„Že bych byl specialista na srovnávání zápasů? To se nedá říct. To snad není nikdo, o nikom takovém aspoň nevím,“ usmívá se dvaadvacetiletý forvard.
Ten je sám překvapen, že se mu podařilo vstřelit branku nejprve v 57. a ve druhém zápase dokonce až v 59. minutě. „Já jsem vždy dával góly v prvních třetinách, když jsem měl ještě sílu,“ směje se Mrázek. „Že to tam teď dvakrát spadlo takhle, to je asi náhoda.“ Co však nebude jen souhra okolností, je fakt, že se mladý útočník trefil v obou kolech, do kterých nastoupil po své více než měsíční zápasové pauze.
„Každý útočník chce dávat góly, mít asistence, pomáhat týmu. Já jsem byl hlavně trošku nešťastný, že jsem dlouho nehrál,“ připomíná vynucenou absenci. „Myslím si, že je teď vidět, že mám do hokeje chuť. Těšil jsem se, až zase začnu hrát zápasy.“
Že by tak Mrázkovi prospěl delší odpočinek? „To bych ani neřekl. Já jsem byl odpočatý už po letní přípravě, chtěl jsem hrát. Zranění přišlo skoro hned po tom, co jsme šli na led,“ připomíná, že v úvodu tohoto ročníku stihl jen první kolo proti Přerovu. Následně ho na marodku poslaly problémy s třísly.
„První zápas po návratu jsem se vůbec nesoustředil na to, abych dal nějaké góly. Chtěl jsem hlavně po měsíci a půl dobře hrát,“ prozrazuje. „Že mi to tam spadlo, to mě potěšilo. A v Budějovicích to samé. Člověk chce předvést to nejlepší pro tým. A když navíc dáte gól, jste o to šťastnější.“
K absolutnímu happy endu však zatím ještě něco chybí. Jak proti Prostějovu, tak proti Českým Budějovicím totiž Horácká Slavia nedokázala nastavený čas využít ve svůj prospěch. V obou případech padla v nájezdech – poté co svůj pokus neproměnil ani Mrázek.
„Proti Prostějovu to byla katastrofa, chtěl jsem gólmana prostřelit mezi nohy a to byla chyba. Počkal si na mě,“ líčí Mrázek. „Proti Budějovicím jsem to udělal o trochu lépe, povedla se mi klička. Ale na brankovišti bylo trochu sněhu, puk mi špatně skočil a já jsem ho nedokázal zvednout,“ mrzí ho. „Kdybych to zvedl o deset centimetrů výš, tak je to gól. Na druhou stranu, tohle je stejné, jako kdybych tam ani nedojel. Nájezdy bych zkrátka měl dávat,“ zlobí se na sebe.
Bílé hvězdy však nakonec mohou být s bodem spokojeny. Třebíč je totiž zatím jediným celkem, který se z jihu Čech nevracel s prázdnou.
„Po první třetině to navíc klidně mohlo být i 0:6 a nikdo se nemohl divit,“ připouští Mrázek. „Když ale domácí neproměnili trestné střílení na 3:0, docela nás to nakoplo a povzbudilo. Dali jsme gól, kterým jsme se vrátili do zápasu. Domácí začali být nervózní a to se projevilo,“ oddechl si.
