Tak jaké byly oslavy?
Fantastické, ale taky strašně náročné. Byly to těžké tři dny, během kterých jsme toho moc nenaspali. Stálo to ale za to, protože jsme byli první, kdo slavil na člunech. Tohle v Tampě nedělali ani v roce 2004, když vyhráli Stanley Cup poprvé. No a nakonec jsme skončili na fotbalovém stadionu, atmosféra byla neskutečná. Teď už si ale užívám zase klid.
Esence úspěchu Tampy má i českou stopu. Co rozhodlo o Stanley Cupu? |
Kdo byl největším tahounem oslav?
Asi Pat Maroon, který slavil Stanley Cup podruhé za sebou. Řádilo ale víc kluků. Třeba Nikita Kučerov na stadionu políbil majitele klubu, to byla sranda. Nejintenzivněji ale slaví mladí hráči jako Erik Čerňák. Ten teď bude asi dlouho odpočívat. Sice ještě nejsem starý, je mi 29 let, ale taky to už nedávám jako ve dvaceti.
Tampa má skvělý tým už delší dobu. Proč to vyšlo až teď?
Asi díky tomu, že jsme hráli líp jako tým z obrany. Nespoléhali jsme se jen na naše výborné gólmany. A taky nám pomohlo, že jsme uměli dávat góly. Máme dobré útočníky.
Který soupeř byl v cestě na vrchol nejtěžší?
Určitě Dallas, byl právem ve finále. Vlítl na nás v prvním zápase a prohrávali jsme. Ale musím přiznat, že hodně těžký byl i Columbus v prvním kole. Hlavně asi z psychického hlediska, protože nás v tom prvním kole naposledy vyřadil. Troufnu si říct, že nám hodně pomohlo, že jsme je vyřadili 4:1 na zápasy. Díky tomu jsme se hodně uvolnili.
Nebylo zvláštní slavit na stadionu bez lidí?
Já to s fanoušky nezažil, takže se mi to líbilo i bez nich. Ale je jasné, že s lidmi je to jiné. I tak to mělo své kouzlo, protože kolem sebe máte partu lidí, se kterými jste žil dva měsíce v bublině, řvete po sobě, fandíte si, zvedáte Stanley Cup...
Jak jste zvládal život mimo reálný svět?
Nebylo to nejjednodušší. V Torontu to ještě šlo, protože jsme tam měli všechno, co jsme potřebovali. Chodili jsme na fotbalový stadion, který byl s hotelem propojený, měli jsme tam tenisové kurty, bar, restaurace, všechno. Edmonton byl menší. Hotel byl krásný, ale směli jsme jen na malý dvorek, kde jsme si mohli dát kafe a to bylo všechno. Hotel byl propojený s halou a nic se tam nedalo dělat.
Jak odloučení nesli blízcí?
Asi jako my - museli jsme to skousnout. Věděli jsme, že tam můžeme být přes dva měsíce. Často jsme si volali a fajn, že už můžeme být zpátky s rodinami.
Hecovali jste se s Radkem Faksou?
Fíkuse jsem potkal, takže jsme spolu kecali, ale popichování nebylo. Jenom jsme si popřáli štěstí. Mrzelo mě, že kvůli zranění nemohl nastoupit, protože by Dallasu hodně pomohl.
Zvykli jste si postupem času na hraní před prázdnou halou?
Nejhorší byly první zápasy, nevěděli jsme, co od toho čekat. V hale je ticho, bylo to divné. Časem jsme si na to ale zvykli a nikdo si toho nevšímal. Přesto doufám, že další sezona začne normálně s fanoušky. Přál bych si, kdyby mohli chodit aspoň na polovinu zápasů.
Bláznění na člunech i na velkém stadionu. Jak Tampa slavila Stanley Cup |
Je šance, že se v době covidové objeví Stanley Cup v Česku?
Zatím nám říkali, že zůstává v Tampě, ale doufáme, že se situace změní a bude to jako normálně - tedy, že ho bude mít každý hráč na den ve své vlasti. Já se domů chystám co nejdřív, abych se viděl s celou rodinou.
A už vám říkali, jak to bude s novou sezonou?
Zatím toho moc nevíme. Někdo říká, že se začne na Vánoce, jiný na Silvestra nebo v lednu. Hlavně aby to bylo s fanoušky, to je nejdůležitější.
Vraťme se ještě k Tampě: může v době platových stropů u vás vzniknout dynastie, která se bude aspoň chvíli držet nahoře?
Já si to moc přeju, ale vím, že vedení musí kvůli platovému stropu udělat nějaké trejdy. Tampa má ale výborné mladé kluky, takže doufám, že se budeme držet nahoře hodně dlouho.
 |
Nebojíte se, že nucený odchod může potkat i vás?
Všichni chápeme, že je to byznys a že trejdy jsou na denním pořádku. Můžu to být já, Johnson, kdokoli. S tím se nedá nic dělat. Život bude pokračovat i tak.
Co říkáte na Honzu Ruttu, jak zvládl naskočit do play off?
Bylo úžasné, že jsem tam měl Rutiče a Čerňase. Máme super tým, ale když si můžete pokecat česky, tak je to speciální. Byli jsme pořád spolu, dali jsme si české pivo. Jsem rád, že Rutič nakonec nastoupil do finále a pomohl nám.
Musel jste ho povzbuzovat?
Neměl to nejjednodušší. Byl zraněný, nemohl s námi nic dělat a říkal, že se asi zblázní, když bude muset pořád jen posilovat. Hráli jsme ale fotbálek a playstation, abychom se rozptýlili. Jsem moc rád, že ho mám v týmu.
Vy jste dal během play off 11 gólů. Který byl nejdůležitější?
Asi ten proti Bostonu, protože padl v prodloužení. Takové jsou vždycky výjimečné. A nejhezčí byl asi ve finále, jak jsem objel beka.
