Na první pohled jste se vůbec nezměnil. Jak se udržujete po konci kariéry?
Snažím se, protože jsem na mnoha případech viděl, že klukům po konci kariéry šla váha hodně rychle nahoru. My hokejisti jsme zvyklí hodně jíst, i já jím dost a ještě k tomu mám rád pivo. A když se nehýbete, tak je to špatný. Chodím teď hrát dvakrát týdně hokej, do toho hraju tenis, který teď vede nad golfem. Ten můžu hrát, i když budu starej. Hejbat se musím, protože na to pivo minimálně třikrát v týdnu bohužel jdu.
Takže sportujete kvůli tomu, abyste mohl jít na pivo.
Mně pivo chutná desetkrát víc, když sportuju. Neříkám, že si ho dám jenom po sportu, ale - co si budeme povídat - po sportu vám chutná víc.
„Sportuju, abych mohl na pivo. Hejbat se musím, protože na pivo minimálně třikrát v týdnu bohužel jdu.“ |
Na Floridě, kde trávíte půl roku, hokej nehrajete?
Ne, to vůbec. Chodím do Letňan s Růčou, Žemlou, Vejbou, Vlasym... To je takovej bejvalej nároďák.
Jak se cítíte na ledě oproti dřívějšku?
Jasně, že to už není jako dřív. Ale když jdu dvakrát po sobě úterý, čtvrtek, úterý, čtvrtek, tak se cítím supr. Jak vynechám, tak je to špatný.
Už je to delší dobu, co jste skončil. Pořád se vám po hokeji stýská?
Po hokeji mi bude trošku smutno asi pořád. Taková je realita. Chvíli po konci jsem nějakou dobu přemýšlel, jestli se nevrátím, aspoň třeba na půlku sezony. Ale teď už to asi není na pořadu dne. Neříkám, že by to nešlo, ale člověk by se tomu musel hodně podřídit. A to si už nedokážu představit.
Loni si to úplně říkalo jít do Litvínova za Martinem Ručinským, viďte?
Jo jo, to ještě bylo na spadnutí. Ale měl jsem operaci kolena, sice menisku, což není velký zákrok, ale nechtěl jsem být ruční brzda mančaftu. Aby se čekalo, než se rozehraju.
Takže rozhodnutí bylo na vás?
Jo, jasně. Rozhodl jsem si to sám. Ono to ani jinak nešlo.
Nemrzelo to zpětně, když Litvínov vyhrál titul?
Takhle to nejde brát. To mohlo dopadnout úplně jinak. Bylo by to parádní, ale při rozhodování takhle nepřemýšlel.
Pak přišla sezona Liberce, kde jste strávil spoustu let. Jak jste to prožíval?
Kluci odehráli parádní sezonu a klobouk dolů. Už nákupy v létě byly perfektní - od brankáře, přes obranu až po útok. Byl to Liberec proti zbytku extraligy. Neměli konkurenta.
Byl jste titul oslavit v Liberci?
Ne, já jsem byl v Miami. Samozřejmě jsem to ale sledoval na dálku.
S majitelem klubu Petrem Syrovátkem jste se po návratu do Česka už setkal?
Ne, ještě jsme se neviděli, ale máme to v plánu.
Mnohokrát se říkalo, že byste se v Liberci mohl nějakým způsobem zapojit do dění. Posunula se tahle myšlenka nějak?
Momentálně to není na pořadu dne. Pořád jsem v uvozovkách spolumajitelem klubu, ale nerozhoduju absolutně o ničem. Ani bych to nechtěl, protože by to nebylo fér. Na dálku nemůžete dělat chytrýho. Ten člověk u toho musí být a nést zodpovědnost. Ale Petr se mě ptal na názory.
Dovedete si představit, co byste v budoucnu mohl dělat? Měla by ta role být funkcionářská, manažerská? Nebo máte ambici trenérskou?
Hypoteticky to není vyloučené, ale momentálně ne. Do budoucna mě funkce, která se bude týkat chodu mančaftu, zajímala a bavila. I trenéra bych si dovedl představit.
Na trenéra jsem se ptal i z toho důvodu, že Slavomír Lener nastavil na svazu filozofii zapojování bývalých hokejistů. Cítíte, že jste jeden z hráčů, který by mohl další generaci něco předat?
Tohle je dobrá myšlenka, byť neznamená, že každý bývalý hokejista bude dobrý trenér. Ale hráče potřebujeme, aby to hokeji vrátili. Hlavně aby poskytli své zkušenosti. Vždyť třeba pan Hlinka nebo Růža měli know-how, který některým trenérům chybí. To v knížkách nenajdete. Zkušenosti jsou k nezaplacení.
„Byl jsem za Džegrem v kabině, ale Jarda je na úplně jiný vlně. Co já? Ráno vstanu, jdu na loď nebo na golf a jsem na South Beach. Jarda je úplně někde jinde: má trénink, pak si dá oběd a jde si na tři hodiny lehnout. Ten je v úplně jiným vagónu.“ |
Chodil jste letos na Floridě na hokej?
Byl jsem párkrát. Ale já bydlím na South Beach a hala je bohužel na druhé straně města. Já si kolikrát zápas užiju víc u televize. Sice tam letos začalo chodit i víc lidí, ale loni přišlo jenom sedm, osm tisíc a atmosféra je tam oproti jiným klubům v NHL o dost horší. Když jde člověk přímo na hokej, tak si chce užít i atmosféru. Tu v televizi nemáte.
Nakolik se návštěvnost zvedla díky Jágrovi?
To je spojený s výkonností týmu. Ta je hlavní. Florida není Montreal. Ten může být dvacet bodů mimo play-off, ale budou mít každý zápas vyprodáno. To prostě na Floridě není. Tam musíte mít výkonnost a stejně tam nebudete mít takovou atmosféru jako v New Yorku nebo v Chicagu. Chybí tradice. Tam na hokej přijde padesát procent lidí, kteří jsou na Floridě na návštěvě. Ale hrát na Floridě má i své plus - počasí. V Montrealu máte minus 25, tak tam prohrajete, ale přijedete domů a máte 20 stupňů, po tréninku si zahrajete golfíček, jdete se vykoupat do moře... Člověk nemůže mít zase všechno.
S Jágrem jste se na Floridě stýkali?
Ne. Byl jsem za ním v kabině, tak jsme kecali, ale Jarda je na úplně jiný vlně. Co já? Ráno vstanu, jdu na loď nebo na golf a jsem na South Beach. Jarda je úplně někde jinde, má trénink, pak si dá oběd a jde si na tři hodiny lehnout. Ten je v úplně jiném vagónu.
Jaromír Jágr a Petr Nedvěd při společném focení české hokejové reprezentace na OH v Soči
Blíží se Světový pohár a když se člověk podívá na soupeře, tak aby se bál, jak to dopadne. Co říkáte?
Toho se já nebojím. Neříkám, že všechno vyhrajeme, ale nebojím se, že bychom dostali řachy. Naše obrovská výhoda bude, že tam nejedeme vyhrát. Nehraješ na patnáct, dvacet zápasů. Do Nagana taky Češi nejeli vyhrát. Samozřejmě nemůžeme tehdejší mančaft srovnávat se současným, hlavně jsme v Naganu měli bráničnickou zeď a Hašana. Samozřejmě máme dobrý gólmany i teď, ale asi těžko můžou vychytat turnaj jako on. Výběr Evropy je hratelný, to je pro nás klíčový zápas. Že porazíme Kanadu, tomu bych moc nevěřil. Ale i když Amerika bude skoro stejně silná jako Kanada, tak můžeme překvapit. Amerika je mužstvo, který můžeme potrápit. Můžou mít zápas blbec a nám vyjde všechno včetně brankářů. Hlavně tlak bude na ně, ne na nás. Musí nám jít taky přesilovky. Ty Kanaďani i Američani bohužel umějí zahrát.
Mluvíte ze zkušenosti z olympiády v Soči?
Taky. I silnějšího soupeře nemusíte pustit při hře pět na pět do větší šance. Proto budou rozhodovat přesilovky. A vy je musíte využít, protože jinak moc šancí dát gól mít nebudete.
Čechů v NHL ubývá a nevypadá to, že by se trend obracel. Jste optimista?
Uvidíme. Nějací mladí tam jsou. Samozřejmě se nevrátí roky, kdy tam Čechů bylo nejvíc ze všech Evropanů. Tomu je na hodně, hodně dlouho konec. Teď jsou trend Švédové, Finové a Rusáci. Musí přijít nějaké výsledky.
Martin Ručinský po konci kariéry říkal, že si s vámi chce udělat golfovou dovolenou. Už proběhla?
Zatím ne, ale to se dá vždycky zrealizovat. Bavili jsme se, chtěli jsme jet do Skotska. Těch nádherných hřišť jsou mraky.
