„Snad bych mohl naskočit v sobotu proti Bostonu,“ řekl MF DNES a iDNES.cz.
Můžete jmenovat tři věci, jež na vás v NHL nejvíc zapůsobily?
Největší pecka byl můj první gól. Taky mě baví zblízka sledovat hvězdy, jako je Taylor Hall. Jak se připravují na každý trénink i zápas, což z televize nevykoukáte. A pak mě napadá šance zahrát si proti Jágrovi. Sledoval jsem ho jako kluk a ani by mě nenapadlo, že se to může povést. Je neskutečné, že jsem se s ním mohl pobavit a vyfotit.
Jak se to v přípravném kempu ve vojenském areálu ve West Pointu seběhlo?
Představil nás Vernon Fiddler, který Jaromíra zná z Dallasu. Nikdy předtím jsem se s ním nesetkal. Dvě minutky jsme pokecali, popřáli si štěstí, potřásli si rukou a vyfotili se. Nikdy na to nezapomenu.
Poté jste s ním dlouze zápolil v prodloužení první partie s Floridou. Byla fuška jej ubránit?
To bylo něco úžasného. Asi minutu nás motal v našem pásmu. Pěkně jsem se zavařil. Hrálo se tři na tři, takže měl hodně prostoru. Každý ví, jak skvěle si umí pokrýt puk. Naštěstí nedal branku.
Prvně jste skóroval tři týdny poté, zase v mači s Panthers. Čtyři minuty před koncem jste srovnal na 3:3. Co vám letělo hlavou?
Akce se povedla, naštěstí jsem se trefil po hezké přihrávce od Bennetta. Nejdřív jsem si to zvlášť neuvědomoval. Na střídačku mi přivezli puk, paráda. Ale ještě lepší byl druhý den, když jsem si pouštěl videa, jak gól padl. Dostal jsem spoustu gratulací. Fakt jsem si to užíval.
„S agentem Patrikem Štefanem jsme jako bráchové, bavíme se denně.“ 19letý hokejový útočník New Jersey Pavel Zacha |
Ani tenkrát, ani později jste se po vstřelení branky divoce neradoval. Nemáte povahu na ovečkinovské oslavy?
Asi ne. Ani jako kluk jsem po gólech neskákal jako blázen. Cítím obrovskou radost uvnitř, ale nemyslím na to, že bych měl někam jet a dělat nějaká gesta.
Zelenáč se střetává s řadou úskalí. Co vám dalo nejvíc zabrat?
Málokdo si zvenčí představí, jak je těžké si v té spoustě zápasů udržet výkonnost. Začal jsem dobře, pak šel hodně dolů, z čehož jsem se snažil vyhrabat. V poslední době si víc věřím, což se na ledě projevilo.
Třeba čtyři partie týdně, cestování napříč Severní Amerikou... Je tahle zatím nepoznaná šichta pro teenagera únavná?
Nečekal jsem, že to bude taková zabíračka. Důležité je tempo zápasů, jede se pořád nadoraz. Hned po utkání se jde do posilovny a začíná příprava na další mač. Třeba únor byl volnější s povinnou pětidenní pauzou. Ale v listopadu jsme měli tři tripy, letěli do Kalifornie, dvacet dní byli na cestách. O to víc jsme se museli věnovat regeneraci. Kondiční trenéři i maséři si s námi mákli.
Jak nepříjemný byl úraz v obličeji po zásahu pukem v Nashvillu?
Měl jsem smůlu. Náhodná a nečekaná teč nahozeného kotouče. Chtěl jsem se hned vrátit na led, ale nešlo to, protože mě doktoři museli šít a pracovat na zubech. Naštěstí se nestalo nic vážného.
Ale asi vás mrzelo, že jste vynechal čtyři utkání, na něž z Velkého Meziříčí dorazili rodiče, že?
Přesně tak. To se nepovedlo. Doufám, že příští rok mě uvidí naživo a nebudou jenom doma ponocovat do čtyř do rána, aby mě viděli hrát.
Jak snášíte všeobecně známou přísnost trenéra Hynese?
Chvíli jsem si zvykal, i když táta mě doma taky držel zkrátka. V juniorce v Sarnii byl kouč Hatcher v pohodě. Dával mi hodně prostoru i volnost. Jenže NHL je nejlepší liga na světě, jsou v ní velká očekávání. Hynes často svolává porady. Jasně dá najevo, jakmile se mu něco nelíbí.
Co s vámi provedlo, když vás v lednu veřejně kritizoval za nedostatek dravosti v zakončení?
Když jsem si jeho výroky přečetl, náladu mi to nezvedlo. Ale sám jsem věděl, že nehraju dobře. Trenér měl pravdu. Musel jsem se s tím vyrovnat, volal jsem Patrikovi (agentu Štefanovi). Radili jsme se, co mám změnit.
Naštvalo vás dočasné vyřazení ze sestavy?
Jo, naštvalo. Stalo se mi to poprvé v životě. Ale když jsem se vrátil, vážil jsem si každého střídání. Trošku jsem se probral a moje hra šla nahoru.
Zmiňoval jste agenta. Jak důležitá je pro vás jeho podpora?
Moc. Už v juniorce mi radil a pomáhal, když jsem nevěděl co a jak. Jsme jako bráchové, bavíme se denně. Před každým zápasem mu volám a on mi krátce poví, na co si mám dávat bacha.
Jaké jsou nejčastější povely?
Ať nepřestávám bruslit a co nejvíc střílím, protože odmalička raději nahrávám. Připomíná mi, že v NHL se moc šancí nenaskytne a že je musím zakončovat. Taky říká, abych si zápasy užíval a nehrál v křeči.
Cítíte, že se zlepšujete?
Můj největší nedostatek byl, že jsem se málo tlačil k bráně. Kdo chce dát gól v NHL, musí do toho prostoru chodit. Hodně jsem na tom makal před začátkem tréninku. Ukazovali mi různé situace na videu, jak jsem se měl zachovat a kam se nejčastěji odrážejí puky. To mi pomáhá ve vývoji.
V lednu jste se rozparádil a nasázel šest gólů ve třinácti startech. Dostavila se euforie?
Bylo to parádní. Každá dorážka psychicky pomůže. Člověk si hned připadá platnější a ještě víc se těší do kabiny, zvlášť když tým vyhrává.
Od šestky draftu se žádají takřka hrdinské skutky. Jak odoláváte tlaku veřejnosti?
U nás není blázinec jako v Montrealu nebo Torontu, kde je zájem médií obrovský. Sám na sebe mám velké nároky. Ale už před sezonou mi trenéři tvrdili, že na bodech tolik nezáleží. Mám se postupně učit.
Co?
Spoustu drobností. Snažím se být celoplošný hráč, co dobře brání i útočí. Myslím, že příští sezona bude jiná. Díky zkušenostem, které sbírám, se na ni můžu lépe připravit, budu znát spoluhráče i režim NHL. Už mě tolik věcí nepřekvapí.
Jak se vám zamlouvá přesun z centra na křídlo?
Nemusím tolik bránit. Mám víc energie, což se projevuje při napadání nebo při zakončení.
Jediný český teenager v NHLPavel Zacha má v 52 utkáních sezony 16 bodů (8+8), nejvíc z českých nováčků. Za ním jsou Ondřej Kaše z Anaheimu (5+9) a Lukáš Sedlák z Columbusu (6+6). |
Jaké další zážitky vám účinkování v NHL přineslo?
Stál jsem na buly proti Crosbymu, mám fotku. Nebo se mi líbí, jak při zápasech potkávám kluky z Česka. Pozdravil jsem se s Plekancem, Voráčkem. Když přijel Washington, zašli jsme s Kubou Vránou na večeři. V sobotu hrajeme v Bostonu, tak se uvidím s Davidem Pastrňákem.
Poprvé vyděláváte docela dost peněz. Co to s vámi dělá?
Je fajn, že si můžu kdykoliv dát dobrý steak. Pronajal jsem si byt, koupil si auto. Ale jinak žiju podobně skromně jako v Sarnii. Rozhodně nelítám a neutrácím.
Kolik vás stála tradiční nováčkovská večeře?
Zmeškal jsem ji, právě před ní jsem dostal pukem do obličeje. Ale neuniknu jí, padne na mě příští rok.
Jaké máte auto? A byt?
Pořídil jsem si SUV, bavoráka. Bydlím v Jersey City, kde je nás z týmu asi dvanáct. Mám výhled na Manhattan, užívám si soukromí. Na víkendy za mnou létá přítelkyně. Vánoce a Den díkůvzdání jsem zase já trávil u ní v Bostonu, kde studuje univerzitu.
Jak často v New Jersey vídáte Patrika Eliáše?
Poslední měsíc se tady moc neobjevuje. Ale předtím chodil pořád. Bavili jsme se, pozval mě k sobě domů na jídlo, píše mi zprávy, když se mi něco povede. Kdykoliv se na něj můžu obrátit. Vážím si toho, že jsem v kontaktu s takovou legendou českého hokeje i Devils.
Tušíte, zda po potížích s kolenem ještě naskočí do NHL?
Uvidíme. Každopádně je tady oblíbený. I ostatní kluci ho rádi vidí.
Teď vás zaměstnává boj o postup do Stanley Cupu. Nicméně napadlo vás, že byste mohl nastoupit na mistrovství světa?
Pořád se o play-off můžeme porvat a zatím mě nikdo z nároďáku nekontaktoval. Záleží na Devils, jestli by mě po skončení sezony NHL případně poslali na farmu do Albany, kde mají super mančaft a můžou jít daleko v Calder Cupu.
Byl by pro vás šampionát dospělých výzvou?
Určitě jo. Odmalička jsem ty zápasy sledoval a toužil se v nich předvést. Ale vůbec nezáleží jen na mně. Nevím, jaké mají plány šéfové Devils a koho budou chtít reprezentační trenéři. Teď se soustředím na sebe, abych se po zranění vrátil do NHL.
