Je mu 26 let a má za sebou poutavý rodinný příběh. „Když mi byly čtyři roky, tak se mamka znovu provdala a my se i s bráchou přestěhovali do Švýcarska,“ vypráví pro MF DNES. A právě ve Švýcarsku začal s hokejem, což však byl logický výběr, protože jeho děda býval dlouhé roky ledařem na havířovském stadionu.
Ale i na něm Mayer hokejově rostl. Když mu bylo osm a měl jít do třetí třídy, rozhodla jeho maminka, že ho přeloží na českou základku. Toužila, aby syn česky nejen mluvil, ale zvládal i psát a bezchybně číst. A tak se malý Robert přestěhoval na rok k otci a na další k prarodičům.
V Havířově chodil do hokejové školy, jeho spolužáky byli třeba i zlínští extraligoví hráči Robert Říčka a Jan Maruna, dodnes jeho velcí kamarádi. „Ten přechod nebyl pro mě vůbec těžký. Já se těšil. Dokonce jsem v Havířově chtěl zůstat, ale mamka si mě přála zpátky.“
Vydřená dvojka z češtiny
Jen s češtinou trochu bojoval. Jedna věc je totiž mluvit, další psát diktáty a biflovat vyjmenovaná slova. A tak vzpomíná: „Musel jsem zůstávat déle po škole. Na druhou stranu jsem měl štěstí na skvělou učitelku, paní Hermanovou. Pomáhala mi, měla mě moc ráda a z češtiny mi nakonec dala dvojku, i když jsem si ji moc nezasloužil.“
Byly to sice jen dva roky, které v Česku prožil, výrazně ho však hokejově nasměrovaly. „Češi tehdy zrovna vyhráli Nagano a mě hokej začal ještě víc bavit. Miloval jsem Dominika Haška, byl to můj vzor. Pamatuji si, jak Buffalo hrálo finále Stanley Cupu, spal jsem u kamaráda a v noci jsme vstávali na televizní přenosy. Chtěl jsem v Česku zůstat, protože jsem se toužil stát hokejovým profíkem. Byly to nádherné roky.“
Přestože se vrátil do Švýcarska, sny o hokejové kariéře ho neopustily. Naopak – když jeho oblíbení Češi dokonali zlatý hattrick, řekl si, že se i on musí na mistrovství světa někdy dostat. Už před dvěma lety byl trojkou na šampionátu v Minsku, tehdy v týmu potkal i Kevina Fialu, dalšího Švýcara s českými kořeny, letos v brankářské hierarchii povýšil.
Možná si za 10 dní potřetí v životě zachytá proti Čechům, má proti nim bilanci 0:2, avšak teď už to pro něj speciální zápas není. „Jsem Švýcar a jsem hrdý. Tam jsem se hokej naučil, všechno, co umím, je hlavně díky švýcarským trenérům,“ vypráví brankář Ženevy.
Dál každé léto jezdí za rodinou do Havířova, v sezoně si párkrát zaletí do Prahy, kde žije jeho strýc a pořádá rodinné srazy. V září si dokonce v Praze zahrál, když s Ženevou nastoupil v Lize mistrů v O2 areně proti Spartě. V hledišti měl 20 příbuzných, velký osobní a nepřehlédnutelný fanklub. „Teď při mistrovství budou trochu rozpolcení, protože samozřejmě fandí mně. A taky Česku.“
Tenis s Plekancem a Špačkem
Ze současného českého týmu zná dobře dva muže. Tomáše Plekance a Jaroslava Špačka. V sedmnácti totiž Mayer odešel do zámoří, našel si tam přítelkyni, narodilo se jim dítě. A z juniorské ligy a farmy se zkoušel probít do týmu Montrealu.
NHL mu sice zůstala zapovězena, ale Plekanec i Špaček se stali v Montrealu jeho kamarády a tenisovými parťáky. „NHL je sen každého hráče a zůstává i mým. Měl jsem dobrou sezonu, jsem i v dobré formě, tak uvidíme, co se stane po mistrovství světa. Ale teď žiju tímto turnajem.“
Možná tak i on zažije opojné chvíle, které vídal jako kluk u českých hokejistů.
