„Pamatuji si, jaké to bylo, když jsem byl mladší a nastupovali jsme v Třinci s Martinem Růžičkou v útoku s Láďou Kohnem,“ řekl Polanský. „Anebo jsme s Romanem Tomasem k sobě dostali Pavla Janků, třineckého veterána. Bylo příjemné nastupovat s tím zkušenějším hráčem. Sám jsem se tak nyní snažil klukům vyjít vstříc.“ Polanský podotkl, že jako starší už chodí do každého zápasu zodpovědněji. „Už víte, co od soupeřů čekat, ale ti mladí do toho jdou s radostí,“ řekl.
Dodal, že s Kovařčíky je jednoduché hrát. „Mají pohyb a takové potěšení z hokeje. I my starší máme zápasy, kdy jsme nabuzeni a úplně nás vtáhnou, ale u těch mladších, tam je taková čirá radost. Potěšilo mě, že jsem se dokázal naladit na jejich vlnu.“
Připomněl, že jejich útok měl i hodně střel. „Tolik jich nemívám ani za celý zápas, kolik jsem s nimi měl za první tři střídání. Až jsem z toho byl trochu překvapený.“
Polanský dal gól, ale šanci po přihrávce Ondřeje nevyužil... „Nahrál mi skoro do prázdné brány. Puk byl na vrcholu brankoviště, zvedal jsem ho přes beton brankáře a šlo to do břevna. To se stává.“
Ve druhé třetině se jejich útok, když šel Werek na ošetření, roztrhal. „Ale na střídačce jsme pořád seděli pohromadě a dívali se na některé věci, které by se daly zahrát jinak,“ řekl Polanský. „S klukama to je živelné a jsem rád, že se nám ten zápas povedl. Kluci si to zaslouží.“
