Jste hodně spjatý s mládeží, od níž jste rovnou skočil do áčka. Proč český hokej stagnuje?
Musím to říct otevřeně: nevidím problém v trenérech, znám jich spoustu dobrých. Musím také říct, že hokej není extrémně drahý sport, jak se tvrdí. Opravdu ne, protože svaz dodává výstroje nejmenším, takže první krůčky rodiče moc nestojí. Myslím si, že naše společnost není vyzrálá.
Extraligový seriálUž 14. září startuje nový ročník hokejové extraligy. Redakce iDNES.cz před jejím startem přináší každý všední den jeden příběh, téma nebo rozhovor vztahující se ke každému týmu. - 1. díl: Litvínov má pozvednout nenápadný a nedoceňovaný trenér |
Jak to myslíte?
Jako trenér jsem toho dost procestoval: byl jsem ve Švýcarsku, ve Švédsku, ve Finsku, v Norsku, v Německu a bohužel vidím, že žijeme v takové morální bídě. Řeknu to takhle: hokej a fotbal jsou dva sporty, které v dospělosti zaručují dobrý výdělek, zabezpečí vás. Ale rodiče jsou posedlí, že se tím jejich dítě bude živit. Takových lidí je v hokeji víc než lidí, kteří dávají děti na hokej, protože je baví a líbí se jim.
Takže podle vás je společnost zaostalá, protože v hokeji vidí peníze, a ne radost z toho sportu?
Ano. V náborech se počet děti sice zvětšil, ale pořád jich je málo. Ve Švédsku mají v náborech 200 dětí, ve Finsku 150. A Finů je pět milionů, nás deset. Na druhou stranu fotbal nedostatkem dětí netrpí, přesto je v útlumu.
Tak v čem je problém?
Asi s tím neumíme naložit. Když se sport nebude dělat všeobecně, ale budou existovat jen specializace, tak se bojím, že se nepohneme z místa. To se netýká jen hokeje a fotbalu. Vždycky nám vystřelí jedinec. Vemte si Ledeckou - kdyby neměli rodiče peníze, tak o ní nikdo neví. Tu vůbec nevychoval systém, ale rodič. Sám nevím, jak z toho ven.
Co byste tedy změnil?
Dám příklad. Když nám za posledních deset let statisticky tloustnou děti, tak by bylo potřeba, aby se přidaly dvě tři povinné hodiny tělocviku týdně. Vždycky se musí reagovat na aktuální stav. Na Islandu mají děti od čtyř let povinnou gymnastiku. A neexistuje, že by tam někdo nechodil. A potom hrajou lepší fotbal než my, byť mají pár tisíc obyvatel. Když se nevěří systému, tak to chtějí rodiče vzít do vlastních rukou, začnou do všeho kecat a systém se vám zbortí. I ten, který máte dobře nastavený.
Věříte, že se může situace změnit?
Věřte mi, že mí kolegové dělají maximum, abychom vychovávali dobré hokejisty. Extraliga není špatná, ale musíme pracovat s hráči, kteří na to mají. Je to běh na dlouhou trať. Máme čtrnáct akademií, ale to se týká kluků od čtrnácti let. A my máme hlavní problém v žáčcích. Hlavně jde o kvantitu, abychom měli plné nábory. Musí v nich být velký výběr dětí ze všech vrstev a zároveň musí mít správné rodiče, kteří dítě budou podporovat, a ne ničit, že se hokejem musí živit. Takhle se na to dívám já.
Paralela s Filipem Pešánem
Oficiálně jste v Plzni hlavním trenérem od roku 2014, ale reálně se jím stáváte teprve teď, viďte?
V minulé sezoně jsem byl vedený jako hlavní, ale rozhodující slovo měl Martin Straka, to všichni víme. Což se teď mění. Na druhou stranu mi Martin dával velký prostor, co se týká koučingu, takže to taková změna nebude.
Až na zodpovědnost, kterou teď ponesete. Pomůže vám, že jste se otrkal?
Vždycky vám to pomůže, zvlášť když máte trenérský tým, ve kterém si pomáháte a sdílíte poznatky.
Martin Straka si vás vytáhl do áčka už ve 33 letech. Nezalekl jste se toho tehdy?
Pamatuju si to moc dobře. Přišel jsem do Plzně k dorostu a áčku se najednou přestalo dařit. Přišel za mnou Martin a říká: Jak to s tebou vypadá? Mě hned napadlo, že si asi budu muset hledat novou práci, protože jsem tušil, že bude chtít vyhodit trenéra a že mu chce dát místo v mládeži.
A ono to bylo obráceně.
Já mu říkal, že to respektuju. A on mi tenkrát řekl: Neblbni, já tě chci k áčku. Šel jsem do toho, protože jsem neměl co ztratit. Taková nabídka se nesmí odmítat. Jednou ten hokej děláte, tak musíte vyndat hlavu z písku. Když vám to nabídne navíc taková ikona, tak asi ví, co dělá.
Na druhou stranu to byl skok, protože jste do té doby neměl žádnou zkušenost s dospělým hokejem.
Byl to samozřejmě skok, je to jiné než u mládeže, kde jsem předtím osm let působil na Spartě a dva v Plzni. Asi jsem měl štěstí. Jestli jsem zapůsobil na Martina Straku? Já nevím, je to možné.
Ve vašem příběhu je paralela s Filipem Pešánem, který také těžil z důvěry šéfa klubu v Liberci. Napadlo vás to?
Asi to trošku podobné bude. Možná i Kuba Petr ve Vítkovicích dostal důvěru a jako mládežnický trenér šel k áčku.
Plzeň jede. Ale i do extraligy jdeme s pokorou, tvrdí kouč |
Ten měl úspěchy s osmnáctkou, s níž získal stříbro, kdežto vy dva jste byli neznámí.
Asi jo. Já Pešiho znám, působili jsme spolu ve škole, takže jsme kamarádi. Asi tam podoba je, majitel v Liberci mu také věří. Kolikrát to v minulosti ovšem neměl jednoduché, protože byl několikrát vyhozený, trénoval v Benátkách. Ale dostal důvěru znovu a udělal titul.
Máte s Pešánem podobný pohled na hokej, když jste vrstevníci?
Já si myslím, že to máme stejné. Bavíme se společně i s jeho asistentem Martinem Láskou, kterého jsem de facto přemluvil, aby začal trénovat. S Filipem jsme byli dokonce domluvení, že půjdu do Liberce, ale už jsem to tehdy přislíbil Plzni a nechtěl to měnit, abych nebyl za blbce.
Je zvláštní mít v kabině starší hráče než vy?
V Plzni jich bylo dost, to je pravda. Ondra Kratěna, Petr Kadlec a další. Já respektoval je a oni byli natolik velcí profesionálové, že respektovali mě. Klaplo to. Budu se opakovat: měl jsem štěstí na lidi. Na Martina Straku i na tyhle borce, kteří si nepotřebovali nic dokazovat.
„Vždycky je na trenérovi, jaký má cíl a jestli si za ním jde. Musíte se vzdělávat, já jezdil na semináře a z každého si něco vzal. Byl jsem i na stáži ve Švédsku. Trenér na sobě musí pracovat a snažit se poznatky aplikovat.“ |
Začínáte pátou sezonu u áčka. Dalo vám to víc než studium na FTVS?
Fakulta vám dá spoustu poznatků, co se týče správného trénování, pomůže vás s psychologií. Co se týká praxe, tak vás na fakultě trénování nikdo nenaučí. Buď to máte v sobě, nebo ne.
Nedá se to naučit?
Můžete si brát od zkušenějších kolegů a hlavně se musíte vzdělávat. Já se snažil jezdit na semináře a z každého si něco vzal. Někdy víc, někdy míň. Byl jsem i na stáži ve Švédsku. Trenér na sobě musí pracovat a snažit se poznatky aplikovat. Zároveň musí být inteligentní, aby to mělo hlavu a patu. Vždycky je na trenérovi, jaký má cíl a jestli si za ním jde.
A jaký cíl tedy máte?
Mám rád ofenzivní, přímočarý hokej založený na dobré technice a bruslení. Přál bych si, abychom dokázali vychovávat konkurenceschopné hráče světové úrovně. Pokud nám pak ti kluci neodejdou do Ameriky, tak bych je chtěl postupně zapracovat do týmu. Určitě jsem odpůrcem toho, abych mladé hráče posouval do A týmu uměle na základě nějaké kvóty. Ten kluk na to musí mít. Když ano, pak se mu šance musí dát.
