Polák na konci druhé třetiny domácího souboje s Floridou dostal dvouminutový trest za nebezpečnou hru vysokou holí. Hodně se rozčiloval, od začátku věděl, že se protihráče ani nedotkl, že ho ve skutečnosti do obličeje trefil odražený puk.
Nebylo mu to nic platné, musel putovat na trestnou lavici, byť se hodně rozčiloval.
„Hlavní rozhodčí celou situaci neviděli a ptali se čárových. Ti řekli, že jsem soupeře zasáhl hokejkou, tak jsem se trošku vytočil a začal křičet,“ popisuje Polák.
Brzy se však dočkal satisfakce. A to jen díky tomu, že se na obří kostce nad ledem celý inkriminovaný okamžik objevil v opakovaném záběru. Z něj bylo zřejmé, že sudí pochybili.
Pozitivní bylo, že svůj přehmat dokázali uznat. „Přijeli za mnou a řekli, že to nebyla vysoká hůl,“ vypráví Polák.
Stát se stejná věc v české extralize, Toronto by určitě hrálo v oslabení, protože opakování sporných momentů na kostce nad ledem je zakázáno kvůli tomu, aby zbytečně nekulminovaly emoce na tribunách.
Polák však říká: „Já jsem něco podobného ještě neviděl ani v NHL, protože rozhodčí se obvykle na opakované záběry na kostce nedívají. Měl jsem štěstí. Všichni můžou udělat chybu, tady se ukázalo, že chtějí udělat správný verdikt.“
Čestné rozhodnutí zaslouží uznání, na druhou stranu se ovšem nabízí otázka, jestli by se Polák zachovat stejně, pokud by byl postiženým. Tedy zda by se přiznal, že nedostal do obličeje hokejkou, ale pukem a vzdal se tak přesilové hry pro svůj tým.
„Vím, že je teď v Česku móda fair-play a že se o tom hodně píše. Je to těžká otázka. V utkání, kdy člověk potřebuje body a rozhoduje každá maličkost, si nejsem jistý. Nevím, jestli jsem takový chlap, abych zajel za sudím a řekl, že to nebyl faul,“ přiznává otevřeně.
Návrat po trestu
Polák se v sestavě Toronta objevil po odpykání dvouzápasového trestu za faul na Olivera Bjorkstranda. A byť musel zaplatit navíc pokutu 25 tisíc dolarů (v přepočtu zhruba 626 tisíc korun), nucená pauza mu nakonec přišla trochu vhod.
„Ruce a nohy mě při sledování zápasů trošku svrběly, na druhou stranu budu upřímný. Mám doma dvě malé děti a nebudu lhát, že jsem se trošku věnoval i jim. Moje starší dcera chtěla v době zápasu sledovat v televizi pohádku, tak jsem hokej ani moc neviděl,“ vypráví s úsměvem.
Pauza mu pomohlo ulevit si i psychicky, jelikož Toronto bojuje o postup do play-off a každý zápas je hodně vypjatý. Polák si však nestěžuje, naopak si současný stav užívá. Zvlášť když si dobře pamatuje těžší časy, během nichž se nebál kritizovat výkony týmu.
„Každý vidí, že je to úplně něco jiného než dřív, všichni mají úsměv na rtu a je to větší pohoda. Vyhrává se, tým se zlepšuje. Je vidět, že se dělá všechno pro to, aby se z mladých kluků vychovali vynikající hokejisti.“
Jakou roli v tomto procesu hraje Polák, jenž se jakožto jeden z nejstarších hráčů v týmu musí cítit tak trochu jako vůdce?
„Nějaké slovo mám, ale když tu máme devět nováčků, tak je to někdy těžký, protože nás většinou přehlasujou. Ale pořád se je snažím naučit základy, které jsem se učil jako mladý já. Snažím se udržovat tradice, ale každý rok je těžší a těžší.“
