Chvíli předtím řekl: „Vím, že se mě lidi z nároďáku bojí, protože jsem až moc otevřený.“
To vám řekli?
To jsem slyšel. Vím, že jsem vyhrál několik anket, jenže jedna věc je hlasování fanoušků a jiná práce lidí kolem hokeje. A já v Česku jméno nemám. Bojí se mě.
Je pravda, že volba trenéra Vůjtka byla rychlá. Že nikdo nevybral pět adeptů, kteří by představili koncept, jak tým vést.
A to je přesně ono! Komise, která vybírá trenéra, by s těmi adepty měla mluvit. Měla by si vyslechnout jejich názor. Ale mně ani nikdo nezavolal, protože ti lidé byli rozhodnutí dopředu.
Reprezentace pořád láká, ne?
Ne. Co by mě mělo lákat?
Že se jednou změní časy?
To ale slyším deset let. Já už chtěl v létě skončit. Nikdy jsem se nikam nevnucoval, nikam nevolal. A nemělo pro mě význam ani smysl, abych někomu něco pořád dál dokazoval. Kdyby se tak narychlo neozval Slovan, už bych netrénoval.
Jako trenér reprezentace byste často dostával otázku: Jaký je český hokej v roce 2015?
Myslím, že si něco nalháváme. Že když nám dvacítka vyhrála jeden turnaj, je dobře. Ale dlouhodobě? Lize vyhovovalo, že se do ní vrátili starší hráči, kteří ji drželi. Teď nám chybějí osobnosti, jež by ligu dostaly na nějakou úroveň. Ta šla rapidně dolů. Je nutné zase vychovávat dobré hráče, protože s mládeží docela hazardujeme.
Pojďme ke KHL. V lize jste matador, kam podle vás směřuje?
Na začátku přišel boom, kdy měla být druhou NHL, nasypaly se do ní obrovské peníze a začali sem chodit obrovští hráči, třeba Jarda Jágr. Loni přišla krize, teď se všechno ustálilo a umravnilo. Myslím, že teď KHL funguje tak, jak by měla. A bude to tak dál: liga se bude držet na nejvyšší úrovni v Evropě, ale nebude se kupovat žádný Gretzky.
Měla KHL přehnané ambice?
To jsou Rusové: když něco dělají, chtějí to velké. Je to hrdý národ, toužili udělat něco proti Americe a načas se to podařilo. Jenže zatímco v USA se sport dělá jako byznys, v Rusku jej musí financovat oblasti, města. Jenže gubernátoři zjistili, že nejde cpát tolik peněz do hokeje a zároveň se starat o města a o lidi.
Zůstane i tak nejlepší hokejovou soutěží v Evropě?
Ano. Nechci nikoho urazit, ale spousta českých týmů by KHL nevydržela. Zaprvé cestování a různá časová pásma, zadruhé sled zápasů – je obrovsky náročné naučit lidi v organizaci vše zvládat. Lev si to zkusil a ve druhé sezoně vyskočili až do finále, protože už byli připravení.
V Česku už KHL není, na Slovensku ano. Slovan šlape?
Začalo se dobře, pak byla finanční krize, letos je stabilita. Problémy se srovnávají, dluhy se platí, peníze chodí včas. A pracuje se tu. Slovan byl vždy co do organizace na vysoké úrovni, ohledně kabiny a věcí kolem je to tu lepší než v Petrohradu.
To byla spolu s Omskem či Moskvou jedna z vašich štací. Jak se role koučů v KHL měnila?
Ze začátku měli obrovskou moc, byli tak naučení od Tichonova, Jurzinova; když takový kouč přišel a něco řekl, platilo to. Teď chtějí oligarchové rozhodovat a trenéři nemají pozici jako dřív. Proto je každý rok tolik výměn.
Pomáhalo vám vaše renomé?
Mohl jsem mít jméno, jaké jsem chtěl, ale záleží na managementu. To je všude stejné: potřebujete nad sebou někoho, s kým jste na stejné notě. Když manažer někomu pořád šeptá do ucha, že je vše špatně, on tomu uvěří. To se mi stalo v Petrohradu, přitom jsme byli první.
To byl obskurní vyhazov, ne?
Já ho čekal, byl jsem v klidu. Když mi to Alexandr Medveděv, šéf klubu, bývalý šéf celé KHL i boss firmy Gazprom oznámil, tak se mi pak přiznal, že se bál vůbec přijít do kabiny, protože jsem výbušný typ. Ale když se ukázal a šel mě vyhodit, jen jsem se usmíval: Já vím. A pak jsme si dali vínko jako vždycky.
Tušil jste, že i když se výsledkově daří, je zle?
To cítíte. Normálně se s vámi pořád někdo baví – pak náhle zjistíte, že sedíte na obědě i na večeři sám.
Jak to, že se šéfové klubů, tvrdí bossové, nechají tak ovlivnit?
Tihle lidi mají rádi hrdiny. A bývalí hráči, co se do Ruska začali vracet, jsou jejich hrdinové, naslouchají jim jako bohům. Když někdo řekne, že Říha je fakt vůl, uvěří mu.
Mluvíme-li o vyhazovech, tak nedávno se ho dočkal i váš syn v extraligových Pardubicích.
Tam to ale dneska není o trenérech. Tam je to o jednom pánovi, který si ten klub dělá pro sebe a svůj pocit. Podle toho to tam taky vypadá. On do funkcí jmenuje své lidi, aby neměl oponenty. Přitom tam nemají co dělat. Nechtěl bych, aby Pardubice skončily, tak jak si myslím, ale směřuje to k tomu. A syn? Chtěl to zkusit, věřil si. Ale v Pardubicích je blokem už jen naše jméno. Jsou tam lidi, kteří ho nemají rádi, takže to kluk nemohl ustát. Líbilo se mi, že i tak byl zdravě drzý, že se do toho pustil. Aspoň si to osahal. Snad ho ta zkušenost nesrazí.
