„V juniorské kategorii stále máme hráče, kteří se mohou rovnat s nejlepšími. Na turnaji to ovšem bohužel neukázali,“ říká.
Do Montrealu přicestoval na čtvrtfinále dva dny poté, co si zahrál za starou gardu Detroitu pod širým nebem proti Torontu Maple Leafs. V metropoli provincie Quebec byl svědkem porážky českého týmu s Kanadou 3:5.
Co jste na počínání českého týmu říkal?
Příprava klukům určitě nevyšla zrovna podle představ. Turnaj sice načali dobře, ale dál už to tak pozitivní nebylo. Třeba se Švédy jim tam rychle napadaly tři góly. Dostávat se ze stavu, kdy v 17. minutě prohráváte 0:3, je velmi těžké. Nicméně před čtvrtfinále jsem měl po setkání s kluky pocit, že to chtějí hodit za hlavu. To se jim víceméně i povedlo.
Přesto na Kanadu nestačili.
První třetina byla z jejich strany dobrá. Kanada ale po přestávce přitvrdila, začala hrát důraznější hokej a byla na ledě svižnější. Dostávala se k odraženým kotoučům a dělala klukům velké problémy. Do toho přišlo několik individuálních chyb. Když proti soupeři, jako je Kanada, dostanete pět gólů, těžko zvítězíte. Je dobré si ještě uvědomit, že tu kanadský tým hrál bez největších hvězd. Ať už jde o McDavida nebo další, ti už patří mezi nejlepší v NHL. Vlastně nepamatuju, aby hráč, který může hrát na dvacítkách, vedl bodování NHL. Jejich mladí hráči mají opravdu obrovskou kvalitu.
Může se Česko s takovou mocností rovnat?
Individuálně na tom Češi také nebyli špatně. Spousta z nich se může rovnat s naprostou špičkou, ale turnaj týmu z nějakého důvodu nevyšel. Na poslední zápas se vyhecovali, nechali na ledě všechno, nicméně ani to nestačilo. Přišlo třeba několik zbytečných vyloučení a ono se to pak nastřádá.
Trenér Jakub Petr mluvil o tom, že v dnešním hokeji záleží hlavně na rychlosti myšlení. Souhlasíte?
Viděl jsem zápas Kanady s Amerikou, který se hrál 31. prosince, a Spojené státy byly rychlejší než jejich soupeři. I proto zvítězily. Dnešní hokej musí být rychlý ve všem. V hlavě, v rukách i v nohách. Jinak ničeho nedosáhnete. Nejlepším příkladem byl Světový pohár. Vyspělý silový a rychlostně vybavený tým Kanady jasně dominoval. Co se našich kluků týče, tak zrychlit hokej je rozhodně důležité. Ale první třetina zápasu s Kanadou byla z jejich strany dobrá. To i v tomto ohledu na Kanadu stačili. Bohužel, poté už inkasovali pár branek a Kanaďané pak byli rychlejší a lepší.
Mužstvu jako by chyběl lídr, nikdo výrazně nevyčníval nad ostatními. Bylo právě to příčinou neúspěchu?
Na turnaji se nikomu výrazně nezadařilo. Na druhou stranu spousta devatenáctiletých kluků jako Chlapík nebo Špaček hraje v prvních lajnách v juniorkách zámoří, kde třeba vedou bodování ve svých klubech. Hronek hraje prvního obránce, Zbořil hraje druhého beka v jednom z nejlepších týmů Kanady. Mladý Nečas zase hraje první lajnu v extralize v Brně. Je škoda, že tu chyběl Dominik Lakatoš. Je to průbojný a přímočarý hráč, který se každým rokem zlepšuje. New Jersey navíc neuvolnilo Zachu. Na nedostatek kvalitních hráčů si nemůžeme stěžovat.
Během šampionátu se ozývaly mezi fanoušky hlasy, že český hokej začíná za nejlepšími zaostávat. Souhlasíte s tím?
Když se turnaj nevyhraje, vždy se přemýšlí o tom, co se mělo změnit. S tím se nic nenadělá. Po zápasech ve skupině se mluvilo o neúspěchu, za zápas s Kanadou byli hráči chváleni. Názory by se podle mě neměly měnit ze dne na den. To je vždy založené na emocích. Spíš se osobně koukám na celkové dlouhodobější úseky. Máme hráče, kteří se na turnaji mohli porovnat s nejlepšími. Bohužel se to z nějakého důvodu nestalo. Těžko říct, co tím důvodem je.
Jak na tom z vašeho pohledu jsou mladíci, kteří odcházejí do zámoří?
To je hrozně individuální. Záleží také na tom, do jakého týmu se kluci dostanou. Filip Hronek se třeba dostal do týmu, který prvních osm zápasů sezony prohrál. Byli suverénně nejhorší v OHL, ale teď se už zvedají. Trenér s nimi pracuje a celé mužstvo tak jde určitým vývojem. Filipovi se daří, pracuje na svých slabších stránkách a jde si za svým cílem. Právě o ten individuální přístup jde nejvíce. Hráči musí vědět, v čem se musí sami zlepšit, a problémy eliminovat.
Filipa Hronka si váš Detroit vybral v draftu. Čím vás zaujal?
Hlavně dravostí. Ale celkově měl loni skvělou sezonu. Před mistrovstvím světa do dvaceti let byl možná nejlepším obráncem Turnaje čtyř, na dvacítkách pak hrál se sebevědomím. Draftovali jsme ho ve druhém kole a rovnou ho podepsali, protože věříme, že jednou bude hrát NHL. Je to jen otázkou času.
Zrovna o Detroitu se přitom mluví jako o klubu, kde si musejí mladí hráči na šanci dlouho počkat.
To je takový mýtus. Já jsem hrál v devatenácti, i když to bylo v roce 1999. Od té doby hrál v takovém věku za Red Wings jen Larkin, ale nejde o nějakou filozofii klubu. Někdo čeká kratší dobu, někdo déle. To platí o všech hráčích, nejen o těch českých. Záleží na fyzické připravenosti a na dovednostech. Každý hráč musí svou organizaci přesvědčit, aby dostal místo. Byl tu mýtus, že hráči musejí dlouhodobě na farmu a že pak možná dostanou čuchnout. Někdo to tak má, někdo ne.
V extralize musejí dle pravidel nastupovat v každém týmu mladí hokejisté. Jsou výsledky této změny podle vás znát?
Každý projekt se dá hodnotit až po delší době. Když to vezmu z osobní zkušenosti, byl jsem asistentem trenéra Přerosta u dvacítky, kde hrály ročníky 1991 a 1992. Tam si pamatuju, že si míň jak dvacet kluků z těchto ročníků vůbec vyzkoušelo extraligu, z toho jen pár ji opravdu hrálo. Dnes je tu takových hráčů více než dvojnásobek. Důležité je i to, že vůbec trénují v extraligových klubech.
Takže včasný přechod mezi dospělé považujete u mladých hokejistů za zásadní?
My jsme tehdy před pěti lety viděli skok, že se kluci hodně začali zlepšovat po dvacítkách. Teprve tehdy se totiž řada z nich posunula do A-týmu. Je potřeba ten vývoj uspíšit, aby kluci alespoň trénovali s chlapama, chodili s nimi do posilovny a podobně. To, že Martin Nečas dostal v Kometě šanci a urval si místo v první lajně, je úžasné. Takových kluků potřebujeme víc.
Přesto jako by stále platilo, že čeští hokejisté zrají až v pozdějším věku.
To je pravda. Stačí se podívat třeba na Radima Šimka v extralize. Radim byl právě v našem ročníku, je narozen v roce 1992. V reprezentaci tehdy ale nebyl, vyskočil až v posledních letech a v Česku patří mezi nejlepší beky. Záleží na jednotlivých hráčích a také na tom, jak dokáže trenér individuálně přečíst jejich potenci. Musí jim dát šanci. Když se kouč rozhodne na začátku sezony, že na to hráč bude mít, neměl by ho odepsat za měsíc. Problém je v tom, že na trenéry jsou dnes občas vyvíjeny takové tlaky, že to ne vždy jde.
Na čem by měli mladí hokejisté pracovat?
Pro vývoj českého hokeje je hlavně strašně důležité, aby byly stále vidět idoly. Jako třeba Jaromír Jágr. Mám dva syny, kteří oba trénovali na Kladně, když jsem byl zrovna v Česku. A Jardu jsem tam viděl každý den na zimáku. Pořád dělal něco pro sebe, ať už to byl třeba kickbox, led, posilovna nebo něco jiného. A právě tento zápal sám sebe zlepšovat je nejdůležitější. Jen tak člověk může ve světě něčeho dosáhnout. Podobné ikony by měly být klukům příkladem.
