Přeletěl z vlídného kalifornského podnebí rovnou do českého mrazu a chumelenice. V pátek večer trůnil 42letý Lang v restauraci v centru Prahy u piva a díval se na záznam finále olympiády v Naganu. "Jak já se nasmál! Byli jsme o dost mladší a měli o hodně víc vlasů," řekl v sobotu na srazu šampionů po patnácti letech.
"Je prima, že zase vidím kluky, se kterými jsem v Litvínově vyrůstal – Jirku Šlégra, Roberta Reichla. Dlouho jsme se nepotkali. Ale těšil jsem se na všechny.“
V NHL nastoupil naposled v dubnu 2010, od té doby žije jako rentiér v americkém San Diegu.
Vracíte se do Česka rád?
Jo, vždycky! Akorát mi to nevychází tak často. Je to dálka. Byl jsem tu loni, předtím několik let ne.
Pozorujete, co se v zemi děje?
Sleduju Blesk, protože tam jsou ty nejdůležitější zprávy… Ne, vážně: občas si zavolám s Rúčou (Martinem Ručinským), přečtu si na webu noviny. Bavím se s našima. Takže mám základní přehled.
Vědí vaše děti dobře, proč jste tu?
To jo. Už na to mají věk. Chtěly letět taky, ale na otočku by to pro ně nebylo nic moc. Pro mě je Nagano zážitek na celý život a je fajn se s klukama potkat, když se to povedlo takhle hezky uspořádat.
Robert Reichel, Robert Lang a Dominik Hašek se radují po vítězství v olympijském hokejovém turnaji v Naganu.
Chápou synové dobře, co jste dokázal?
Úplně asi ne. Nevyrůstali tu. Vědí, že vyhrát olympiádu je úspěch, ale neprožívají to jako Češi. Šance, že získáme zlato, byla tenkrát hodně malá, ale drželi jsme pohromadě, oto sladší bylo vítězství.
Hrají vaši hoši hokej?
Mladší Brooks (8 let) jo, docela mu to jde. Starší Kelly (11) si občas zabruslí, ale víc ho baví skateboarding.
Vám se po kariéře nestýská?
Já měl štěstí, že jsem hrál dlouho, do 39 let. Že jsem se hokeje nabažil. Mohl jsem si upřímně říct, že jsem si zahrál dost. A že se v NHL nepotřebuju držet za každou cenu.
Jako například váš bývalý spoluhráč Kovaljov na Floridě?
To je těžká věc. Jsme kámoši. Jezdíme spolu na dovolené. Voláme si. Ale když si vzpomenu, jak nám to klapalo se Stráčou (Martinem Strakou) v Pittsburghu, a když ho vidím teď, je mi ho svým způsobem líto.
Jágra v Dallasu taky?
Ani Jarda už nemá nejsvěžejší krok. Ale pořád je pan Hokejista. Kdyby byl Kanaďan, mají ho tam v každé hale jako modlu. Podle mě nikdy neměl odcházet z NHL. Loni hrál za Philadelphii výborně. Kdyby ho líp využívali, zářil by víc a mančaft by taky víc vyhrával. Jenže čas nezastavíte, přijdou mladí kluci, nejde si mezi nimi hrát na profesora.
Neschází vám ani kamarádství a legrácky v kabině?
Hm, to se ničím nedá nahradit. Ale samotná hra mi nechybí.
Sledujete NHL pozorně?
Dívám se, mám tam pořád kamarády. Někdy zajdu na zápas Kings.
Když loni vyhráli Stanley Cup, měl jste radost?
Ale jo, vzal jsem kluka na finále. Šli jsme i teď na jejich první domácí zápas, když vyvěšovali pod strop tu vítěznou plachtu a předávali si prsteny. Ve vedení jsou mí bývalí spoluhráči, třeba Luc Robitaille dělá prezidenta. Je sranda je tam všechny vidět.
Takže jste hokej ze života úplně nevymazal, nebo ano?
To vůbec! Hokej jsem miloval, dal mi hodně. Nejsem zatrpklý. Je to krásná hra, i když se samozřejmě od našich časů změnila.
Už ji neprovází tak uvolněná atmosféra, hráči nechodí tak často na pivo, což?
Tak jistě. Zažili jsme spoustu legrace, utužili partu. To bych dnešním klukům taky přál. Jenže oni už nemají soukromí. Když někam vyrazí, trenér to druhý den ví. Může je kdokoliv a kdekoliv nahrát na mobil a vyvěsit to na Facebook.
Co vám vlastně v životě nahradilo hokej?
Hraju golf. Potápím se. Mám dva kluky, toho času moc není.
Jste táta na plný úvazek?
Jo, užívám si to. Jako hokejista jsem byl pořád někde v tahu. Kelly mi za čtyři roky klidně může říct: "Hele tati, měj se, rád jsem tě viděl!" Je fajn, že o mě v současnosti ještě mají zájem. Až vyrostou, můžu se třeba do něčeho pustit, ale teď jsem rád, že nemusím dělat nic.
Jak jste se dostal k potápění?
Už jako kluk s tátou. U nás jsou k tomu podmínky, občas zaletím do Mexika. Je to taky fyzická námaha, musíte být trochu ve formě.
Co vlastně děláte, abyste nepřibíral kila?
Zahraju si tenis, zacvičím si, sem tam vyrazíme na lyže. Nechci tloustnout. Pohyb je pro mě přirozená věc.
A hokej nehrajete ani rekreačně v nějaké "pivní lize"?
Ne. To mě ani trochu neláká. Hokejky a brusle jsou zamčené někde ve skladu. Každá životní etapa má svoje.
Máte nějaké podnikatelské plány?
Ne. Díky sportu jsem si vydělal hodně. Užívám si čas s rodinou. A je to vážně super.
