V kapse má nováčkovskou smlouvu s Pittsburghem, kde se chystá oprášit někdejší slávu českých hokejistů. Dominik Simon je odhodlaný uspět. „Musíte věřit,“ říká brzy 21letý útočník.
Ale v Pittsburghu vás čeká obrovská konkurence.
Jsou tam hvězdy jako Crosby nebo Malkin, klub navíc získal další posily do útoku, ale já prostě musím věřit, že se mi povede prosadit se. Nekoukám, jak je ta šance velká. O třetí nebo čtvrtý útok se chci poprat. Nikdy nevíte, co se může stát, třeba mi pomůže nějaká náhoda. Jsem ale připravený i na variantu, že půjdu na farmu.
Dobrý dojem jste udělal na kempu nováčků, že?
Na něm jsem zástupce klubu přesvědčil, že se mnou mají podepsat smlouvu. Bavil jsem se s asistentem generálního manažera, s trenéry... Projednávali jsme, jak by to se mnou mohlo vypadat. Myslím, že mě berou vážně. Jako každého, koho podepíšou. Každému takovému hráči chtějí co nejvíc pomoct. Komunikace je perfektní.
Čemu připisujete, že jste Pittsburgh tolik zaujal?
Těžko říct. Asi mě měli v hledáčku už v Plzni, i když jsem tam moc bodů během sezony neudělal. A pak musím říct, že jsem měl štěstí, že jsem se dostal na mistrovství světa. To mi hodně pomohlo, i díky němu mě nakonec draftovali.
Jak to na vás v klubu zapůsobilo? Jak to tam funguje?
Je to tam neskutečné, cítil jsem se tam perfektně. Je to nejlepší liga na světě, takže je tam nejlepší a nejprofesionálnější servis. Byl jsem z toho unešený.
Co vás zaujalo nejvíc, když se tak rozplýváte?
Líbilo se mi tam vlastně všechno, hlavně, jak to tam fungovalo. Parádní byla posilovna, nadšený jsem byl, že máme každé ráno nachystané snídaně. Mají to tam zařízené tak, aby se člověk mohl soustředit jenom na hokej.
Češi mají v hokejovém Pittsburghu specifické postavení vzhledem k minulosti. Pocítil jste to?
Jo, určitě. Hodně lidí se se mnou bavilo o Jardovi Jágrovi nebo Martinu Strakovi. Dobře je tam znají a vědí, že to jsou super kluci. Češi mají díky nim i dalším hráčům, kteří v klubu působili, výborné jméno. I na Facebooku mě potěšil komentář, že jsem Čech, takže budu určitě dobrý hokejista.
A jak na vás zapůsobilo město, které si většina Čechů představuje jako jednu velkou fabriku?
Toho jsem se bál taky, protože jsem si přečetl, že je Pittsburgh město oceli. Na internetu jsem v podstatě žádné jiné odkazy nenašel. Ale realita mě hrozně moc překvapila. Mile, protože je to čisté město s krásným centrem, kde to žije. Je tam hodně míst, kam se dá jít. Navíc jsou ve městě všechny tři největší sporty: baseball, americký fotbal a hokej. Lidi tím žijou. Pěkný jsou i čtvrti okolo, stačil jsem toho poznat docela dost.
Jak jste na tom vůbec s angličtinou?
Docela v pohodě. Chodil jsem na jazykovou základku a pak jsem byl dva roky na anglické střední škole, kde jsem měl všechny předměty v angličtině. Třeťák, čtvrťák jsem tam ale bohužel nedokončil, protože jsem začal hrát za chlapy a už se to nedalo stíhat. Přestoupil jsem na jinou školu.
Po mistrovství světa jste měl nabídku i z Ruska. Bylo pro vás těžké dát přednost NHL, čili nejistotě?
Určitě to nebylo lehké rozhodnutí, protože nabídka z Ruska byla hodně dobrá. Ale vyhrálo to, že jsem chtěl odmala zkusit NHL. I když jsem to dlouho zvažoval.
V Česku se připravujete s Vladimírem Sobotkou, Tomášem Hertlem a Romanem Červenkou. Necháváte si od nich poradit, když všichni prošli NHL?
Jo, povídáme si. Když něco potřebuju vědět, tak se jich zeptám. Hertlík si začátky v NHL prošel nedávno, takže to má ještě čerstvé, Červus i Sob jsou na tom podobně. Radí mi všechno možné i kolem běžného života v Americe. Třeba jak se zabydlet a tak.
A už máte všechno vyřízené?
Řeším to, za chvíli pojedu zpátky do Ameriky. Nejdřív na kemp do Montrealu, kde jsem ještě nebyl a kde se asi potkám s dalšími českými hráči. Vím, že tam trénuje třeba Voráček s Hudlerem. A potom zamířím do Pittsburghu.
Dá se říct, že před sebou máte zlomový rok, který může změnit celý váš život?
Jéžiš, tyhle věci si vůbec nepřipouštím. Chci si to co nejvíc užívat. Dostal jsem šanci a nabídku z nejlepší ligy na světě, to se nestává každý den. Momentálně se snažím co nejlíp připravit na sezonu. Budu chtít ukázat, co umím, a uvidíme, jestli to bude stačit nebo ne.
