Když v extralize začínal, trenérem Liberce byl Josef Paleček, v brance zářil Milan Hnilička a v útoku válelo slovenské trio Vaic, Podkonický, Rataj. Psal se rok 2005 a Bílí Tygři se zrovna přestěhovali ze staré plechové haly do nablýskané multifunkční arény.
Lukáš Derner od té doby v klubu zažil všechny vzestupy i pády. Hned ve své první sezoně to s Libercem dotáhl až k vítězství v základní části extraligy. „Tehdy jsem byl mladý vyjukaný kluk. Vzpomínám si, že první zápas v extralize jsem hrál v Třinci a taky na to, že jsme tenkrát doma neprohráli ani jeden zápas,“ říká.
V paměti mu utkvěla i nervydrásající baráž, v níž Bílí Tygři v roce 2013 horko těžko zachraňovali extraligovou příslušnost. Byl také u historického zisku mistrovského titulu o tři roky později.
Není divu, že se ho nováčci v týmu jako pamětníka občas ptají, jak to v Liberci chodilo dřív. „Jsou zvědaví, jak se to tady změnilo. V kabině taky hodně kolují historky o minulých trenérech,“ usmívá se 35letý obránce.
V extralize dosud nasbíral 666 startů, z toho 606 v dresu Liberce, který ho vychoval. Pokud zůstane zdravý, v letošní sezoně by měl překonat klubový rekord v počtu startů v libereckém dresu, který dosud s počtem 650 zápasů drží dnešní generální manažer Ctibor Jech. „Abych se přiznal, ani nevím, kolik mám startů. Byl bych spíš radši, kdyby se nám celou sezonu dařilo a hráli jsme v tabulce nahoře,“ říká Derner.
V Liberci co nevidět načne už svou 14. sezonu. „Je to velké číslo. Ale chuť stále mám a vždycky se na každou novou sezonu těším,“ ujišťuje.
Během let ho občas napadlo, jestli by mu přestup do jiného klubu nedal nový impulz do hokeje. „Ale vždycky jsem došel k závěru, že tady v Liberci je nejlepší prostředí z celé extraligy a člověk má pořád možnosti se zlepšovat. Když to tak řeknu: Nechtělo se mi jít do horšího. Navíc jsem odchovanec klubu a v Liberci jsem doma.“
Sám o sobě tvrdí, že si dnes užívá hokej víc než dřív. Po třicítce změnil celkový přístup k přípravě. „Člověk stárne a musí o sebe víc pečovat. Překopal jsem spoustu věcí, tou nejzásadnější byl zásah do jídelníčku,“ říká Lukáš Derner. Nezanedbává ani protažení před každým tréninkem, i když je to činnost, na kterou jsou podle něj hokejisti „strašně líní“. Pomáhá mu i meditační hudba.
Přestože je v libereckém týmu služebně zdaleka nejstarší, roli kapitána mu trenéři nikdy nesvěřili. A to přesto, že Liberec v posledních dvou letech měnil kapitána hned dvakrát. Do nové sezony povede Tygry s céčkem na hrudi útočník Jelínek, který v této roli před několika dny vystřídal obránce Ševce. Derner se nestal ani zástupcem. Vždycky platil spíš za spolehlivého pracanta v obraně, ne za velkého lídra v kabině. „Nerad mluvím před týmem,“ přiznává zkušený obránce. „Chci, abychom šlapali celou sezonu jako tým a je jedno, kdo má nějaké písmenko na dresu. Petrovi Jelínkovi přeju, ať nás dotáhne co nejdál.“
Lukáš Derner má u týmu Bílých Tygrů Liberec smlouvu ještě na jednu sezonu, ale věří, že to pro něj nebude konečná. „V koutku duše si přeju, ať můj počet odehraných extraligových sezon skončí na co nejvyšším čísle. Pokud bude mít klub zájem, velice rád tady zůstanu,“ říká liberecký hokejový mohykán.
