Teď mám před sebou čtyři měsíce prázdnin. Ještě nevím, co budu dělat. Když se podívám z okna, tak vidím moře, takže ani nemám chuť jet někam na dovolenou. Nic mi tu nechybí. Jen přítelkyně Andrea odjela domů, protože dělá zkoušky. Mohl bych chodit ven se psem, ale to mě moc nebaví. Naštěstí jsem ho vycvičil. Otevřu mu dveře a on se venčí sám. Zatím odpočívám, nejradši lenoším doma u televize. Cestu do Čech plánuju až na pozdější dobu.Ve Washingtonu mám plno zařizování.
Před dvěma dny jsme se byli se spoluhráči fotit, dělali jsme fyzické a zdravotní testy. Jezdím po doktorech. Spoustu času trávím v autě, je to hrozná nuda.
Lékaři mi dávají dohromady zlomené zápěstí. Zuby mám vražené do dásně, ale ty si nechám spravit až později. Jsem tak naštvaný, že mě to ani nebolí. Na těch pár stehů, co mám na krku, už jsem dávno zapomněl.
To všechno jsem si odnesl ze zápasů s Tampou. Kromě zklamání. Vedli jsme 2:0, ale zkazili jsme to. Jsem naštvaný. Nehraju jenom pro sebe, máme zodpovědnost i za město. Hokej jsem si moc neužil. Pořád mi někdo visel na zádech. Hlavně Pavel Kubina.
Vždycky se na Stanley Cup těším, ale je to taková divná část sezony. Každý chce někomu ublížit. Hráči se nedokážou ovládnout. Ani já se nepoznávám. Několikrát jsem měl chuť někoho praštit. Ale když to skončilo, podali jsme si všichni ruce.