Na rozhodující zápas ještě hráči odjížděli uvolnění po třetí domácí výhře a namotivovaní na postup mezi nejlepší čtyři. Prohráli však až neuvěřitelně vysoko 1:8.
Mužstvo dvou tváří
Tímto hrubě nepovedeným vystoupením Dynamo přišlo o další účinkování v letošním ročníku play off - ale rozhodně nejen jím.
Z domácího stadionu Dynamo dokázalo udělat nedobytnou pevnost. Vyhrálo zde všechna tři utkání série a předvádělo skvělý hokej „jako za starých časů“: zajištěná obrana, tvrdost, obětavost, poctivá práce v předbrankovém prostoru... Zkrátka pardubickému fanouškovi nic nechybělo.
Venku se ovšem Pardubice od druhého zápasu prezentovaly naprosto odlišnou hrou. Navzdory tomu, že před každým přesunem do slezské metropole se jejich hráči dušovali, že budou hrát pořád stejně.
Snad jedinou výjimkou, kdy se tak nestalo, bylo hned úvodní čtvrtfinále. Dynamo do zápasu vlétlo, velkou část zápasu bylo lepším mužstvem, ale nakonec selhalo v nájezdech. Kdyby Východočeši tento duel zvládli, celá série by se možná vyvíjela úplně jinak. Jedním ze základních předpokladů pro úspěch ve vyřazovací části je totiž dovoz výher ze hřiště soupeřů. Ne každá série se totiž protáhne na sedm duelů a jednomu z týmů nabídne v rozhodující chvíli výhodu domácího prostředí...
Nadšené mládí nestačilo
S neschopností Dynama vyhrávat venku se pojila další věc: ukázali se možná noví hrdinové. Čtyřikrát se prosadil mladý Matěj Beran, třikrát zvedl ruce nad hlavu Martin Kaut, jenž vyhlíží letošní draft NHL, jenže mlčely nejvýraznější opory letošní pardubické party - Petr Sýkora a Rostislav Marosz.
Jejich 28 gólů v základní části sice Dynamo dostalo do čtvrtfinále, ale v rozhodující fázi sezony, kdy je každý gól extrémně důležitý, oba vyšli střelecky naprázdno. Nijak výrazně je nezastoupil ani kapitán Rolinek, který oproti třinácti zásahům v dvaapadesátikolovém maratonu zapsal ve čtvrtfinále pouze jeden gól.
Na obranu mistra světa z roku 2010 zase ale nutno dodat, že jeho úloha byla někde úplně jinde. Namátkou: kdo jiný by dokázal bez hokejky tak bravurně odbránit oslabení tři na šest jako tenhle všem známý dříč ve třetím duelu série? To zůstane fanouškům v paměti hodně dlouho.
Dynamo sice zakončilo sezonu ostudným debaklem, ale příliš zklamaný v jeho organizaci nemůže být nikdo. Vždyť kdo by si loni v září tipnul, že parta kolem Holaně bude v březnu ve čtvrtfinále trápit boháče z Třince až do sedmého zápasu?
