Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hokej je v hlavě

14 1999
- Nebýt jej, totiž nebýt jej a Dominika Haška, nezačali by seriózní občané 20. února roku 1998 ve čtvrt na osm ráno běhat jako šílení s vlajkami po Václavském náměstí a po centrech jiných českých a moravských měst, nemávali by státními vlajkami a netroubili by na klaksony aut.

Vzpomínáte? Olympijský hokejový turnaj. Nerozhodné semifinálové utkání České republiky s Kanadou vrcholí první sérií trestných střílení, která může a nemusí rozhodnout. Všech pět Kanaďanů si láme zuby na Dominiku Haškovi. Také kanadský brankář Patrick Roy zneškodňuje nájezdy našich hráčů - proti Jaromíru Jágrovi mu pomáhá tyč. Jeden jediný hokejista proměňuje svou šanci - ten vůbec první z našich. Je to Robert Reichel, jehož střela zapadne na milimetr přesně k pravé tyči. Cesta do finále, kde nás čeká při vší úctě přece jen přijatelnější Rusko, je volná.
Nebýt jej, totiž nebýt jej a Dominika Haška, nezačali by seriózní občané 20. února roku 1998 ve čtvrt na osm ráno běhat jako šílení s vlajkami po Václavském náměstí a po centrech jiných českých a moravských měst, nemávali by státními vlajkami a netroubili by na klaksony aut. Vzpomínáte? Olympijský hokejový turnaj. Nerozhodné semifinálové utkání České republiky s Kanadou vrcholí první sérií trestných střílení, která může a nemusí rozhodnout. Všech pět Kanaďanů si láme zuby na Dominiku Haškovi. Také kanadský brankář Patrick Roy zneškodňuje nájezdy našich hráčů - proti Jaromíru Jágrovi mu pomáhá tyč. Jeden jediný hokejista proměňuje svou šanci - ten vůbec první z našich. Je to Robert Reichel, jehož střela zapadne na milimetr přesně k pravé tyči. Cesta do finále, kde nás čeká při vší úctě přece jen přijatelnější Rusko, je volná.
Střih.
Konec teplého září letošního roku. Ze střechy a z konstrukcí litvínovského zimního stadionu kape vysrážená voda. Robert Reichel se chystá na dopolední trénink místního týmu jako jeho suverénně nejproduktivnější hráč. Správně by teď měl ladit formu na blížící se sezonu NHL v dresu týmu Phoenix Coyotes. Klub však není ochotný přistoupit na jeho požadavky, a tak Robert Reichel, velký český patriot - i když by mohl bez problémů získat německý pas - a velký litvínovský lokální patriot, vyčkává na další z křižovatek své hokejové kariéry.
Pozítří odehraje poslední zápas v této sezoně české extraligy. Od října mu na základě dohody mezi Evropskou hokejovou federací a NHL zbudou dvě možnosti. Nastoupit v NHL či v nějaké nižší zámořské soutěži, nebo hrát v Evropě nanejvýš třetí soutěž: u nás například za Benátky nad Jizerou či za Kobru Praha.
Je tu vlastně ještě třetí možnost: zapomenout na NHL. V takovém případě je Robert Reichel odhodlaný dokončit svou kariéru v rodném Litvínově.
Připomíná to poker. Ale Robert Reichel zůstává i v nejnapínavějších chvílích klidný.
Je to možná jeho nejsilnější zbraň.

 

Považujete se za člověka s vyvinutým smyslem pro humor?
To nevím. Asi ne. Nebo ano? Proč vlastně?

Po semifinálovém zápase s Kanadou v Naganu se vás televizní reportér zeptal, na co jste myslel, když jste se rozjel při trestném střílení na soupeřovu branku. "Já nikdy nepřemejšlím," zněla odpověď. Rozesmálo mě to.
To mě spíš rozesmála ta otázka. On se mě na to totiž po zápase ptal každý novinář. Občas asi přemejšlím, ale když jedu sám na bránu, tak ne. Chci dát gól.

Spousta úspěšných střelců potom přece vykládá, že měli v hlavě hned několik plánů, jak to provést. Věděli, že je brankář slabší na lapačce, že vyjíždí, nebo naopak nevyjíždí...
No tak to je jejich věc. Podle mého: jakmile začne člověk v takové situaci přemýšlet, je na nejlepší cestě to nedat. Nejen v hokeji. Třeba i ve fotbale. To byl myslím případ Horsta Siegla a jeho penalty teď proti Bordeaux. Tak dlouho se rozmýšlel, až se před balonem málem zastavil. Člověk si musí věřit, víc v tu chvíli pro úspěch udělat nemůže.

Podívám-li se na soupisku našich olympijských vítězů, vidím osm bývalých hráčů Litvínova. To je skoro polovina mužstva. Trenér je taky Litvínovák - Ivan Hlinka. Dokázal byste třeba americkému novináři vysvětlit, jak je možné, že v tomto zapadlém městečku, v hale, kde sedíme a jež zvenku z určitého úhlu připomíná sklad osiva, začínalo s velkým hokejem tolik šampionů?
Těžko by tam někdo pochopil, že si nějaký klub mohl budovat mužstvo výchovou vlastních juniorů. Teď už je to navíc asi nemožné i tady.
Kdybych měl přesto vysvětlit, kde se tu vzala taková plejáda vynikajících hráčů, zdůraznil bych, že ti kluci byli od dětství zvyklí vyhrávat. Třeba i pětkrát v řadě byli mistry republiky v dorostu. Pak odešli do světa živit se hokejem. Ale ta litvínovská zkušenost vítězů je v nich. To se těžko vysvětluje i někomu, kdo je třeba z Mladé Boleslavi. Hokej je v hlavě.

V Litvínově byly založeny celé hokejové dynastie. Lidi tu dnes říkají "mladej Beránek", Šlégr je "Bublův kluk"...
To je pravda. Ale já vůbec nejsem z hokejové rodiny, takový Vladimír Růžička taky ne. Můj otec tu dělal na šachtě, matka později taky. Tady bylo práce dost.

Přespolní tvrdí, že Litvínovsko není tím nejspanilejším koutem země české.
Chemička už nepáchne tolik jako dřív. Můj dům stojí v krásné přírodě, ale o tom nemíním nikoho přesvědčovat. Mám takovou povahu: nikdy bych se prostě nechtěl odstěhovat někam jinam jenom proto, že je to tam hezčí.

Spousta Američanů se na penzi stěhuje kvůli suchému teplu do Arizony, kde jste dokončil poslední sezonu. Je to dobré na revma. Vy byste se v arizonském Phoenixu asi neusadil...
Poušť okolo je zajímavá, pěkná. Ale pobýt tam tak čtrnáct dní, tři neděle. To úplně stačí. Ale vy asi narážíte na to, že jsem se s tamějšími Kojoty nedohodl na nové smlouvě, že?

Uhodl jste. A není to první klub NHL, s nímž jste se nepohodl. Za moře jste šel se dvěma partnery z juniorského útoku naší reprezentace - Jaromírem Jágrem a Robertem Holíkem. Oba mají ve svých mužstvech důležité postavení. Vy se rozcházíte už se čtvrtým klubem, a ne zrovna v dobrém. V čem je rozdíl?
Už na startu. Pro nováčka v NHL není dobré, dostane-li se do mužstva, které je beznadějně nejslabší. Ale ještě horší je začínat v týmu, který je nadupaný, obzvlášť na vašem postu. Upozorňuju, že v Calgary, kam jsem přišel já, byli přede mnou na centru Gilmour, Nieuwendyk a Otto. Ideální je přijít někam, kde nechybějí esa, ale pro nadaného hráče tam je ještě místo. To se poštěstilo Jardovi Jágrovi. A Bobby Holík do takového mužstva brzo odešel.

Vždyť vy jste se ve dvou rozpačitých sezonách prosadil i v silném Calgary. Ale klub jako by to ignoroval. Napadá mě: nemůže to být i tím, že Jágr s Holíkem jsou komunikativnější typy? Jaromír se zubil, kudy chodil - byl už takový. Robert zas rovnou prohlásil, že se chce stát Američanem, a byl z něj Bobby. Kdežto vy jste uzavřený samorost...
K popularitě u veřejnosti či novinářů tyhle vlastnosti hráčů přispět můžou. V samotném jednání o podmínkách smlouvy těžko. Dvakrát za sebou jsem v Calgary nastřílel čtyřicet gólů a získal devadesát bodů. A když došlo na jednání o nové smlouvě, funkcionáři tvrdili, že to byla jen výjimka potvrzující pravidlo, že když Bůh dopustí, i motyka spustí... Proč - to netuším. Tak jsem se sebral a šel jsem hrát na rok do Frankfurtu.

Na vašem dalším působišti - v New York Islanders - dopadla ovšem jednání o smlouvě podobně.
To ano, ale tam se to stalo z jiných důvodů. Není to bohatý klub. Ne že by mě nechtěl zaplatit, ale neměl na to.

Milovníci hokeje mají při zmíněných tahanicích v řadě případů dojem, že hráčům šlape po štěstí jejich agent. Jde mu taky o peníze a je mu třeba jedno, jestli hokejista hraje, nebo ne.
Existují hráči, kterým agent diktuje, co by měli dělat. Jsou i agenti, které moc nezajímá, jak na tom hráč je. Hlavně když jich mají co nejvíc. Ve většině případů - mě nevyjímaje - je to ovšem naopak. Hokejista řekne agentovi co a jak. V NHL se platy hráčů odvíjejí od statistik. Stanovit si vlastní cenu je tedy pro každého poměrně jednoduché.

Ovšem aby vám ji někdo zaplatil - to už je horší.
V případě, jako je ten můj, si agent na jednání přinese dlouhý seznam srovnatelných hráčů, kteří jsou placeni mnohem lépe než jeho klient. Vždycky se však v NHL najde někdo, kdo je placený ještě hůř. A tím se ohání vedení klubu.

Stejně: proč vlastně mít agenta? Vy sám asi na jednání nemáte čas.
Ale ne. Vždyť já bych si to všechno klidně vyřídil sám - pokud by to šlo. Jenže v NHL prostě nemůžete nemít agenta. Bez něj smlouvu nedostanete. V Evropě to jde, tam ne. Taková je dohoda mezi hráčskou asociací a agenty.

Můžete se vy osobně objednat u generálního manažera klubu nebo u trenéra a říct mu, co se vám nelíbí?
Jistě, to není problém. Ale vůbec vám to nepomůže.

V komunikaci s vedením či trenéry klubů jste tedy žádné významnější potíže neměl?
Američani jsou příjemní, nic proti nim nemám. Ale pokud jde o hokej, myslím, že dělají jednu chybu. Nechtějí hráči na rovinu říct, co si o něm myslí. Dokonce jsem uvažoval, jestli to nemůže být tím, že se bojí, aby na ně hráč nepodal žalobu. Tam totiž žaluje McDonalda host třeba za to, že se v nějaké provozovně firmy opařil kafem. Zkrátka: ty nepříjemné věci si funkcionáři a trenéři nechají pro sebe. Chválí, chválí, a přitom už třeba přemýšlejí, jak se vás zbavit.

To se divím. V Novém světě přece existuje silná tradice otevřenosti, tvrdého sdělování nepříjemných pravd - v zaměstnání, u doktora...
Možná, ale v hokeji ne. A já nepotřebuju, aby mě někdo po nevydařeném utkání chválil. Sám vím nejlíp, jak jsem hrál. Jednou jsme byli ve Vancouveru. Po utkání přišel do šatny generální manažer, poplácal jednoho z českých hráčů po ramenou a povídá: good job, great job. Prostě ho pochválil za předvedený výkon.
Vtip je v tom, že onen hráč v tom utkání vůbec nehrál. Neseděl ani jako náhradník na střídačce.

Mohl byste srovnat zámořský styl trenérské práce s přístupem reprezentačního trenéra Ivana Hlinky? Ten asi jenom nechválí.
Zajímalo by mě, proč si tolik lidí myslí, že Ivan na hráče věčně křičí. Není to pravda: hlas zvýší jen občas. Řvát jsem ho v životě neslyšel. Styl? Hlinka si vybere čtyři, pět hráčů, jimž věří a kteří můžou a chtějí hrát, a ti už si udržují chod kabiny i střídačky sami. Jde mu o to, aby fungovalo mužstvo. Klidně nechá doma nejlepšího hráče.

A není to snazší - docílit, aby fungovalo reprezentační mužstvo? Tam nemá žádný hráč - ani ta největší hvězda - ve smlouvě bonusy za individuální statistiky.
No dobře. Ale řadě hráčů jde o příští angažmá. Dokážu si představit, že by v jiné atmosféře, pod jiným trenérem, hráli spíš na sebe. Nedokázali by si spočítat, že když vyhraje národní tým zlatou medaili, je to vstupenka do NHL pro víc hokejistů.

Přišel jste do Ameriky ze skromných poměrů. Ale pokud vím, na rozdíl od některých jiných mladých českých hráčů velké peníze váš životní styl nezměnily. Žádná sportovní auta, herny v Las Vegas, krásné slečny a ponocování... Vzal jste si dívku, se kterou jste chodil od dorosteneckých let...
Auto mám, protože bych se bez něj neobešel. Herny mě netáhnou, proto hokej nehraju. Za celou sezonu v NHL toho moc nepotřebuju. Peníze na jídlo dostávám, občas si něco koupím. Ale proč bych měl utrácet za kraviny? To jsem nedělal nikdy.

No, zatím peníze na jídlo od žádného klubu NHL nedostáváte.
Hokej jsem hrál pro peníze, dokud jsem byl mladý. Momentálně mi to moc žíly netrhá. Rodinu jsem už zajistil.

Budete na svá zámořská angažmá vzpomínat s hořkostí? Totiž: pokud se ukáže, že žádné další nebude?
Proč? Je fakt, že jsem neměl štěstí. Na kluby, jejich vedení, trenéry. Na druhou stranu jsem štěstí měl - na rozdíl od předchozích generací našich hokejistů. Mohl jsem odejít hrát do Kanady v devatenácti letech, aniž jsem musel utíkat. I kdyby to už nemělo vůbec pokračovat, jsem rád, že jsem tam byl. Budu na to vzpomínat v dobrém.





Bodování

21

Dominik Kubalík

Plzeň

20

Tomáš Mertl

Plzeň

19

Milan Gulaš

Plzeň

Góly

14

Dominik Kubalík

Plzeň

12

Tomáš Mertl

Plzeň

9

Martin Růžička 27

Třinec

Tabulka ligy

Klub Z V VP PP P SKÓRE BODY
1. Plzeň 15 7 3 4 1 62:34 31
2. Kometa 15 8 2 2 3 55:36 30
3. Třinec 15 8 2 2 3 47:34 30
4. Hr. Králové 15 9 1 1 4 35:25 30
5. Ml. Boleslav 15 6 1 3 5 36:32 23
6. Sparta 15 7 1 0 7 40:42 23
7. Chomutov 15 5 2 3 5 38:40 22
8. Vítkovice 15 5 2 2 6 43:38 21
9. Zlín 15 4 3 2 6 38:42 20
10. Olomouc 15 4 3 2 6 35:45 20
11. Liberec 14 5 1 0 8 26:43 17
12. Pardubice 15 4 2 1 8 34:52 17
13. Jihlava 14 4 1 2 7 34:41 16
14. Litvínov 15 2 2 2 9 24:43 12

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze