Trenér libereckých hokejistů však slavného útočníka zároveň nesmírně respektoval a lituje, jakým způsobem ukončil kariéru. "Není fráze, když řeknu, že Méďa hokej miloval. Velmi mě mrzí, že odešel po prohraném zápase. Takhle velcí hráči by se měli loučit benefičním utkáním před vyprodaným stadionem," říká kouč Hynek, jenž narozdíl od slavného centra u týmu Bílých Tygrů pokračuje.
Jaký bude Liberec bez kapitána Nedvěda? Budete muset měnit celou hru?
Pro celý liberecký hokej to bude nová startovní čára, bod nula, ze kterého se bude vycházet. Vedení klubu teď neshání nějakou ikonu a hvězdu, která by měla Méďu nahradit. Takový hráč na trhu není, navíc ani na světě není žádný jiný liberecký odchovanec takového formátu. O Méďovu roli se teď musí podělit další hráči, pro všechny to bude úplně nová situace.
V čem hlavně?
Petr byl asi nejvytěžovanější útočník v lize, teď se o led podělí další hráči. Někteří měli kolikrát pocit, že je Méďa nepustí na led. Což byla někdy pravda. Na druhou stranu teď budou mít možnost se chopit své role a ukázat, že byli nespokojení právem.
Umím si představit, že vést osobnost Nedvědova formátu není jednoduché. Řekněte upřímně: Nebudete to teď mít jako trenér lehčí?
Z určitého pohledu ano, ale zároveň musím říct, že jsem rád, že jsem mohl být s Méďou u jednoho týmu, protože je to opravdu výjimečný hráč. Jeho kariéra byla obdivuhodná. Petr má respekt nejen nás všech v klubu, ale i soupeřů, i když ho na každém zimáku zrovna nemilovali. Konce u starších hráčů bývají někdy těžké, protože se nechtějí vzdát svých pozic a rolí, ale Petr končí jako hráč, který je v desítce bodování ligy a pořád mužstvo táhl.
Co jste na Nedvědovi obdivoval nejvíc?
Není fráze to, že hokej miloval. Kromě toho, že je výjimečný hráč, má velké srdce. Na jednu věc budu vždycky vzpomínat.
Povídejte...
Osm kol před koncem základní části jsme doma prohráli s Brnem a Petr měl po zápase zablokovaná záda. Chodil ohnutý jako pohádkový dědeček a vůbec se nevědělo, co bude dál. Zbývaly dva zápasy do reprezentační přestávky a on byl v nominaci pro Soči. Nepřejícího fanouška by mohlo napadnout: Už se šetří na olympiádu. My jsme viděli, že je zdravotně mimo a už jsme měli připravenou sestavu bez něj. V den utkání v Kladně Petr nebyl na rozbruslení, ale volal mi: "Na zápas přijedu a zkusím to." Vyhráli jsme tam 4:2 a on si připsal tři body. A totéž se opakovalo i v dalším zápase s Karlovými Vary. Když postavím do řady deset hokejistů, devět jich nepřijede a jeden ano: Petr Nedvěd. On riskoval i to, že si záda odrovná a přijde o olympiádu, která pro něj byla odměnou za celou kariéru. Šel hrát, i když nemohl chodit. Na to nikdy nezapomenu.
Je něco, čím vás naopak štval?
Když to řeknu odlehčeně, trenér na střídačce by musel mít laso, aby ho stáhl z ledu a dal šanci jiným. Některých situacím se teď musím až smát. Před zápasem v Třinci jsme s Petrem měli dlouhý hovor, že musí blíž k týmu a pustit další hráče do hry. On ten zápas odmakal, dal dva góly. V závěru jsme vedli 4:1 a měli jsme dlouhou přesilovku. Já už poslal na led další hráče, byl to rozhodnutý zápas, a víte, co Méďa udělal?
Zůstal na ledě.
No jasně. Dokonce toho nejmladšího hráče odstrčil a poslal ho zpátky na střídačku. V takové byl ráži. Z toho mi opravdu někdy rostly vlasy, ale říkám to v dobrém.
Měl jste s Petrem Nedvědem často pohovory na tohle téma?
To víte, že jo. Vedli jsme i spoustu bouřlivých diskuzí. Vzájemně jsme si vytvořili takové pravidlo, že se nehádá Nedvěd s Hynkem, ale že se hádá práce. Jen jednou to přerostlo. Od těch debat jsme odcházeli s čistým stolem, nebylo v tom nic osobního.
Jak jste prožíval Nedvědovo dojemné loučení po sérii s Vítkovicemi?
Bylo to smutné a velmi mě mrzí, že to bylo po prohraném zápase, a tak rychle. Takhle velcí hráči by se měli loučit benefičním utkáním před vyprodaným stadionem, kde mu všichni popřejí to nejlepší do dalšího života bez hokeje. Snad se něco takového podaří zorganizovat.
Když se ohlédnete za sezonou, jaký pocit ve vás převažuje?
Zklamání. Po nepovedené sérii s Vítkovicemi bylo samozřejmě obrovské, pak jsem si trochu odpočinul od hokeje, ale jak se vrátíte na zimák, všechno je zase zpátky. Celou sezonu jsme bojovali na hraně desítky, povedeným závěrem základní části jsme se tam dostali, ale tam jsme na dobré výkony nenavázali.
Souhlasíte s tím, že s posilami, jaké Tygři vloni nakoupili, měli bojovat o vyšší mety?
V sezoně jsem mockrát zaslechl, že jsme týmem, kde je moc náčelníků a žádný indián. Já se tomu vždycky bránil a ani teď si nemyslím, že by hlavní problém našeho neúspěchu - protože neúspěch to byl - spočíval v tomhle. Pravda je, že očekávání po letních nákupech bylo mnohem větší, někdy až trochu naivní. Vždyť my jsme vloni už byli jednou nohou v první lize, a zachraňovali jsme se v 55. minutě posledního zápasu, kdy nám Méďa svým gólem uchoval extraligu. Po téhle špatné sezoně začala přestavba mužstva a někdo si možná myslel, že koupíme šest hráčů a vyhrajeme ligu. Mužstvo se však začalo stavět až po 19. dubnu, protože žádný agent nám nedal hráče, dokud jsme nebyli zachránění. Ve skutečnosti šlo o restart a oživení týmu. Doteď si myslím, že doplnění sestavy nebylo špatné a že to čas ukáže.
Nicméně připustíte, že od některých posil se čekalo více.
Ano, ale nechtěl bych hráče hodnotit přes noviny.
V čem vidíte příčinu liberecké nepodařené sezony?
Nepovedla se nám první čtvrtina, kde jsme získali jen 14 bodů. Tam jsme nabrali manko, které jsme pak honili v druhé polovině soutěže.
Co výpadek v úvodu zapříčinilo?
Mužstvo si dlouho sedalo, přišlo sedm nových hráčů, a než každý pochopil svoji roli, trvalo to. První půlku jsme vystupovali hodně nesourodě. Neměli jsme problém s tím vstřelit branky, ale obrovské potíže byly v obranné fázi. A defenziva není jen věc brankáře a obrany, ale celého mužstva. To nám haprovalo. Někdy kolem podzimu jsem začal mít dobrý pocit z toho, že se mužstvo semklo, bohužel jsme nedokázali udělat větší série než tři vítězné zápasy. Jeli jsme libereckou sinusoidu doma vítězství, venku porážka. Manko se těžko umazávalo, až zlepšeným závěrem jsme dokázali udělat desítku a dostat se do předkola play-off.
Během sezony jste balancovali na hraně. Cítil jste se jako trenér ohrožený?
Jako extraligový trenér sedíte na elektrickém křesle a ohrožený jste od podpisu smlouvy. Určitě jsem nechodil na stadion s obavami z odvolání, ale samozřejmě mi bylo jasné, že naše postavení neodpovídá představám.
Budete nyní po vedení klubu požadovat posily, nebo se naopak některých hráčů zbavíte?
Některým končí smlouvy, s některými vedení jednalo, s jinými možná jednat nebude... To přinesou další dny. Z trenérského pohledu bych byl rád, kdybychom posílili na postu levých křídel, protože tam máme hráčů nedostatek a řešili jsme to předěláváním hráčů z pravé strany na levou, ale nemělo to dlouhodobější efekt. Určitě potřebujeme minimálně jedno, spíš dvě levá křídla. A nepochybně se musí řešit i složení obranných řad.
