„Vrátili jsme se do mládí. Jsme aspoň za tento led rádi, byť jsou to samozřejmě pouze náhradní podmínky,“ říkal ve středu trenér Sparty Josef Jandač. Jeho tým sem přijel po osmé ráno, u mantinelů se profesionálové dooblékli a vzhůru na led.
Josef Jandač sklízí listí z ledu v Dobříši na tréninku Sparty.
Podobně sem míří také extraligoví hokejisté z Mladé Boleslavi a Plzně i ti prvoligoví ze Slavie a Kladna. K hledání azylu je donutilo přísné epidemiologické nařízení – profesionální sportovci sice mohou na rozdíl od amatérů trénovat hromadně, jenže pouze venku. Zimáky – tedy jejich domovské prostředí – jsou všem bez výjimek uzavřeny.
Za hranice na trénink
To mimochodem řadu funkcionářů, trenérů i hráčů – nejen v hokeji – štve. Zvlášť ale právě v extralize, kde už tři čtvrtiny hokejistů a realizačních týmů covidem prošly, to postrádá logiku. „Zrovna náš tým je téměř celý promořený, tak nevím, jaké nebezpečí by nám na zimáku hrozilo,“ míní Jandač. „Nicméně opatření dodržujeme.“
Třeba i to, že po tréninku se nesmí do společných šaten a sprch. Právě to odradilo od cest do středočeské Dobříše tým z Hradce Králové. „Neumím si představit, že by hráči dojížděli dvě a půl hodiny ve výstroji tam a poté zpocení zase zpátky,“ uvedl pro klubový web generální manažer Aleš Kmoníček.
A tak se Mountfield rozhodl pro německou variantu. Od pátku do neděle se ubytuje na Božím Daru, odkud bude vyrážet k tréninkům do sousedního Německa. Podobně se do polské Swidnice v pátek vydají Pardubice. A k severním sousedům jezdívá trénovat i Třinec.
 |
Hráčům však stačí doma nasednout do aut a po deseti minutách vystoupit na zimáku v polském Těšíně. Místní jim i vylepšili led, protože v hale dosud trénovali jen krasobruslaři, a tak nebyl připraven na hokejovou zátěž.
„Byli jsme čtrnáct dnů v karanténě, a kdybychom měli být další tři týdny mimo led, tak by to pro nás bylo devastující směrem k dalšímu průběhu sezony,“ uvedl trenér Václav Varaďa.
Extraliga zatím optimisticky věří v restart v polovině listopadu, a tak se i mnohé jiné kluby, které zatím trénují kondici na vzduchu, už poohlížejí po zahraničních možnostech. Zvlášť ty z příhraničních oblastí, jako jsou České Budějovice, Litvínov, Karlovy Vary či Vítkovice.
Nicméně je jasné, že je to drahý špás a za nynější situace další utrácení peněz z napjatých rozpočtů. I šéf Komety Libor Zábranský přiznává: „Dojíždění na nejbližší venkovní led nebo na stadion do zahraničí pro nás teď nemá ekonomickou ani sportovní logiku.“
Aspoň jsou na ledě
A tak v Brně trénují individuálně, podobně jako v Olomouci, kde mají dokonce tréninky online, či ve Zlíně. Ani tam neplánují vyrazit do zahraničí. „Pokud neznáme termín restartu, nedává to žádný smysl organizačně ani finančně. Kluci hokej nezapomenou, je to pro ně rutina. Pokud se vrátí hokej, tak nadšení a chuť tu nerozehranost přebijí,“ říká zlínský kouč Robert Svoboda.
Třeba jejich prvoligoví sousedé ze Vsetína poptávali možnost tréninků na Slovensku, jenže vzhledem ke covidovým číslům tam teď české skupiny nejsou vítány s otevřenou náručí. Navíc nikdo teď příliš – zvlášť po středečním zpřísnění – netuší, kdy vláda povolí otěže.
Hokejisté Plzně na tréninku v Dobříši se museli vyrovnat i se sluníčkem.
A tak je možné, že vracet se do klukovských let nebudou jen mančafty dojíždějící do Dobříše. Vítkovice mluví o možnosti připravovat se na kluzišti v Bruntále, byť tu zatím není vyrobený led. V Dobříši je hotov i díky tomu, že tu před rokem namontovali nové chladicí zařízení. Zvládá připravit kvalitní plochu do plus 10 stupňů, ve středu odpoledne však bylo víc, a tak si musí týmy mnohdy přivstat. Třeba Mladá Boleslav vyrážela do 110 kilometrů vzdálené Dobříše v úterý už v šest ráno.
Gólmani si zase stěžují, že svítící slunce se odráží od plochy a oni se složitě soustředí. Hůř se orientují, protože chybí namalovaná brankoviště. Ale aspoň jsou na ledě...
