Zůstal jste na ledě jako poslední. Jak se cítíte?
Teď unavený. Dostali jsme docela zabrat, ale já to jedině potřebuju. Přiletěl jsem před dvěma dny z Ameriky a musím si zvyknout a nabrat kondičku. Na velkém ledě jsem už ale hrál na mistrovství a na olympiádě.
Nastoupíte už zítra v Litvínově?
Momentálně jsem hodně unavený, takže si musím odpočinout. Uvidíme zítra, ještě jsme se o tom nebavili. V dalším zápase už ale určitě budu.
Měl byste mít roli mentora. Jak ji berete?
Pozitivně. Vedení mi hned řeklo, že mají hodně mladý tým hlavně v obraně a že se jim chybí zkušenosti. Někdo, kdo to trochu uklidní a mladým klukům pomůže. Pro mě je to ideální role, už mám něco za sebou. Takže jedině dobře. Tuhle roli jsem měl posledních pár let i v Americe, takže s tím nemám problém.
Jak těžké bude zvykat si na českou ligu?
Určitě to bude něco nového. Na rovinu říkám, že vůbec nevím, co od toho očekávat. Moc hráčů tady neznám, takže jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Ale jsem zkušený a nemám se čeho bát. Hokej bude určitě na slušné úrovni. Jenom nabrat kondičku, poznat spoluhráče, zažít si systém a bude to dobrý.
Nemrzí vás, že přicházíte do Sparty v době, kdy se jí nedaří?
Bohužel, to si člověk nevybere. Naopak je to motivace klukům pomoct a zvednout sebedůvěru. Sezona je dlouhá, tým je slušný. Talent tu je, jen kluci asi nejsou zvyklí na tlak, který je ve Spartě větší než jinde. Na někoho to možná doléhá. Ono se to po pár povedených zápasech obrátí. Je dlouhá sezona, každý si tím musí projít.
Jak velkou šanci si dáváte na olympiádu?
Jo, tak to nevím. Záleží hlavně na mých výkonech, od nich se to bude odvíjet. To se musíte zeptat trenéra, jak to vidí on. Každopádně olympiáda je pro mě velký cíl a lákadlo. Motivaci mám velkou.
Říkal jste, že případný návrat do Evropy by musel dávat smysl i z hlediska rodiny. Proč jste se nakonec rozhodl takhle?
Hokej mám rád, ale nic by nebylo možné, kdyby mi manželka nevyšla vstříc. Zůstala doma se třema malýma dětma. Určitě nebylo jednoduché opustit rodinu. Děti mám ve škole, takže nešlo, aby jely se mnou. Manželka si to vzala na sebe, za to jsem ji hrozně vděčný a budu ji to muset ještě hodně dlouho vracet, protože manželky hokejistů to nemají jednoduché. Hlavně v Americe pořád cestujeme a jsme pryč. Tohle je ale ještě víc, protože budu pryč pět až šest měsíců. Doufám, že na konci na mě bude hrdá, když se třeba povede olympiáda. A bude to za to stát.
Berete angažmá ve Spartě kvůli rodině jako roční epizodu, nebo je možné, že tu zůstanete déle?
Zatím to beru do konce sezony, dál jsme se nebavili. Už takhle bylo hodně emotivní odjet od rodiny. Uvidíme. Teď nekoukám moc dopředu, uvidí se v létě.
Asi se nedá předpokládat, že by se rodina stěhovala do Česka, že?
Zatím asi ne. Děti jsou zvyklé v Americe, kde se narodily a kde chodí do školy. Jsou zvyklé na nějaký styl života, mají tam kamarády a vytrhávat je z toho všeho by bylo hodně těžké. Je to možné, ale nevím. V téhle chvíli si nedovedu představit život tady, protože v Americe máte možnosti, děti mají tolik aktivit, kterými se můžou zabývat. Bylo by těžké je stěhovat jinam.
Až dosud jste byl bez práce. Počítal jste už, že je to konec kariéry?
Začátkem srpna jsem odletěl zpátky do Arizony, kde děti nastupovaly do školy, s tím, že budu čekat na nabídku z Ameriky. Dával jsem si čas do konce září, než začne sezona NHL a pak se pobavím s manželkou a proberu s ní další možnosti. Sice nějaké nabídky proběhly, ať už na tryout nebo na dvoucestnou smlouvu s tím, že bych začal na farmě. Ale to mě už moc nelákalo. Takže jsem seděl doma a rozhodoval se, co a jak dál. Pak jsem začal uvažovat o olympiádě a agent se začal ptát, kde by byla možnost hrát. Ozvala se Sparta. Jednání bylo vstřícné, byl vidět velký zájem. Splnili mi všechny podmínky, co jsem chtěl. Po domluvě s manželkou jsem do toho šel. Doufám, že tu zažiju úspěšnou sezonu.
Byl jste otevřený i Rusku?
Rusko jsem vyloučil rovnou, to jsem říkal agentovi, aby se tam vůbec neptal. Hlavně kvůli rodině. Ostatní Evropu jsem nechal otevřenou. Když se ozvala Sparta, tak jsem už nic nehledal. Manželka přiletí kolem Vánoc a bude tu měsíc, takže to je ideální. Rovnou přiletí sem a nemusí už nikam cestovat. Je to velké město, budou tu mít spoustu vyžití, takže už nebylo nad čím váhat.
Jak jste se doteď udržoval?
Trénoval jsem individuálně a pak chodil jednou týdně hrát hokej se spolkem bývalých hokejistů. Poslední deset dní, když už jsem věděl, že je to hotový se Spartou, jsem trénoval s juniorkou, kde má syna Shane Doan, který tam pomáhá také trénovat. Ale zápas po půl roce, to bude něco jinýho.
Jak to vypadá s bratrem Milanem, který také nehraje?
Myslím, že by vám to nejlíp řekl on. Měl nějaké zdravotní problémy a co jsem s ním naposledy mluvil, tak nevypadal, že by šel ještě hrát. Spíš skončí. Ale jak je to doopravdy, to nevím.
