„Mám teď takový smíšený pocity. Vím, že máme na víc,“ vykládal útočník. „Určitě máme víc kreditu, než jsme předvedli. Bylo znát, jak moc jsme dneska chtěli, byli jsme trošku nervózní, nebylo to ono, to si řekněme otevřeně.“
Litvínov povzbudily rychlé zásahy zkraje 2. a 3. třetiny. „Je strašně důležitý dát první gól, udává to ráz hry. Ale musím vyzdvihnout Slavii, že od 2. třetiny začala hrát úplně jiný hokej. Oklepali se. Nechci být moc pesimistický, ale tahali za delší konec,“ pozoroval Duda.
Po příchodu z Karlových Varů nezářil, ale v závěru sezony je Dudy plné hřiště. „Hrozně důležitý bylo, že jsme si s trenéry řekli některé věci mezi čtyřma očima. Mně osobně se strašně ulevilo a kluci to vzali v pohodě. Od toho začal výkon gradovat. A tohle je mi vlastní.“
Co zaznělo mezi čtyřma očima? Duda mlčí. „To je pod pokličkou. Vy byste to kopírovali, to nejde,“ smál se. Nějaký čas ani nehrál, trenéři ho vyndali ze sestavy s vysvětlením, že bude dohánět kondici.
„Řeknu to takhle: Já jsem natrénovaný tak, že kdekoho utahám. Spíš to bylo o tom... to je těžký specifikovat. Ale kondicí... dlouho jsem nehrál. Bylo to takový... nevím, nechci se toho pouštět. Jo, bylo to kondicí,“ znovu se rozchechtal.
V elitním útoku s Hanzlem a Lukešem ožil. „Robin je atribut, proč jsem se vydal do Litvínova. Považuju ho za jednoho z nejlepších centrů v Česku a hrozně rád bych mu pomohl, aby jednou oblékl národní dres. Ještě mu mám co dát. A Franta na levým křídle, to je taky fantastický hráč. Jsou strašně kreativní, s takhle dobrými kluky jsem od doby Honzy Kováře a Venci Pletky nehrál. Nemusíš si nic říct, prostě po sobě jen koukáš a vymejšlíš. Je to nádherný a moc si to užívám!“
Právě oni se musí postarat, aby Litvínov nejvyšší soutěž poprvé v historii neopustil. „Je na nás, abychom drajv udávali a udělali ten rozdíl,“ bere to Duda. A rád: „Nechci, aby to vypadalo moc namyšleně, ale takhle jsem byl vychovávaný v Sokolově. Všechno se točilo kolem tebe, abys ty hrál dobře. Když jsem v kariéře takovou roli dostal, byl jsem tím platným hráčem. To je moje voda!“
Duda hraje v Česku třetí prolínací soutěž, jednu zažil i ve Švýcarsku. „Není ze 70 procent, ale skoro celá o hlavě. Maličká chyba, neúcta, a platíš strašně draze, protože se hraje o hodně.“ Úspěšný vstup Vervu podle Dudy povzbudí.
„Plno kluků se seznamovalo, o co se vůbec hraje. Chceme, bojujeme! Cítím, že kluci jsou připravení. Já se snažím vydat ze sebe to nejlepší. Jsem rád, že tuhle organizaci mám na dresu.“
