Ten zápas byl jako každý jiný, šlo především o body. Pro Jiřího Berouna měl ale duel Orlů Znojmo s Lublaní v půlce listopadu zvláštní příchuť. Kapitán jediného českého účastníka EBEL totiž odehrál své 500. utkání ve znojemském dresu.
„Ani jsem o tom moc nevěděl. Kluci občas v kabině něco prohodili, ale já to nijak neřešil. Bral jsem to jako každý zápas, který je potřeba vyhrát,“ říká s nadhledem 35letá opora týmu a pokračuje: „Pro každého hokejistu je příjemné, když tolik zápasů odehraje v jednom klubu. Ale vezměte si NHL – tam se slaví tisíc nebo dvanáct set odehraných zápasů. Moje pětistovka se s tím pořád nemůže moc měřit.“
Když v průběhu sezony 2002/03 přicházel do Znojma z rodné Třebíče, málokdo čekal, že by mohl u rakouských hranic strávit takovou dobu. Jenže ten 22letý mladík do sestavy kolem Radka Hamana, Miroslava Baruse a později Jiřího Dopity náramně zapadl. Jeho pozice uvnitř týmu rostla, brzy se stal nedílnou součástí skládačky. Až mu před čtyřmi lety našili na dres kapitánské céčko.
„Každý se v rámci týmu někam posouvá, ale já se snažím držet si roli, jakou jsem tu měl vždycky. Žádná hvězda, spíš dělník ledu,“ přemýšlí. „Zápasy jdou strašně rychle za sebou, sezony jakbysmet. Cítím se, jako by to bylo nedávno, co jsem do Znojma přišel. A přitom je to už 13 let,“ dodává s úsměvem.
Za tu dobu ušel i klub dlouhou cestu. Ze sympatického extraligového celku, který na jaře 2006 vybojoval bronzové medaile, se po prodeji práv na nejvyšší soutěž do Brna stal prvoligista. V konkurenci Kadaně, Jihlavy či Benátek nad Jizerou ale Orli nezůstali dlouho a dnes už pátým rokem krouží nad Alpami v mezinárodní EBEL.
Ačkoliv se ve Znojmě mnohé změnilo, Jiří Beroun zůstal na soupisce dodnes. A pětistovkou odmakaných zápasů se letos definitivně stal hrající legendou klubu. „Už je ze mě Znojemák. K Třebíči mám pořád vztah, vždyť jsem se tam narodil a začínal s hokejem. Ale po těch letech jsem hlavou už tady. A chci ve Znojmě dohrát kariéru,“ přibližuje lídr týmu, který se s rodinou usadil v nedalekých Hlubokých Mašůvkách.
Když zmiňuje konec kariéry, neznamená to, že se chystá dát hokeji vale. Naopak. „Občas mám sice nějaký sval zatuhlý, ale cítím se dobře. Když jsem měl zlomená žebra a šest týdnů jsem byl bez hokeje, už mi chyběl. Takže končit se zatím nechystám,“ odpovídá na otázku, která dnes vyvstane v mysli nejednoho fanouška.
Až jednou ale vyzuje brusle naposledy, má pracovitý útočník jasno v tom, že z hokejového prostředí nezmizí. „Rád bych trénoval děti, ale klidně budu dělat třeba kustoda. Chtěl bych se dál motat kolem zimáku, protože mě to tam baví,“ vysvětluje. „Pokud to ale má nějak vypadat, musí člověk své práci dávat sto procent. Jako všude jinde.“
Ale zpět do přítomnosti. Znojemská mašina se po báječném vstupu do soutěže trochu zadrhla, teď už však znovu běží na plné obrátky. Berounův tým vyhrál tři z posledních čtyř zápasů a dnes od 18.30 se pokusí doma skolit Villach.
„Liga je strašně vyrovnaná, dvanáctý může porazit prvního. Dvakrát vyhrajete a jste první, pak dvakrát prohrajete a jste osmí. Je to jako na houpačce,“ říká znojemský kapitán. „Proto je důležité jít do každého zápasu s tím, že je potřeba vyhrát a urvat body.“
Vrchol sezony Orlům nastane na přelomu února a března. Tým trenéra Režnara chce konečně prolomit brány semifinále. „Bude to o tom, jak k tomu každý z nás přistoupí a co na ledě odevzdá. Doufám, že to letos vyjde a minimálně semifinále uděláme,“ přeje si Beroun.
