„Já měl zlomenou hrudní kost a k tomu ještě nějaká žebra,“ hlásí Polák. Faksu zase trápilo rameno, měl i další drobnější svízele.
Vstup do sezony nebyl ideální, viďte, Romane?
Polák: Pro mě určitě ne, jelikož jsem odehrál devět minut úvodního zápasu proti Bostonu a hned se mi stal ten úraz. Bohužel, takové věci se dějí, obzvlášť mně, kterého to potkává pořád. Jednou zuby, pak plíce a nakonec tohle. Už jsem si zvykl, musím se s tím nějak poprat.
A co vy, Radku?
Faksa: Já kvůli zranění nehrál přes dva týdny v lednu a i kvůli tomu zažil nejdelší sérii bez gólu. Čekal jsem na něj od 3. ledna do 13. února. Ale věřím, že jsem to tou brankou už konečně prolomil, protože po zranění pořád nejsem fit. Dostávám se do toho, ale mám na ledě hodně prostoru, což mi pomáhá.
Romane, vy jste měl docela neobvyklé zranění. Vystrašilo vás?
Polák: Už je to dobré. Byla to sice hrudní kost, ale pořád šlo jenom o zlomeninu, takže to chtělo jen čas, aby to srostlo. Už je to dobrý, musím zaklepat, že nic necítím. Dostal jsem se z toho bez komplikací.
Radku, na ledě dostáváte hodně minut. Je to ideální?
Faksa: Nemůžu si stěžovat, přesto prožívám osobně asi nejtěžší rok v NHL. Začátek byl nepovedený jak z mé strany, tak i z té týmové, protože jsme v prvních osmi zápasech sedmkrát prohráli. Zažili jsme si v týmu hodně stresu, ale pak se všechno obrátilo. Začali jsme dodržovat systém a přišly výhry. Od té doby šlapeme.
Jste už druzí v Západní konferenci a vy pod novým trenérem pookřál.
Faksa: Jo, dává mi hodně prostoru, se všemi hráči dost komunikuje, takže jsou kluci spokojení. Díky tomu dřeme naplno. Já osobně také pravidelně nastupuju ve druhé přesilovkové formaci, což mi pomáhá být v tempu. Chodím na led i před koncem, kdy mi trenér věří na vhazování.
Romane, vy jste v pátek odehrál 800. utkání v NHL. Letí to, co?
Polák: Já se cítím tak na 1 500 zápasů! Vůbec nevím, jak to ten Zdeno Chára dělá, že jich tolik zvládl, ale já se cítím hrozně. Bylo by hezké to jubileum oslavit gólem, ale bohužel. Není mi přáno, já nedám gól ani do prázdné branky, takže to je jedno.
Jak se vám hraje s Radkem Faksou?
Polák: S tím se mi hraje dobře, jenže ho musím ještě pár věcí naučit. Ale je to s ním super. Učí se rychle.
Faksa: Jo, Roman si ze mě dělá srandu pořád.
Romane, můžete přiblížit, co ho učíte?
Polák: Všechno. Opravdu všechno, jak po hokejové stránce, tak v normálním životě. Učím ho být lepším člověkem.
Opravdu, Radku?
Faksa: Já myslím, že mě zatím nenaučil nic. Stále čekám, s čím přijde. Naopak bych řekl, že jsem spoustu věcí naučil já jeho. Je to přesně naopak!
Je vidět, že jste si sedli.
Polák: My se známe dlouho, už z doby před angažmá v Dallasu. On je z Vítkova u Opavy a já z Ostravy. Známe se, trénujeme spolu, máme společného kouče na letní přípravu. Užíváme si to.
