V Česku je dobrý hokej i život, tvrdí Slovinci z Hané. Sní o extralize

I Olomouc zasáhla vlna slovinských hokejistů. Zatímco extraligu si podmaňují Robert Kristan, Mitja Robar či Robert Sabolič, v hanáckém klubu v letošní sezoně spoléhali na trojici mladíků – Luku Kraighera (19 let) a bratry Aleše (20) a Matice Jekličovi (18), kteří sbírali body v juniorce a starším dorostu.

Matic Jeklič (v bílém) | | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

Spokojení byli všichni – mladí Slovinci si pochvalují vysokou úroveň hry i tréninků, trenéři zápal a temperament mladíků. Jako první se v klubu objevil v létě roku 2013 Luka Kraigher. Prsty v jeho příchodu měl Chorvat Slobodan Rusko, který v HC Olomouc působí jako mládežnický trenér. „Tehdy jsem jen věděl, že áčko v Olomouci je v první lize a že hrají dobrý hokej. Ale líbilo se mi, že můžu hrát v České republice,“ vzpomínal na začátky Luka Kraigher pro klubový web.

Odehrál celou sezonu a dobré reference na Moru si ve Slovinsku nenechal pro sebe. „Mluvili jsme s Lukou a také s Bobanem. Díky nim jsme sem mohli přijít. Je to tady výborné, dobrý hokej i všechno ostatní,“ vypráví Aleš Jeklič, starší z bratrů, kteří přišli do Olomouce před touto sezonou na doporučení svého kamaráda.

Anketa

Proč jsem odešel za hokejem do Olomouce?

Luka Kraigher 19 let, obránce, 39 zápasů (1+7)
Ve Slovinsku je málo klubů a hrát může každý, ale tady ne. Líbí se mi, že můžu hrát v Česku, jednou se chci hokejem živit. To, že je v Olomouci extraliga, je pro mě velká motivace.

Aleš Jeklič 20 let, obránce, 39 zápasů (3+9)
Je tu všechno. Dobrý hokej i život. Nejsem tu ani rok a docela se domluvím. Cítím se tu dobře. Kdybych měl šanci, rád bych tu zůstal. Nic mi tu nechybí, jen bych se někdy podíval domů.

Matic Jeklič 18 let, útočník, 43 zápasů (23+13)
Je to tu lepší než ve Slovinsku. Liga je těžší, hra rychlejší, víc se hraje tělem. Trenéři jsou tu velmi dobří, tedy alespoň co mohu srovnávat. Mohu se jich zeptat na cokoliv. Jsem moc vděčný za šanci, kterou jsem tu dostal.
 

Po půl roce mluví česky pomalu, ale ve větách. Příbuzný slovanský jazyk, díky kterému se dokážou rychle adaptovat, i to je jeden z důvodů, proč jsou Slovinci u nás populární. „Na začátku mi překládal Milan Ostřanský, ale říkali mi, že pokud nebudu umět česky, těžko tu budu moci hrát, tak jsem se naučil. Za půl roku jsem se naučil rozumět, a pak i trochu mluvit,“ vzpomíná Kraigher.

Oběma krajanům už pak s adaptací pomohl. A i když všichni tři Slovinci trávili hodně času spolu, přesto se v závěru sezony oba nováčci naší mateřštinou dorozumí. „Neměli jsme žádný problém. Nejblíž mám sice k Maticovi a Lukovi, ale snažím se mluvit se všemi v týmu,“ prozradil Aleš Jeklič.

Sousedé Anžeho Kopitara

Hokejová kvalita Slovinců roste. Národní tým se před rokem probojoval do čtvrtfinále olympiády, Anže Kopitar je zářivou hvězdou v NHL. Ostatně s Kopitarem pojí bratry Jekliče rodiště. „Jsme ze stejné vesnice Hrušica, je u nás velmi slavný. Když přivezl Stanley Cup, byl jsem se samozřejmě podívat,“ vzpomíná Matic Jeklič.

Pod vrcholem rostoucí pyramidy slovinského hokeje ale nejsou pevné základy. Země s tisícovkou registrovaných hráčů nemá vlastní kvalitní ligu, o mládežnických soutěžích ani nemluvě. I proto je pro mladíky zpod Alp Česko dobrou adresou. „Je to tu lepší než ve Slovinsku. Rychlejší, víc se hraje tělem, liga je těžší než u nás a je tu hodně týmů,“ pochvaluje si Matic Jeklič. Přitom oba s bratrem i Lukou Kraigherem pocházejí kousek od Jesenice, města, které má hokejový zvuk i u nás.

Jediný poloprofesionální klub v zemi ale působí až ve druhé rakouské lize. „Na Slovinsku je to s hokejem špatné. Loni jsem tam hrál za áčko a juniorská liga tu má lepší kvalitu než ve Slovinsku áčko,“ vypráví starší z bratrů Jekličů. „Tady je všechno – dobrý hokej i život. Nejsem tu ani rok a docela se domluvím. Cítím se tu dobře, rád bych tu zůstal,“ dodává.

Domů se dostanou jen párkrát za rok, ale i to kvůli možnosti hokejově povyrůst vydrží. Ostatně autem je to do Jesenice šest hodin, a když nemohou jet sami, zajedou si potomky zkontrolovat rodiče. „Táta se přijel třikrát čtyřikrát podívat. Hrát v Česku nám určitě nerozmlouval, sám hrál hokej v Rakousku za Villach. Bylo to naše přání, abychom se mohli zlepšovat. Jsme vděční za šanci, kterou jsme tu dostali,“ přiznává čerstvě osmnáctiletý Matic Jeklič, který kvůli hokeji odsunul i školu. Po skončení sezony ho proto čekají zkoušky.

Touží být profesionály

Rodiče však mohou být klidní, slovinští mladíci mají srdce i hlavu plnou jen hokeje. „Většinou po tréninku jdu ještě do posilovny, žádný jiný sport raději nedělám. Někdy se jdeme podívat do města nebo do Šantovky,“ popisuje Aleš Jeklič. Na tréninku se podle koučů snaží využít každý okamžik k tomu, aby se něco nového naučili. Pravidelně navštěvují i zápasy áčka.

„Chodím se koukat. Je to rychlý hokej a moc se mi líbí. Mora teď má těžké období, je to škoda,“ mrzí Matice, který v sobotu se starším dorostem rozehrál semifinále extraligy proti Třinci. Všechny tři žene touha, jednou si hokejem vydělávat. Luka Kraigher i Aleš Jeklič už budou příští rok pro juniorku staří, Matic tak může v Olomouci osiřet. „Mým cílem je hrát nějakou dobrou evropskou ligu. To, že je teď extraliga i v Olomouci, je pro mě velká motivace,“ přiznává Luka Kraigher. Zatím však od Mory nabídku nedostal, stejně jako Aleš Jeklič.

„Ještě nevím, kde budu hrát. V Olomouci to asi nepůjde, takže buď tu v první lize, nebo se vrátit do Slovinska. Ale my máme jen jeden profesionální tým a tam jít nemůžu,“ popisuje starší z bratrů.

Jsou divocí, pracovití a přinášejí balkánskou chuť

Slovinské trio si v Olomouci nemohou vynachválit. Dobří bruslaři, pracovití a díky slovanskému poutu rychle zvládají řeč. „Přinášejí sem balkánskou chuť. Jsou divocí, trochu hůř zvladatelní na ledě, ale v hokeji jsou agresivní, mají tah na bránu. Jsou vhodným doplňkem do naší hokejové školy,“ oceňuje hlavní trenér mládeže v HC Olomouc Kamil Přecechtěl.

Navíc neváhají jít v osmnácti do cizí země jen kvůli hokeji.
To je na nich hodně vidět. Přišli sem s tím, že se chtějí zlepšit, prosadit, a proto taky tréninky i všechno ostatní dělají naplno, nadoraz. Je na nich vidět chuť, a to je přínos pro ně i pro nás.

První přišel před rokem Luka Kraigher, jak jste se k němu dostali?
Máme v klubu trenéra Slobodana Ruska, který pochází z Chorvatska a má v této oblasti dost kontaktů. A u nás doplácíme na období, kdy se lidé honili spíš za tím, aby něco získali, než aby dělali děti. Takže je teď málo hráčů, nahrazuje se to cizinci a jedna z voleb padla i tímto směrem. A zatím jsme na tom neprohloupili.

Jak byste trojici Slovinců hokejově charakterizoval?
Jsou neskutečně pracovití, výborní bruslaři a slušně jsou na tom technicky. Bohužel, a to je vidět i v mezinárodním hokeji, jsou divocí, hodně lítají za pukem a je těžké je udržet v herní disciplíně. Nemluvím o hokejové disciplíně, ale spíš si na ledě nedrží své místo. Nicméně pracují na tom, hodně se zlepšují.

Může to některý z vaší trojice dotáhnout až do extraligy?
Každý to může dotáhnout do extraligy, když na sobě bude pracovat.
Předpoklady mají, ale je to i otázka štěstí, mít mužstvo, které si vás vezme, či na spoluhráče. Je toho strašně moc, předpoklady ale mají.

Jak zapadli do českého kolektivu?
 Naprosto bez problémů. Bráši Matic s Alešem jsou trochu uzavřenější. Luka víc komunikuje, ale všichni jsou naprosto bezproblémoví.

Budete stát o to, aby u vás hráli i příští rok?
U nás cizinci nesmí hrát v juniorské extralize na výjimku, takže Luka a Aleš u nás musí skončit. Tedy pokud se nedomluví s áčkem Mory. U Matice chceme, aby v Olomouci pokračoval.