Český výběr vyhrál v roce 1999 v Lillehammeru, o rok později v Petrohradu, a do třetice slavil zlato v německém Hannoveru, k tomu navíc olympijské zlato z Nagana.
Dominanci v nejrychlejší kolektivní hře světa potvrdili na šampionátu v Německu 2001. To, co se říkávalo o fotbale, že je to hra, ve které proti sobě nastupují dva týmy o jedenácti lidech a pokaždé zvítězí Němci, začalo v trochu jiné podobě platit i na ledě. Hokej se stal jednoduchou hrou, v níž pokaždé vítězí Češi.
Největší úspěchy českého sportu za posledních 20 letZvolte největších úspěch, kterého dosáhli čeští sportovci za posledních dvacet let. Každý den vám představíme jeden mimořádný úspěch a na vás bude, abyste vybrali ten nej. Hlasovat můžete od do 31. května ZDE. |
I tyhle věty se objevovaly na stránkách světových deníků.
Češi se naučili vyhrávat. Jádro týmu si sedlo herně i lidsky, hokejisté z NHL i Evropy k sobě našli cestu a pokaždé vytvořili báječnou partu. Trenér Ivan Hlinka vybral osobnosti a naučil tým společnému životu.
Jeho nástupce Josef Augusta v jeho práci pokračoval. Silná generace hráčů, která vyrůstala v předrevoluční době, a která měla obrovskou touhu prodat se do NHL, do světa milionářů, nechala naplno rozehrát svůj talent a píli.
Češi byli v Německu k neporažení. Bezúhonná bilance měla jedinou komplikaci - remízu 2:2 ze základního kola s Německem. Domácí tým jako jediný vzal mistrům světa bod.
Připomeňte si... |
V osmifinále porazili reprezentanti Rusko i Kanadu, Italy dokonce smetli 11:0, ve čtvrtfinále je nezastavili Slováci a v posledních dvou duelech se marně snažili český tým vyřadit Skandinávci. Švédsko padlo po samostatných nájezdech. Ve finále s Finskem pak přišel parádní obrat z 0:2 na 3:2, který dokonal v prodloužení David Moravec.
Češi jako třetí tým v historii získali tři tituly v řadě. Zisk zlatého hattricku zároveň potvrdil, že triumfy rozhodně nebyly náhodné. Štěstí sice několikrát pomohlo, ale především poslední úspěch byl vydřený a podpořený uměním, vůlí, kondicí a mimořádnou soudržností týmu. Nebyla náhoda, že reprezentanti v sedmi z devíti utkání dokázali otočit skóre. A to by rozhodně bez umu a dobré fyzické kondice nešlo.
Nejkouzelnější obrat si schovali na finále. Vnitřní sílu mužstva nejlépe popsal útočník Martin Ručinský: "My se nikdy nesmíříme s porážkou, a to je výjimečná vlastnost. Je to síla, kterou máme někde v sobě a která nás žene dopředu."
Svět s otevřenými ústy sledoval jízdu zlatých hochů. I u nás doma, v zemi s deseti miliony lidí a sto padesáti zimními stadiony, málokdo považoval tři zlata v řadě za sebou za reálné. Z českého hokeje se stal výjimečný fenomén.
