„Byl to hodně divoký zápas, plný zvratů. Bohužel jsme to nedotáhli do vítězného konce,“ litoval Dolejš, který sice nastupuje v prvoligové Porubě, ale ve Vítkovicích musí skousnout roli dvojky za Patrikem Bartošákem.
„Je to nepříjemné,“ přiznal Dolejš. „Sice mám štěstí, že jezdím chytat do Poruby, za to děkuju. Ale je to těžké na hlavu, když vím, že se ve Vítkovicích do branky nedostanu. Hledám chvilky, aby mě hokej bavil víc a víc. Patrikovi se daří, chytá dobře a já nechci trenérům říkat, aby mě tam dávali. Je to tak, jak to je. On chytá všechno a já nic.“
Proti Hradci Králové předvedl Dolejš jistý výkon. Sám se však hodnotit nechtěl. „Jsem rád, že jsem vydržel až do konce, že jsem si zachytal. Ale prohrálo se, takže spokojenost být nemůže,“ řekl a dodal: „Jsem rád, že jsem se do branky dostal, čekání bylo strašně dlouhé. Doufám, že jsem trenéry přesvědčil, že mě tam můžou dát. Ale jak říkám, škoda že se to nedotáhlo do vítězného konce.“
Vyrovnávací branku Dolejš inkasoval 8 vteřin před koncem třetí třetiny. „Už jsem věřil, že to dotáhneme. Byli jsme v útočném pásmu, nevypadalo to, že by nás zavřeli a mačkali, ale stala se chyba a dali gól. Je škoda, že jsme se vůbec dostali do takové pozice, kde jsme nechali volného hráče. Měli jsme to dohrát.“
Dnes Vítkovice předehrávají únorové 42. kolo extraligy, od 17.00 nastoupí proti Mladé Boleslavi. Dostane Dolejš znovu šanci, nebo se vrátí do branky Bartošák?
