„Vzdát to umí každý, ale nikdo z mužstva to nechce udělat. Tým má morálku, je radost s ním pracovat,“ pochvaluje si 44letý Totter, který do posledního Mostu nastoupil po vánočních svátcích.
Vážně pro vás není angažmá v Mostě trenérským riskem?
Risk to určitě není, spíš výzva. Dostat se z takové situace by byl asi velký úspěch. Hráči ale nemají hlavy dole a věřím, že ještě pro nás přijde nějaký bod zlomu.
Váhal jste dlouho, zda kývnout?
Nějaký čas ano. Ale buď můžete sedět v klidu doma na zadku, dívat se na televizi a nic nedělat, anebo něco zkusit. Myslím si, že člověk lituje spíš toho, co nezkusil, než když něco nevyjde. Já však věřím, že to vyjde.
Co vám dává optimismus?
Šel jsem domů z náročného vánočního večírku týmu, kdy už hráči věděli o mém nástupu, ale já pořád nebyl úplně přesvědčený. Pochyboval jsem. Ale v jedenáct večer jsem si přečetl rozhovor s útočníkem Tomášem Divíškem a on přesně pojmenoval chyby. Neříkal žádné alibistické věci. A pak už jsem měl vnitřní pocit, že jsem udělal dobře. Když jsem 26. prosince nastoupil a viděl jsem, jak tým vnímal a reagoval, utvrdilo mě to v mém rozhodnutí. Hráči na tréninku pracují dobře a ať sezona dopadne jakkoli, jsem rád, že v Mostě trénuji.
HLAVU VZHŮRU. Trenér Aleš Totter na střídačce mosteckých hokejistů.
Udržíte pro něj 1. ligu?
Když jsem se podíval na soupisku, věřil jsem, že tým má na záchranu. Je pozitivní, má sílu, reaguje na podněty, chce pracovat. Není smířený se situací, se sestupem. Výhry nám dodají sebevědomí, i když to u nás jde zatím po špetkách.
Bylo těžké opustit Havlíčkův Brod, který vede 2. ligu Střed?
Když jsem ho předával, vedl soutěž s náskokem, to pro mě bylo důležité. Začínali jsme od nuly, hráči věděli, jak pracovat. Kdyby Havlíčkův Brod hrál o bytí a nebytí, tak bych neskončil. Ale Most je výzva, několik let už není v komfortní situaci. A já jsem autem za 20 minut na zimáku, můžu být s rodinou.
Co zlepšit?
Střelbu. Víc si v ní věřit. Jiný problém není. Od začátku sezony se to nabalilo, je to o sebevědomí a proměňování šancí, jinak v zápasech nejsme horší. Třeba v Ústí jsme byli lepší. A i když je ztráta velká, tady to nikdo nebalí. Možná se nám paradoxně bude hrát líp. Všichni soupeři nás už asi odepsali, ale ještě se hraje o hodně bodů, jen s předposlední Kadaní o patnáct.
Vtáhnete do hry o sestup ještě někoho jiného než Kadaň? V pátek porazila 2:1 v prodloužení Přerov a odskočila vám na 10 bodů.
Některé týmy se začínají propadat a v tříbodovém systému může být situace za měsíc úplně jiná. V play-out nás čeká 12 zápasů, ve hře je 36 bodů. A pokud nebudou velké tabulkové rozdíly, může se stát cokoli. Možná je dobře, že my už teď hrajeme o všechno. V každém zápase jsme pod tlakem, zato soupeři mají exkluzivní náskok a hrají v pohodě. A lehce se tak můžou dostat do potíží.
Není vaším problémem neustálá rotace kádru v návaznosti na Litvínov, jehož jste farmou?
Litvínov má v extralize extrémně zraněných, tím je všechno komplikovanější. Když budeme hráče rozumně cirkulovat, šance na záchranu bude daleko větší. Za letošní sezonou budeme všichni podepsaní, trenéři, realizační tým, jak Most, tak Litvínov. Všichni na tom budeme mít podíl, ale hodnotit budeme až na konci sezony. Všichni se musíme semknout. Stabilizace sestavy je základní bod, to je jasná věc, bez toho to nepůjde.
