Jeho rukama prošla většina hráčů, kteří v pardubickém a nezřídka i světovém hokeji něco znamenali. Poskládal dohromady famózní lajnu Martinec-Novák-Šťastný, objevil talent dřímající v gólmanu Dominiku Haškovi. Horymír Sekera starší je pojem a jeho někdejší kolegové, svěřenci i hokejoví fanoušci na něj budou vzpomínat jenom s úctou.
Vladimír Martinec, Jiří Andrt i Sekerův syn Horymír patřili do jeho týmu, který pro Pardubice v roce 1973 vybojoval vůbec první mistrovský titul. „V dorostu vybudoval mužstvo, které pod ním později vyhrálo nejvyšší soutěž,“ říká Martinec, jejž si Sekera starší kdysi vyhlédl při jednom z krajských dorosteneckých finále a zpočátku s ním zacházel jako s vlastním.
„Hodně mi pomohl, nikoho jsem tu neznal. Pro pardubický hokej znamenal hodně; přišel s jinými metodami, byl to tvrdý kouč. Nikdo neměl problém ho respektovat,“ pokračuje Martinec.
Na nějaké „pofňukávání“ na tréninku nebyl Sekera starší zvědavý. „Vždycky řekl: Co bolí, to sílí,“ líčí s úsměvem kapitán prvních mistrů Jiří Andrt, jenž ještě loni chodil společně se Sekerou na extraligové zápasy.
„Měli jsme permanentky vedle sebe, hokej jsme vždycky probírali. Míra byl vynikající člověk. Nebyl to nějaký vysokoškolsky studovaný trenér, ale měl cit pro hráče a pro hru. Dovedl z nás vymáčknout maximum,“ konstatuje Andrt.
Svého syna Horymíra Sekera starší naučil lásce ke sportu a platí to i pro ostatní mužské členy rodiny - hokej hrají i jeho pravnuci.
„Děkuju mu za to, čeho jsem dosáhl. Jsem hrdý, že jsem měl takového otce,“ říká Sekera mladší, jenž především v dorosteneckém věku pociťoval tátovu drsnou trenérskou ruku ještě výrazněji než ostatní.
„Doma to byl úplně normální člověk, byla s ním legrace, byl oblíbený. Na zimáku se prezentoval jinak. Tam byl neústupný, na některé hráče až brutální. Ale tímhle přístupem ke svému trenérskému povolání zanechal na spoustě hráčů velkou stopu. Řada kluků mu musí být vděčná, že pak díky tomu hráli ligu,“ míní Sekera mladší.
Z pozdější generace jeho otec výrazně ovlivnil i kariéru brankáře Dominika Haška nebo útočníka Jiřího Šejby, s nimiž jako trenérský asistent slavil titul v roce 1987.
„Pod panem Sekerou jsem hrál v juniorech i v áčku. V ničem nehledal vědu. Byl velmi přímý, když bych to chtěl říct lidově, tak se s ničím nes... Ani s hráči, ani s rodiči. Byl to velmi férový člověk, to jsem na něm vždy obdivoval, a proto si ho vážil,“ říká Hašek.
Šejba souhlasí. „Škoda takových lidí. Měli jsme k němu respekt, nepáral se s tím a řekl to na plnou ‚hubu‘. A o to jde,“ soudí Šejba.
Sekera starší odehrál za Pardubice 319 ligových zápasů a 386 jich zvládl jako trenér. Hokej byl vedle práce zároveň jeho hobby. Ne nadarmo je pod stropem Tipsport areny zavěšená plachta s jeho jménem.
Poslední rozloučení s Horymírem Sekerou starším se uskuteční ve čtvrtek 10. září v 10.30 v obřadní síni pardubického krematoria. „Byl bych rád, kdyby se s ním hokejová veřejnost a přátelé přišli rozloučit. Budu šťastný, když to děda z nebe uvidí,“ řekl jeho syn Horymír Sekera mladší.
