Co vám v zápase s Finskem chybělo?
Vůbec jsme nebyli zarputilí. Třeba si vůbec nedokážu vysvětlit, proč byla první třetina z naší strany tak pasivní. Nechci se moc rozpovídat, protože by ze mě mluvily emoce, ale vidím to tak, že nás Finové zkrátka přehráli.
Ve druhé části jste ale trochu zabrali.
Jo, chtěli jsme jít víc do brány, jenže tam stál téměř bezchybný gólman Rinne, kterému v závarech nevypadával kotouč. A když jo, tak jsme nebyli schopni ho dorazit. Bylo to prostě špatný. Takový ten celkový přístup byl od nás divný.
Není to tím, že jste z celého turnaje už psychicky vyšťavení?
To není vůbec o psychice. Vím, že to z tribuny nebo od televize vypadá, že nechceme, ale my jsme chtěli. Jenže nám pořád něco chybělo. Jako bychom si říkali, že když to neuhrajeme dneska, tak to vyjde zítra a budeme mít placku. Snažili jsme si v kabině zdůraznit: "Bojujeme o finále, tak do toho pojďme dát 100 procent." Na ledě to tak ale prostě nebylo.
Cítil jste v týmu, že je za nepříznivého stavu hladový uspět?
Člověk pořád věří, že se to zlomí, že se povede nějaká akce. Že do toho půjdeme a že přijde nějaký impulz. Ale za celých šedesát minut nic nepřišlo. Vůbec nic tam nebylo.
Zvládnete se rychle přeorientovat na bitvu o bronz?
Bude to poslední zápas na mistrovství, takže se musíme vydat ze všech sil. Někdo je tady naposled, někdo je tu poprvé, ale další roky tady nemusí být. Takže podle mě je tady pro každého motivace, aby se přivezla medaile.
