Myslíte, že se něco podobného už nebude opakovat?
Ona taková kritika není neobvyklá a přichází vždycky a všude. U rodičů je to tradiční záležitost. Já fandím fotbalu a když se jdu podívat na svůj oblíbený klub, tak o přestávce také kritizuju, když prohrává 0:3. To je přirozená věc, na kterou mají všichni právo. Ke věcem, které se děly okolo Pavla Zachy, se nechci vyjadřovat. Náš tým nominoval toho hráče po zkušenostech, které s ním máme. Měli jsme ho na několika turnajích a nemůžu proti němu nic říct. Ať už herně, tak ani k jeho chování v kolektivu.
Zacha by měl patřit k nejvýraznějším tvářím v týmu. Co si od něj slibujete?
Je to jeden z lepších hráčů daného ročníku. Ale to je jenom tím, že už na turnaje jezdil a tím pádem byl jeho vývoj rychlejší. To se děje všude, každý tým na světě má hráče, který jde víc dopředu a je talentovanější. Pavel Zacha hrál za osmnáctku dvakrát na Ivanu Hlinkovi, na MS odvedl parádní práci. Navíc on sám řekl, že chce reprezentovat, že se chce porvat o úspěch týmu.
Jak vnímáte jeho progres za rok, který strávil v Kanadě?
To teprve poznáme. Ono totiž není lehké kluky z Kanady zabudovat do týmu. Loni to třeba Venca Karabáček zvládl výborně. Jeden rok v Kanadě se může projevit, ale ještě mám dostatek času, abychom nejen Zachovi, ale i všem ostatním ze zámoří dali v týmu roli. Nebudu zastírat, že o ní už máme představu. Je jenom na nás, aby se naplnila. Ke sportu je potřeba také štěstí. Mějme na mysli, že to jsou osmnáctky a že se bavíme o dětech. Ta mediální pozornost s nimi někdy zamává. Nechci je omlouvat, ale někdy to jsou pro ně zvláštní a nové situace.
Pavel Zacha
Navíc hokejový vývoj u těchto hráčů je dynamický, viďte?
Přesně tak. Nejenom herní, ale i mentální. Je obrovský rozdíl mezi tím, jak ti kluci vypadali v září na Memoriálu Ivana Hlinky a jak budou vypadat teď.
Máte představu, kteří hráči budou lídry týmu?
Nechci mluvit o jménech, ale ti, kteří by tuhle roli měli plnit na ledě i mimo něj, jsou daní a ví o tom. Bavím se s klukama celou sezonu a všechno jim říkáme na rovinu. Individuality nezmiňuju, protože třeba u ročníku 93 si všichni mysleli, že přijede Martin Frk a bude to na něm. Ale to není o hráčích z Kanady nebo o hvězdách, ale o souhře a práci celého mančaftu a o přeorientování kluků ze zámoří na evropský hokej. Věřím, že realizační tým je natolik silný, že to zvládne. Vedeme s nimi pohovory.
Lidi budou po loňském úspěchu, kdy jste s osmnáctkou získal stříbro, čekat zase medaili. Řeknou si, že když je tam Jakub Petr, tak je to zaručené. Máte rád takový tlak?
Tohle zaměstnání nejde dělat bez tlaku. Ono když je pohoda, tak nám to ani moc nefunguje. Je jedno, na jaké jste střídačce. Trenérské vzory jsou pořád pod tlakem, ať je to ve fotbale, v hokeji nebo v jiných sportech. My se tady bavíme o tlaku, ale co naši kolegové, kteří mají v rukou náladu milionů lidí měsíc po nás? Tam asi platí slova o tlaku. Vláďa Růžička a jeho realizační tým, ti budou pod tlakem. Pro nás je to samozřejmě výzva, ale tady asi o extrémním tlaku nemůže být řeč. Pořád je to mistrovství osmnáctek.
Od příští sezony přecházíte k dvacítce. Těšíte se?
Hrozně, zvlášť když povedu kluky, se kterými jsem prožil úspěchy v osmnáctkách. Teď ale není doba na nostalgii, teď přepínám na mód mistrovství světa.
