na někoho působit jako trucování. Nebylo to ze strany fanklubů přehnané?
Osobně si myslím, že to, že jsme přišli s transparentem symbolizujícím, kam až situace může zajít, byť samozřejmě lehce přehnaně, a ukázali jednotu postoje napříč fanoušky všech extraligových klubů, vyvolalo diskuzi, o kterou stojíme. Jak jinak jsme se měli ozvat, když na otevřený dopis odeslaný koncem září nám bylo odpovězeno velmi obecně? Podle mě tam neexistovala další cesta, jak postupovat dál. Nebo možná existovala, ale v tu chvíli se do nás pustili novináři, Robert Záruba z České televize nás označil za hulváty a my jsme museli reagovat.
Mluvíte o tom, že vám vadí šíře pravidla o chování fanoušků a že nevíte, co se smí a nesmí. Nedala vám ale disciplinární komise svými tresty, kdy postihuje jen opravdu hrubé vulgární pokřiky, jasně najevo, proti čemu brojí? Nic jiného zatím netrestala.
S tím souhlasím, svaz nám napomenutími a pokutami ukazuje nějaký trend. Pro mě bylo v té otázce důležité slovo „zatím“. Nechceme se dostat do situace, kdy nějaký klub pod tlakem řekne, že mu někdo zesměšňoval gólmana a padne za to pokuta. Z toho máme z trošičku strach.
Není to vzhledem k nastolenému trendu zbytečná obava?
Možná to jako zbytečná obava může znít, ale ta obava opravdu existuje a bojíme se, kam to může dospět. Zároveň nám vadí, že už na těch pár případech je jasně vidět, že metr není stejný. Přijde nám navíc nešťastné, že fandění vyhodnocuje delegát zavřený někde v kukani, případně rozhodčí, který si na ledě přece jen všímá něčeho jiného než toho, jak kdo fandí.
Vyhovovalo by vám tedy, kdyby chování fanoušků posuzoval někdo jiný, který by se zaměřoval pouze na to a nastolil jednotný metr?
Nemyslím si, že by kluby měly zaměstnávat nějakého etika, učitele českého jazyka, mravokárce. Chce to najít společně, myslím tím fanoušky a kluby, jinou cestu. Stojím si za tím, že represivní opatření nejsou řešením, naopak mohou i fanoušky popíchnout k tomu, aby se neslušně chovali ještě častěji. Vadí mi, že za tři roky, co se o postihování vulgarit a dalších věcí mluví, nepřišlo na nic jiného než na represivní opatření. Přitom bychom se měli společně bavit o tom, jak pracovat s fanoušky a jak jejich zvyky změnit.
Patří podle vás vulgarity na hokejové stadiony?
Na hokejových stadionech se vulgarity objevují, ve větší či menší míře, delší dobu. Fanoušek má pokřiky zažité. Nevzdá se jich lusknutím prstu. Na hokejové stadiony by vulgarity patřit nemusely, ale změní se to pouze poctivou prací s diváky. Pokuty jsou velká chyba a špatné řešení.
Pojďme k otevřenému dopisu adresovanému Českému svazu ledního hokeje. Píšete o sobě jako o konzumentech produktu. Není tedy na svazu a klubech, které onen produkt nabízejí, aby si určily pravidla, za jakých ho konzumovat můžete?
Když jsme dopis psali, mysleli jsme si, že úprava disciplinárního řádu vznikla jen na základě rozhodnutí svazu, nyní už jsme trošičku moudřejší. Podle naších indiciích a komunikací, které s kluby vedeme, nicméně všechny nejsou zcela ztotožněny s konečným zněním pasáže o chování fanoušků.
Josef Řezníček, ředitel extraligy, nicméně podotkl, že hlasování o podobě nového disciplinárního řádu, bylo prakticky jednomyslné.
To klidně mohlo být, podle mých informací ale některé kluby nečekaly, že disciplinární řád bude aplikován tak, jak se to nyní děje. I kvůli tomu se s nimi chceme bavit a najít společnou cestu.
V dopise rovněž strašíte tím, že se kotle vyprázdní a hokej bude bez fanoušků.
Nestrašíme, tak to klidně může dopadnout. Tak, jak je nyní systém nastaven, brzy dojde k vyklizení sektorů, protože už nebude po jakých pokutách sáhnout a sáhne se po tomto dalším kroku, který disciplinární řád nabízí. Troufnu si říct, že jak první vyklidí sektor v Plzni. Možná to v tu chvíli klubům trošku otevře oči, když zjistí, že přicházejí o fanoušky. Nejde to řešit pokutami a nulovou prací s diváky. Pak jim dojde něco ve stylu: „Možná jsme se měli vydat trošku jinou cestou.“
Nejsou čtyři postihy, které již dostali Plzenští, jasným signálem k sebereflexi? Nedojde díky tomu tamnímu fanklubu, že dál si takhle počínat nemůže?
Nemyslím si, že fanoušci kvůli pokutám přestanou skandovat sprostě. Mají to zažité, těžko se to mění. Řekne to jeden, ostatní se přidají, je to tak naučené. Myslím si, že při současném trendu to skutečně povede k vyklizení sektoru.
Měli by si neslušné chování fanoušků pohlídat šéfové fanklubů, na kterých leží díl zodpovědnosti?
Té se určitě nezříkám. Jenže na tribuně můžete řvát cokoliv, nabádat ostatní, ať s hanlivým pokřikem přestanou, a stejně nic nezmůžete. Přijde situace, kdy se rozhodčímu hrubě nepovede zápas, ještě třeba proti rivalovi vašeho klubu, a výlev emocí už nezastavíte. Podle mě je jedním z hlavních problémů otázka rozhodčích. V extralize jsou nováčci, kteří chybují, i osvědčené firmy, které zapískají vždy proti vašemu klubu. Fanoušci pak na to reagují emotivně. Řešením by byla lepší komunikace ze strany svazu, kdy by fanouškům častěji vysvětloval trend, jakým se píská. Dalším nápadem je to, že by si sudí musel každé rozhodnutí obhájit.
Vnímáte rozdíl mezi spontánním ulevením si a plánovaným, hromadným skandováním vulgarit? Jednotlivce za polohlasné „vole“ nikdo netrestá.
Jenže takové ulevení nakonec stejně skončí tím, že začne sprostě skandovat celý kotel. Řekne to jeden, ostatní se toho chytí a už to jede. To samé také platí při zdravicích, které jsou prostě zažité. Přijede nenáviděný soupeř, a zdravice se spustí automaticky i bez pokynu. Změnit takové chování je těžké, půjde to ale jedině prací s fanoušky a ne pokutami.
V dopise také píšete, že svaz záměrně vytváří konflikt mezi fanoušky a pořadateli. Jak přesně to myslíte? Působí to zkratkovitě.
Jsou kluby, ale nebudu je jmenovat, protože bych je nerad poškodil, které nakazují pořadatelům, aby proti nevhodně pokřikujícím fanouškům zasahovali. Pro nás je nepřijatelné, aby pak někdo z pořadatelů, do jejichž řad jsou přijatí i lidé s hodně pochybnou pověstí, někoho z kotle zbytečně napadl. Nejde o nereálnou představu, pořadatelům chodí výcvik a někteří z nich chodí na zápas jen kvůli tomu, aby si do někoho bouchli.
Poslední dotaz k dopisu. Zakončujete jej narážkou na extraligového ředitele Řezníčka, není to zbytečná podpásovka?
Nepřišlo mi to jako podpáskovka, i když jsme hodně řešili, jestli ten odstavec do dopisu dát, nebo ne. Šlo nám o to, abychom připomněli někomu, kdo posvětil nový disciplinární řád, že nejde najednou zapomenout, jak se sám choval na ledě jako hráč. Vždyť přece na ledě prožíval silné emoce a ví, že to samé prožívají fanoušci na tribuně. Přijde mi to jako „Káži vodu, piji víno.“
Jenže pozice pana Řezníčka se výrazně změnila. To, jak se choval na ledě, přece nemůže být argument proti jeho současným rozhodnutím v roli extraligového šéfa.
Pozice pana Řezníčka se změnila, ta naše ne. Tak jsme si do toho tématu chtěli trochu rýpnout. On se posunul, my ne. Jsme pořád dál ti samí fanoušci na tribunách a naše chování se bude měnit jen velmi náročně.
Myslíte si, že prudká reakce fanklubů je dána i současným společenským klimatem, kdy lidem silně vadí jakýkoliv zásah do osobní svobody?
Stoprocentně. Myslím si, že to přesně odráží, co se děje ve společnosti. V tom jsme se shodli všichni. Jsme všichni utahovaní ze všech stran různými represemi a na základě toho se to fanoušků tolik dotklo.
