Jaromíre, dlouho mluvíte o tom, jak chcete dotáhnout Kladno zpátky do extraligy. Těší vás, že jste ho tam sám nasměroval?
To není jenom o mně. Všichni se snažíme dostat Kladno do extraligy. Celé město, tým, sponzoři i fanoušci. My jsme ti, kteří by to měli předvést na ledě.
Na Chomutov máte pět kol před koncem baráže osmibodový náskok. Je postup blízko?
Je, ale nic to neznamená. Loni jsme také jednu dobu vedli baráž a nakonec to bylo k ničemu.
Teď máte ovšem výbornou formu - vyhráli jste pětkrát za sebou.
Pět výher je samozřejmě dobrých, ale máme jen patnáct bodů a potřebujeme jich minimálně 21. Takže nám schází dvě vítězství. Nesmíme se na to koukat, že je rozhodnuto. Vůbec není! Může se stát cokoli. Stejně jako jsme teď pětkrát vyhráli, můžeme v klidu pětkrát prohrát. Jdeme do dalších bojů s pokorou. Věřím, že nás diváci podpoří v neděli proti Pardubicím, protože to bude nejdůležitější zápas. Vím, že to říkám pokaždé, ale je to pravda.
Jak bude důležité udržet hráče na uzdě?
Moc dobře víme, kolik potřebujeme bodů. Jsme na vítězné vlně a budeme se snažit pokaždé hrát naplno. Určitě nic nepodceníme. Prohrát můžete, i dneska to bylo šťastné. V první třetině jsme měli dost šancí, ale nevyužili je. A Chomutov najednou začal šlapat, protože mu šlo o všechno. A my ztráceli půdu pod nohama.
Jste majitel klubu, zároveň hráč, který koučuje ostatní na střídačce. Kolik sil vás tohle stojí?
Tak my nejsme bohatý klub, takže se snažím ušetřit peníze. Proto jeden člověk musí dělat víc práce najednou. Zvládám to úplně v klidu, navíc máme v klubu víc takových lidí.
Zpravodajství7. kolo baráže |
Při druhém a zároveň vítězném gólu, který jste dal po krásném sólu, to vypadalo jako v Pittsburghu v roce 1993. Vzpomněl jste si?
Snažil jsem si připomenout, jak jsem to dělal před dvaceti lety.
A cítil jste se jako ve dvaceti?
Ne, to určitě ne. Jen jsem to předvedl pro kritiky, aby viděli, jak se to tehdy dělalo. Ale vážně: už na to nemám. Každý zápas je jiný. Někdy se cítím líp, někdy hůř. Dneska jsem se cítil docela dobře na rozdíl od Pardubic, kde jsem se trápil. Tam to vzala díky bohu na sebe čtvrtá lajna.
Tentokrát jste i hodně střílel a byl vidět.
Mrzela mě hlavně šance v poslední minutě. Kdybych dal na 3:1, tak jsme se nemuseli trápit až do konce. Vůbec nechápu, jak jsem to před prázdnou bránou mohl nedat. Ale nevadí.
