Ačkoliv v juniorském věku reprezentoval Slovensko na mistrovství světa hráčů do 18 let a zahrál si i v zámoří, pravděpodobně se před ním neotevírala cesta k zářné kariéře. Přesto je jeho příběh silný. Vždyť se mu mohly zavřít dveře k normálnímu životu. Hokej jde teď stranou...
V utkání 8. kola slovenské extraligy Filo dojížděl puk za brankou, popradský Matej Sikela jej postrčil a Filo zůstal ležet na ledě. Z osudového okamžiku si všechno pamatuje.
„Nevěděl jsem, co mi je. Cítil jsem ochablé ruce a v palci mravenčení, to nebyl dobrý signál. Na druhou stranu jsem mohl hýbat prsty i nohama,“ líčil slovenský hokejista hrůzné chvíle pro tamní média.
Nešťastný soupeř trest přijal: „Je mi líto kamaráda“Mnohdy si sebou nesou následky nejen oběti, ale také hokejisté, kteří soupeře - většinou nechtěně - zranili tak, že je ohrožena jeho kariéra, potažmo život. Ne jinak tomu je i v případě popradského Mateje Sikely. „Je mi moc líto mého kamaráda Martina, hrávali jsme spolu v Trenčíně. Držím mu palce, aby se co nejdřív uzdravil. Navzdory tomu, že jsem nikdy neměl úmysl někoho zranit, beru na vědomí trest, který jsem dostal,“ prohlásil 25letý útočník. Disciplinární komise mu udělila čtyřměsíční distanc, takže na led se může Sikela vrátit až 2. února 2016. „Při našem rozhodnutí jsme přihlédli k tomu, že Matej Sikela neměl v žádném případě úmysl soupeře zranit, ale charakter zranění je tak vážný, že jsme se rozhodli udělit trest na nejvyšší hranici,“ vysvětlil ředitel soutěže Richard Lintner. |
Pro Fila okamžitě přiletěl vrtulník a dopravil ho košické nemocnice. Dva zlomené obratle, ukázal rentgen. Nepříjemná diagnóza s mladým mužem zamávala. „Potřeboval jsem to rozdýchat,“ přiznal.
Co se mnou bude? Budu hrát? A postavím se vůbec na nohy? Filo myslel i na nejhorší... „Ale nakonec to dopadlo ještě docela dobře.“
Po náročné pětihodinové operaci mu jeden roztříštěný obratel (byl jen pár milimetrů od míchy) lékaři vyměnili za titanový implantát.
Ochrnutí nehrozí. Filo se už přesunul z JIP na pokoj, na krku stále nosí krunýř, ale má radost z prvních krůčků.
„Jsem smířený i s tím, že si hokej nikdy nezahraju. Nejdůležitější je, že můžu normálně fungovat,“ uvědomuje si trenčínský odchovanec. „Uvidí se za půl roku, kdy skončí rehabilitace, když bude malá naděje, vyzkouším to, ale nebudu to přemáhat. Nebyl bych první ani poslední sportovec, kterému se něco takového stalo.“
Ano, to je pravdivé tvrzení. Jenom v českém hokeji najdeme několik podobně smutných událostí. Třebíčský útočník Tomáš Zelenka je od roku 2001 upoután na invalidní vozík, zranění s trvalými následky utrpěl ve finské lize Jaroslav Otevřel a před 25 lety reprezentační obránce Luděk Čajka ze Zlína dokonce zraněním po nárazu na mantinel podlehl.
Oproti kolegům potkalo Fila opravdu štěstí v neštěstí.
Neurochirurg Tomáš Andráš dokonce v rozhovoru pro novycas.sk optimisticky tvrdí: „Když dobře obratel sroste, je šance, že si hokej na profesionální úrovni ještě zahraje.“
