Pane Petře, co říkáte na to, jak David vlétnul do NHL?
Je to radost z trenérského i fanouškovského pohledu. Oba zápasy, ve kterých dal po dvou gólech, jsem viděl v přímých přenosech. Jeho úspěch je výborný pro český hokej i pro něj, protože se mu vyplatila velká píle a tvrdá práce. Další věc je, že se Boston nebojí dát tak mladého kluka do produktivní lajny. To je cesta, která u nás zatím ideálně nefunguje.
Druhá věc je, že si hráč velký prostor musí zasloužit.
Přesně tak. Pasta je skromný kluk, který si prošel mnohým v osobním v životě - víme, co se mu přihodilo (zemřel mu otec). Já mám na jeho úspěchu minimální zásluhu, jen jsem měl štěstí, že jsem ho měl loni v osmnáctce. Tam jsem viděl, jak pracuje pro tým, jak má velký vliv na spoluhráče i mimo led. Že je to osobnost. Věřím, že jednou bude obrovským přínosem i pro seniorskou reprezentaci. Jen víc takových hráčů jako on nebo Hertl.
Zůstává v NHLCo bylo řečeno v zámoří Claude Julien, trenér Bostonu David Krejčí, útočník Bostonu David Pastrňák |
Po draftu 2014 všichni čekali, že se v NHL jako první prosadí spíš Jakub Vrána. Překvapilo vás, že to dřív zvládl Pastrňák?
Tohle je také trošku o štěstí, musíte být v pravou chvíli na pravém místě. Vrána je draftovaný Washingtonem a záleží, jaká je skladba mužstva. Třeba brankář Petr Mrázek si na místo jedničky v Detroitu musel dlouho počkat a teď se ho dočkal díky tomu, že se zranili oba gólmani. Ale k otázce - spíš jsem nevěřil, že to dokáže už v první sezoně. Jenže pak jsem měl signály, které mě začaly přesvědčovat o opaku.
Jako třeba?
První byl, když jsem sledoval kempy v Bostonu a viděl, že si ho nechávají v týmu i přes zranění ramene. David si pak na farmě hlasitě řekl o místo v prvním týmu a už jsem si byl téměř jistý, že se prosadí. Otázkou samozřejmě je, jestli si v tomhle věku udrží výkonnost.
Co pro to musí udělat?
Obecně platí, že když se vám povede první sezona, tak je potřeba to zopakovat. To se povedlo Ondrovi Palátovi, kterého znám: je výborný do kolektivu a každý den pracuje. Ale to platí i u Hertlíka, a stejně má v druhé sezoně problémy. U Pasty se mi líbí, že je jinde než jeho vrstevníci. I mentalita ho předurčuje, že může uspět.
Takže i tady platí, že psychika hraje velkou roli? Je přece jasné, že takový úspěch musí s mladým klukem zamávat.
Posunulo ho Švédsko, kde se v patnácti o sebe musel starat víc než kluci, kteří odejdou do Kanady a mají zabezpečení v rodinách. Když jsem loni na šampionátu osmnáctek viděl, jak se chová k médiím, mimo kabinu, k členům realizačního týmu, ke kustodům, tak mi bylo jasné, že je mentálně úplně někde jinde. Vemte si třeba, jak se chová k fanouškům, kterým hned dal hokejku. To jsou věci, kteří naznačují, že by měl uspět i v budoucnu.
Co je jeho největší přednost na ledě?
Je to jeden z mála hráčů, který má předvídavost. To je věc, která nejde naučit, je daná a vždycky zdobí velké hokejisty. Všude je o krok napřed nejen díky mrštnosti a mobilitě, ale myšlení. Já bych ho srovnal s Čechošvýcarem Fialou, to jsou kluci, na které je radost koukat nejen v zápase, ale i na tréninku. Kolikrát jsem sledoval spoluhráče, že ty jejich myšlenky nechápou. To je předurčuje, že se prosadí na malém hřišti, i když nejsou fyzicky vyspělí.
Jde jenom o předvídavost?
S tím souvisí i bruslení, extrémní technická vybavenost, zakončení a kreativita - to všechno vychází z jeho intuice. Proto může hrát už v osmnácti NHL a myslím, že i na mezistátní úrovni.
Když mluvíte o technické vybavenosti - je to věc, kterou má od Boha, nebo je to i tím, že ji driluje?
Tohle je dril. Byl ve výborných rukou otce, který ho od tří let vedl k hokeji a věnoval se s ním individuálním činnostem. Dával mu něco navíc, co se na normálním tréninku nenaučíte. No, a roli sehráli i trenéři, na které musíte mít štěstí. Děláte rozhovor se mnou, ale já byl až na konci řetězce. A důležité je, že si v pubertě uvědomil, co je důležité.
Říká se, že Češi mají problémy s bruslením, u něj je to naopak přednost. Je to tím, že byl venku?
To jsou pořád pozůstatky dob staré šest let zpátky, kdy všichni včetně trenérů usnuli na vavřínech a mysleli si, že to tou českou chytrostí na mezinárodní úrovni v pohodě uhrajeme. Teď bych neřekl, že se v Česku nedá naučit bruslit. Je to všechno o přístupu trenérů a potom samotných hráčů. On samozřejmě ve Švédsku dostal impulz, který tady v té době nebyl. Myslím, že jsme si ze Švédska vzali dost věcí - trenéři tam jezdili na stáže, svaz přebírá metodiku. Ale i bruslení muselo u Pastrňáka vzniknout v dětství. I tady bych vyzvedl jeho otce a trenéry v Havířově, kteří v něm talent poznali a pracovali s ním. Vždyť i Švédové byli před dvanácti lety v obrovských problémech a na pokraji vyřazení osmnáctek a dvacítek z elitní skupiny. Vzali to za správný konec a učili se od nás. Teď se vše obrací. Proto je dobré být otevřený a učit se.
