„No, tohle jsem nečekal. Pěkně ostrý start...,“ pousmál se 33letý Hossa, který prošel NHL i KHL. „Na ledě jsem dlouho nebyl, ale to musím zvládnout. I ten přípravný zápas jsem bral vážně, je důležité, abych se co nejrychleji sladil s týmem,“ doplnil účastník třech olympiád a šesti mistrovství světa.
Jaké jsou tedy první pocity?
Ještě to není ono, vždyť pořádný zápas jsem hrál naposledy někdy v dubnu, to je dlouhá doba. Ale právě kvůli tomu tahle přípravná utkání jsou, abyste se co nejvíce sehráli. Aby si vše maximálně sedlo a v ostré sezoně byla hra co nejlepší.
V kabině jste potkal hned čtyři krajany ze Slovenska. Je příjemné slyšet v šatně mateřský jazyk, nebo už to člověk nevnímá?
Vždycky je super, když v zahraničí slyšíte mateřštinu. Ale je pravda, že už jsem toho zažil hodně a často jsem si zvykal být někde úplně sám. Tady v Plzni je to hodně příjemné, rozdíl mezi Čechy a Slováky nedělám, takže se cítím jako doma.
Proběhlo tedy hodně telefonátů, než jste na nabídku kývl?
Se Stračenou (Martinem Strakou) jsme byli v kontaktu nějaký čas, nebyl to hektický přesun. Dohodli jsme se na podmínkách, vyšlo to a jsem tady. Volal jsem si i s Mario Bližňákem, od něj jsem získal další informace, jaký je v Plzni mančaft a na co se mám připravit. A znám se i s Ryanem Hollwegem, hrávali jsme spolu před lety v Rangers.
Hrál jste vůbec někdy v Plzni?
Ne ne, jsem tady úplně poprvé! Však jsem měl hned v neděli večer trochu starosti najít hotel, ale naštěstí jsem dorazil včas... (úsměv)
Jaké jste si vybral číslo? Vaše oblíbené 18 a 81 jsou už zabrané.
Osmičky mám rád, takže jsem zvolil číslo 88. Proč ne.
Ve smluvě máte klauzuli, že v případě zajímavé nabídky můžete odejít. Je tedy Plzeň jen přestupní stanicí?
KHL jsem neřešil, do Ruska už se mi moc nechtělo. Chci zůstat v Evropě a Plzeň je pro mě v tuhle chvíli prioritou. Roky přibývají, chci si vytvořit větší pohodu. Člověk sám vycítí, co chce a potřebuje.
Ale když se někdo ozve...
Nepřišel jsem si jen zahrát hokej, chci ukázat, co ve mně je! Určitě v úvodu sezony. A jestli se něco vyvine dál, to teď neřeším. Můžu zůstat celý rok, možná kratší čas. Uvidí se.
Čeká se, že převezmete roli tahouna mužstva. Přijímáte to?
Není to poprvé, co se ode mě něco takového čeká. Jsem připravený a chci se ukázat v co nejlepším světle. Čas ukáže, co se mi povede.
