V hokejové extralize je premiantem, jenže když litvínovský brankář Pavel Francouz dostává známky od trenéra gólmanů Zdeňka Orcta, za jedničkáře není. „Spíš za dvojkaře,“ usmál se muž, který vytáhl Vervu do finále. Za znamenitou formou Francouze stojí i novátorské metody, jimiž Orct dopodrobna analyzuje jeho výkon.
V čem spočívají?
Zdeněk po celou sezonu natáčel během zápasu každý náš pohyb. Druhý den jsme analyzovali chyby, zajímavé situace. Tuhle metodu jsem zažil poprvé v kariéře. A všechny gólmany, kteří v Litvínově jsou, to ohromně posunulo. Když člověk může sledovat každý detail své práce, může na nedostatcích zamakat.
Jakou techniku používáte?
Za naší bránou je namontovaná širokoúhlá kamera, která zabírá nejen branku, ale i celou obrannou třetinu. Zdeněk s iPadem analyzuje zákroky, rozehrávky, góly. A zaznamenává, kam inkasuju, kam se nejčastěji střílí, taky odkud.
Kolik těch dat už máte?
Začali jsme na to najíždět ke konci minulé sezony, letošní už je celá, přes 50 zápasů. Člověk může sledovat, jakou měl v konkrétním týdnu úspěšnost zákroků, křivku svých výkonů. Ori zmiňoval, že celou sezonu se nedá udržet stejná forma, měl jsem slabší měsíce, silnější. Můžeme se podívat na obrannou hru, jestli jsme soupeře nechávali střílet z nejvíc nebezpečného prostoru mezi kruhy.
Orct vás známkuje jako ve škole. Býváte jedničkář?
Mám v průměru dvojku, Zdeněk má přísné měřítko. Jedničku by mi dal asi jen u gólu, kdybych vůbec nebyl v bráně (smích).
Dostal jste už tedy od něj někdy vůbec jedničku?
Bývá za gól do prázdné, když na mě jedou dva sami nebo v podobných situacích. Normální gól je za dva.
A pětku jste už taky schytal?
Nějaké byly, ale už si moc nevybavuji za co. Jednu jsem určitě dostal. A vím, že Suki (Jaroslav Soukup, náhradní brankář) z toho měl radost. Ale mně nikdy nezáleží na známce, ani se na to moc nedívám. To spíš pro moje mladší kolegy je to bodování alfa a omega.
Jak ostatní hráči vnímají, že jsou pod drobnohledem?
My viděli zpoza brány i spoustu vtipných záběrů. Hlavně obránci z toho byli nešťastní, neunikne vůbec nic. Občas to bylo i hodně srandovní. Když bek ztratí rukavici při bránění a podobně. Ori z toho dokonce udělal sestřih, screenshoty, byly z toho docela vtipné fotky. Pouštěli jsme si to před play-off jako takové příjemné uvolnění.
Asi neřeknete, jestli kamera odhalila nějakou vaši slabinu, ale zlepšujete se díky tomu?
Hlavně v poziční hře, ve čtení. Situace se vesměs opakují. Hodněkrát jsme si připomínali, že teď se hraje hokej kolem brány. Trendy se mění,</CS> nyní hraje prim boj kolem brankoviště a v nejbližším okolí. To jsou hodně nebezpečné situace. A ze záběrů je to dobře vidět.
Jak vy se připravujete na střelce? Máte nějakou databázi?
To ne. Ale v tomhle mi nejvíc pomáhá, že jsem se s klukama setkával už dřív, že jsem mohl být dva roky po sobě na reprezentačním srazu, tam se hráčů vystřídalo ohromné množství. Mám už toho hodně zafixovaného. Samozřejmě jsou hráči, kteří nemají jedno oblíbené zakončení, u těch je to těžší.
Stíháte postřehnout, kdo je na ledě a chystá se na vás pálit?
Podle bruslí, hokejky i stylu jízdy už poznám, kdo na mě jede. Obzvlášť v play-off, když člověk hraje několikrát proti stejnému týmu, to už hraje jako proti vlastním.
Kteří třinečtí střelci pro vás budou nebezpeční?
Klepiš má výbornou střelu zápěstím, Irgl šikovné ruce, Adamský ránu, Polanský je jeho dvorní nahrávač. Mají to dobře sestavené. Ale my jsme na tom podobně, máme také dobré střelce.
V čem je největší síla Třince?
Mají obrovsky široký kádr, velká jména. Víme, kdo před sezonou vyhlašoval titul, a není se čemu divit. Ale my máme taky výborný tým, mohla by to být vyrovnaná série.
Jednou jste si dokonce za Třinec zachytal. Jaké to bylo?
Moc rád na to nevzpomínám, bylo to na 40 minut, pro mě nepovedené utkání. Hráli jsme proti Liberci, po dvou třetinách jsme prohrávali tuším 1:4 a já střídal. Trénoval jsem v Třinci asi 14 dnů, chovali se tam ke mně hezky. A třeba s Adamským, s nímž se znám už z Plzně, jsme kamarádi i mimo led.
