„Doufal jsem, že se tohoto dne někdy dočkám. Je super vidět tahle dvě mužstva proti sobě,“ vyprávěl Hovi, jehož posledním klubem bylo Znojmo v sezoně 2013/14.
„Moje srdce je dnes rozdělené napůl mezi Tapparu a Kometu. Fandím oběma. Pro mne je to ideální zápas. Když padne gól, mám radost, ať je to do jedné, či druhé branky. Když něco dobře chytí brankář, taky se potěším. Jsem spokojený za jakékoliv situace, navíc vidím spoustu kamarádů. Užívám si to,“ usmíval se.
Více radosti mohl mít nakonec z Komety, která vyhrála 5:1 a rázně rozrazila dveře do čtvrtfinále evropské soutěže. Odveta se hraje v Tampere za dva týdny. Rozhoduje vyšší celkový počet nastřílených gólů.
Taneček jako za starých časů
Soustředit se na zápas neměl Hovi v Brně vůbec snadné. Podepisoval se už odpoledne před halou, co chvíli někdo přišel s žádostí o společnou fotku. Navíc jeho tvář zabrala kostka nad ledem a arénou se rozezněla zlidovělá finská polka.
Tu si Hovi dřív nechal hrávat po vítězných zápasech, trdloval na ledě a přiváděl fanoušky do varu. I v civilu v úterý udělal několik temp rukama a naznačil vykopnutí nohy, jakmile notoricky známá melodie v podání finské skupiny Loituma začala hrát. „Neměl jsem připravené, že budu tančit, ale musel jsem. Když se pustí polka, nemáte na výběr,“ culil se 36letý finský prcek, jehož excentrické kousky milovali i lidé ve Vsetíně nebo ve Slovanu Bratislava.
Momentka z utkání Kometa Brno - Tappara Tampere
Taky v úterý se fanoušci v hale hned chytli, začali Hoviho jméno skandovat a zpívat. „Děkuji jim, dotklo se to mého srdce. Hlavou mi zároveň běžela spousta vzpomínek. Myslím, že na tohle přivítání nezapomenu,“ pravil hrdina okamžiku.
Do Brna, kde napřed v roce 2010 pomáhal zachránit extraligu, aby si pak o dva roky později zachytal ve finále proti Pardubicím, cestuje mnohem častěji než jiní bývalí hráči Komety. V nedalekém Rousínově navštěvuje továrnu na výrobu dresů, jejichž distribuci se ve Finsku věnuje.
Prodává dresy, nabízí hráče, trénuje ve vlastním středisku
V šestatřiceti letech ještě spousta gólmanů chytá. Ne tak Hovi. Už před angažmá ve Znojmě si dal rok pauzu, aby nabral energii. Brzo ale zjistil, že mu došla. Než aby hrál ze setrvačnosti, raději začal pracovat.
Zpravodajství z Ligy mistrů |
Práce pro společnost Jersey 53, která svými dresy obléká nejen Kometu, ale i basketbalisty, florbalisty a další sportovce, je jen jedním ze tří Hoviho zaměstnání. Zároveň se věnuje svému serveru ProSportJob, „seznamce“ sportovního světa, jejímž prostřednictvím si hráči, trenéři, manažeři či kustodi mohou hledat zaměstnání, a nově doma v Tampere rozjíždí tréninkové centrum HDC Finland. V něm zároveň nabízí svoje osobní tréninkové hodiny.
Tak se ještě čtyři roky po skončení kariéry dostane do brankářské výstroje. „Moc rád to ale nemám. Necítím se v tom tak stoprocentně jako dřív, nejsem ve formě. Daleko raději chodím do útoku. Vynahrazuji si roky v brance. Za svoji hokejovou kariéru jsem dal gól jen jednou,“ připomíná Hovi trefu ze semifinále slovenské extraligy.
Zbyly vzpomínky i sauna
Pokud má Hovi čas, řádí na ledě jako amatérský hokejista nebo na palubovce jako florbalista.
Ale jak rád říká: „Tu energii, kterou jsem kdysi dával do hokeje, dávám teď do byznysu.“
Doma v Tampere má spoustu suvenýrů ze svých brněnských let. „Dresy, výstroj, hokejky, medaile... na Kometu vzpomínám moc rád, byly to moje nejlepší časy. Narodil se mi tady taky syn. S Brnem budu vždycky spjatý,“ netají se.
Stopu zanechal i v Kometě. Její šatna je dodnes vybavená saunou, kterou Hovi pomáhal vybudovat. Stavěla se podle jeho projektu.
„Jsem Fin, takže sauna byla jednou z věcí, kterou jsem opravdu potřeboval,“ hlásí se Hovi k zásluhám o zmodernizování zázemí pro hráče v Brně. „V kabině byla prázdná místnost. Můj soused tehdy saunu měl a jednou šel do firmy, která mu ji dělala. Přidal jsem se k němu a domluvili se, že té firmě udělám trochu reklamu a oni nám za to saunu taky udělají. Vymyslel jsem ji tak, aby si tam kluci mohli lehnout, aby byla lepší než ty běžné,“ pochlubí se.
A ještě jeden speciální rituál z Komety má dodnes před očima: když ho bývalý kapitán Jiří Dopita na konci zápasů pochvalně plácal po helmě. Mezi oběma muži je rozdíl ve výšce 20 centimetrů, takže Dopita se nad Hovim tyčil jako maják.
„Vždycky se na mě svrchu podíval a říkal: Sasu, dobrý dneska,“ zasmál se Hovi dávné vzpomínce.
