Jste známý flegmatik, ale jak vám bylo ve třetí třetině?
Když vedete 3:1 a v podstatě Francii k ničemu nepustíte, a potom přijde takový zkrat, tak to se mnou zamávalo. Zápas se změnil v podstatě během dvaceti vteřin, to bylo zlomilo i silné mužstvo. A my silné mužstvo nejsme. Máme tady dvanáct nováčků. Spousta lidí si myslí, že když jsme vzali mladé kluky, že přivezeme medaili. Jenže k nadšení mladých potřebujete i umění, a to chybí.
Jak se vám zkomplikovala šance na postup do čtvrtfinále?
O čtvrtfinále už bych vůbec nemluvil. Já bych mluvil o záchraně, protože nás čeká tuhý boj. Ukázalo se, že na Slovensku vládl před šampionátem neoprávněný optimismus. Nejsme žádný favorit s Francií, s Norskem ani s Dánskem. Jsme možná rovnocenný soupeř a musíme se bít o každý bod.
Jak se teď změní týmová filosofie?
Musí se změnit. Měli jsme rozhovor s hráči. Řekli jsme jim, že teď už žádní favorité nejsou. Že jsou v každém dalším zápase outsideři. Musíme bojovat o každý bod, abychom se zachránili. Kdybychom všechno vyhráli a ještě postoupili do čtvrtfinále, tak to samozřejmě bereme. Ale já to považuji za utopii.
Ze třetích třetin máte skóre 0:8, čím to je?
Rozhodně ne fyzickým stavem týmu. Je to nezkušeností hráčů. V poslední třetině uděláme vždycky takové chyby, jaké neděláme v průběhu celého zápasu. Proti Česku jsme neudrželi hráče před bránou, proti Kanadě jsme špatně vystřídali, tentokrát jsme nedojeli puk, který volně ležel u brány a z toho vznikl faul.
Můžete vůbec někoho pochválit?
Snad jedině brankáře Laca, který nás podržel, kdy se nám úplně zhroutila hra a byli jsme pod tlakem. Hráli jsme špatně už ve druhé třetině, kdy jsme dostali gól na 1:2. Chtěli jsme hráče o druhé přestávce uklidnit a mysleli si, že zápas dotáhneme k vítězství. Devět minut to vypadalo, že se nám to bez problémů povede, ale pak jsme se nechali dvakrát vyloučit a Francouzi trestali.
