Čistě teoreticky je tak bývalý bek Sparty a Lva, nyní hráč švédského Örebro, v hokejové reprezentaci adeptem na vůdčí roli. Ve 23 letech? „Kdepak, jsou tu starší kluci,“ brání se Krejčík. „Necítím se jako žádný veterán ani vůdce. Je to spíš úsměvné - a upřímně, ani jsem to nevěděl. Sám si starty nepočítám.“
Svým způsobem je tak Krejčík symbolem týmu, jemuž dal kouč Růžička důvěru pro turnaj ve Finsku. Týmu mladého, rychlého, čekajícího na příležitost.
„Těžké to na Karjale určitě bude,“ ví obránce, ale rychle dodává: „Zkušeností tolik není, ovšem věřím, že mladá krev má taky něco do sebe. Všichni se budou chtít předvést. Když budeme plnit to, co máme, můžeme uspět. Určitě máme šanci.“
On sám ji znovu dostává poté, co zvláštně přišel o letošní světový šampionát v Bělorusku. „Stalo se,“ nechce se mu příliš připomínat tehdejší situaci - Růžička chtěl Krejčíka dodatečně povolat, jenže ten už byl na exotické dovolené. „Chtěl jsem si co nejrychleji odpočinout, abych se co nejrychleji mohl chystat na novou sezonu,“ vysvětluje teď. „Člověka to mrzí, ale život jde dál. Šance bude zase.“
Ano, rovnou ve vlasti! Mistrovství světa 2015 v Česku a Ostravě, to je tahák.
„Je to ještě daleko, ale stejně se nad tím člověk někdy zamyslí,“ přiznává Krejčík. „Taková akce doma jen tak nebude. Budu se snažit udělat maximum, abych se tam objevil.“ Což při obřím zájmu o lístky de facto znamená být v nominaci. „Přemýšlel jsem, jestli si lístky koupit, ale už to asi nejde, co? Můžu jedině hrát.“
Pomoci by mu k tomu mohl i přesun do švédské ligy. Krejčík si spolu s dalšími hráči ze Lva Praha po senzační jízdě do finále KHL a následném nečekaném krachu musel hledat nového zaměstnavatele. A v Örebro je spokojený.
„Zaplaťpámbů spokojenost. Snad to tak bude pokračovat,“ přeje si. „Ze začátku jsem si zvykal, přece jen je švédská liga o něčem jiném. Taktika se dodržuje trochu víc, hodně se brání. Ale troufám si říct, že už jsem si zvykl.“
A ještě kvůli jedné věci je momentální „mazák“ národního týmu hodně spokojený. Kvůli víře, že mu výkony v Elitserien pomohou do vysněné NHL.
„Podle mého názoru je do zámoří blíž ze švédské ligy než z KHL,“ srovnává. „Když se podíváme na to, kolik Švédů hraje v NHL a kolik jich tam prošlo z domácí soutěže... Je to hodně dlouhá cesta, ale pořád se snažím věřit, že by to jednou mohlo vyjít. V mém rozhodování o novém klubu to taky hrálo roli.“
A další zkušenosti z národního týmu se na cestě za snem budou hodit rovněž.
