V neděli v Liberci si Maxwell připsal osobní rekord v české nejvyšší soutěži. Bílí Tygři na něj totiž vyslali 62 (!) střel, z nichž pustil jen dvě. Především jemu tak Pardubice vděčí za těsnou porážku 1:2.
Maxwell nicméně odmítá, že by sám zabránil debaklu. „Na ten zápas nelze nahlížet jenom podle počtu střel,“ říká. „Myslím, že náš tým hrál slušně, tvrdě makal, ubránil spoustu oslabení... Také jsme nastoupili v mladší sestavě. A mladí hráči se předvedli parádně. Třeba (obránce) Nedbal je úžasný, útok mladíků (Voženílek, Tomášek, Poulíček) je také skvělý. Na utkání v Liberci bych našel spoustu pozitiv,“ konstatuje 24letý brankář.
Vybavíte si, kdy jste naposledy čelil tolika střelám soupeře jako v Liberci?
V juniorce jich na mě jednou letělo 65, ale to utkání se dvakrát prodlužovalo. Nikdy se to nestalo v normální hrací době.
Podal jste výkon, za který by se nestyděli ani komiksoví superhrdinové od Marvela...
Zápasy tohohle typu jsou pro mě snazší, než když jsme hráli třeba proti Zlínu nebo Olomouci. Když na vás míří víc střel, vtáhne vás to víc do hry. Abych byl upřímný, jsem radši, když jich na mě jde čtyřicet, než aby jich bylo jen dvacet. Jsem pak víc v rytmu, můžu hru víc kontrolovat. Buď ji přeruším, nebo se naopak postarám o rychlou rozehrávku. Ale když je střel jenom dvacet, polovina z nich jsou velké šance brejky a jako sólové úniky a vy navíc nejste zahřátý... Ovšem souvisí to i s hlavou - s rostoucím věkem jsem přece jen schopný se při nízkém počtu střel lépe soustředit. Rád hraju pukem stejně jako obránce, také to mě udržuje v pohotovosti.
Byl jste po zápase hodně vyčerpaný?
Byl jsem unavený, ale snažil jsem se průběžně doplňovat energii a poctivě pít. Tak trochu jsem tušil, že by proti nám mohli mít hodně střel, protože jsme hráli s mladším kádrem. Ale kluci odvedli výtečnou práci, chyběl nám jen gól k tomu, abychom vyrovnali.
Přes vaše obdivuhodné představení a obětavost spoluhráčů jste prohráli, takže musíte být zklamaný.
Jenom za dřinu body nejsou. Ale musíme si z toho zápasu odnést to dobré. Jdeme správným směrem, zlepšujeme se s každým dalším utkáním. S Olomoucí náš tým ukázal, že se nevzdává, když se do něj dokázal vrátit. Jakákoli výhra je pro nás ohromně důležitá. Na tréninku do toho dáváme maximum, trenéři nás na zápasy důsledně připravují. Ale všechno chce čas.
Co byste řekl o nejbližších protivnících, jimiž budou mistři z Litvínova?
V extralize jsou všechny týmy dobré, moc nezáleží na tom, kde a s kým zrovna hrajeme. Každý se snaží, všude jsou nějací kvalitní hráči. Musíte být zkrátka připravený na kohokoliv.
Přesto zřejmě nepočítáte s tím, že byste byl pod takovou palbou jako v Liberci, ne?
Kdybychom neměli tolik vyloučených, vypadalo by to tam jinak. Pokud se toho teď vyvarujeme, rozhodně by se nic podobného nemělo opakovat. Liberec má hráče, kteří v přesilovce raději střílejí, než nahrávají, promítlo se v tom víc věcí. Ale jak jsem řekl, kluci bojovali celý zápas, sehráli výborně oslabení. Podle mě jsme si zasloužili minimálně bod.
Základní část soutěže se blíží ke své půlce. Už jste se v Pardubicích dokonale zabydlel?
Miluju je. Zrovna tu byli moji rodiče a povídali, jakou mám kliku, že jsem právě tady. Ze všech míst, kde jsem hrál, se tu cítím nejvíc jako doma. Pardubice jsou fajn město, nemůžu o nich říct nic špatného. Mám rád zdejší lidi, všichni jsou moc milí a nápomocní. A naši fanoušci jsou neuvěřitelní, což ostatně ví celá liga. Klub je super, Dušan (manažer Salfický) taky. To samé platí o generálním manažerovi, o našich trenérech, kouči gólmanů. Baví mě s ním spolupracovat. V týmu spolu všichni výborně vycházíme, což je základní předpoklad každého úspěšného mužstva. Je tu zdravá konkurence. Jsem velmi šťastný, že tu mohu být.
Taky si náležitě užíváte rozlučky po vítězných zápasech...
To ano. U nás v Kanadě to není úplně běžné, kdybyste to zkusil, nejspíš vyprovokujete nějakou bitku (úsměv). Ale tady to patří k hokejové kultuře. Je to zábava, předtím jsem to nikdy nezažil. Táta mi říkal: Páni, tady je na stadionu pořád tolik fanoušků! A jak jsou hluční! Je nádhera před nimi hrát, každý zápas je jako rozhodující sedmý zápas v play-off.
Kde v Pardubicích bydlíte?
Zhruba pět minut autem od centra (na Dubině), mám tam vynikající sousedy, Novákovy. Sice nemluví dvakrát dobře anglicky, ale nějak se dorozumíme. Jednou mě pozvali k sobě na večeři, bylo to výborné. Nemohl bych si přát lepší lidi vedle v domě.
Jak trávíte volný čas?
Popravdě spíš jenom relaxuju. A taky rád vařím. Občas se podívám do města, je tu spousta krásných míst.
Už jste v kuchyni něco chystal i pro svoje spoluhráče?
Možná někdy v budoucnu, kdo ví. Ale kluci většinou jedí jiné jídlo, než mám rád já. Brambory a knedlíky, na to si moc nepotrpím.
Co tedy vaříte?
Držím docela přísnou dietu (bezlepkovou). Nejím brambory, z masa jenom kuřecí, krůtí a ryby. Dělám si to, na co mám chuť. Mám rád třeba italské jídlo. Kromě toho zbožňuju burákové máslo, to je moje oblíbená pochoutka.
Českým jídlům se tedy z principu vyhýbáte?
Jak už jsem předeslal, nejím je často. Ale jsou velmi chutná, i když ne moc zdravá. Dobrá je svíčková.
